Kategorie:
Biomasa
Štítky:

Biomasa při výrobě tepla ve Švédsku

Švédsko je jednou ze zemí Evropy, která je, zdá se, na úspěšné cestě směrem k úplné nezávislosti na fosilních zdrojích. Desítky let budovaná strategie rozvoje obnovitelných zdrojů energie (OZE), kterou charakterizuje především dobře fungující systém zelených certifikátů a uhlíkové daně, se jasně odráží v klesající spotřebě ropy a zemního plynu. Důležitou úlohu přitom má využití lesní biomasy.

Článek vyšel v časopise Energie 21 číslo 5/2015.

Podnět ke změně energetické koncepce ve Švédsku přišel po roce 1973, kdy na zemi silně dolehla ropná krize a následný prudký nárůst cen importované ropy. Zatímco v 70. letech tvořila více jak 70 % energetického mixu dovezená ropa, v roce 2012 se jednalo jen asi o 21 %. V roce 2012 dosáhlo Švédsko 51% podílu obnovitelných zdrojů na celkové produkci energie, čímž o jedno procento přesáhlo cíl do roku 2020, jež byl přijat Parlamentem na základě evropské směrnice o obnovitelných zdrojích (2009/28/EC).

Cílem je nezávislost

Švédové se věnují jak sektoru dopravy, ve kterém byl vytyčen cíl nezávislosti na fosilních palivech do roku 2030, tak výrobě elektřiny a tepla. Elektrická energie pochází především z jaderných a vodních elektráren, které tvoří dohromady 85% podíl na celkové produkci, s lehkou převahou vodní energie. Ačkoli hraje jaderná energetika zásadní roli v produkci elektřiny, její historie je rozporuplná a další vyhlídky nejisté. Po havárii v americkém Three Mile Island v roce 1979 byl naplánován ústup od jádra do roku 2010, který se ale později ukázal jako nereálný a bylo od něj upuštěno. Volby do švédského parlamentu na podzim 2014 znovu otevřely diskuzi o budoucnosti jaderné energie a možném odstupu, veřejnost ale s jasnou převahou podpořila sociální demokraty jako zastánce zachování jaderných elektráren oproti straně zelených, která navrhovala jejich další zavírání.

Na výrobě tepla se ve Švédsku již v roce 2010 podílely obnovitelné zdroje z více než 60 %, přičemž cíl v tomto sektoru do roku 2020 je 62 %. Biomasa je zastoupena největším, a to 90% podílem. Z drtivé většiny je využívána pevná biomasa doplněná bioplynem.

Švédsko je nejlesnatější zemí Evropy s dlouhou tradicí využívání lesní biomasy. Energie ze dřeva tvoří 26 % z celkové výroby. Využívají se těžební zbytky, kulatina, piliny a kůra, pelety, recyklované dřevo nebo černý louh z výroby papíru. Biomasa je také získávána z rychle rostoucích dřevin. Švédsko je po Německu druhým největším výrobcem pelet v Evropě a má třetí největší spotřebu pelet pro vytápění. Ačkoli je lesní management zaměřen na intenzifikaci produkce a využití dřeva pro energetické účely, roční přírůstky lesních ploch převažují nad těžbou. Důraz je kladen na udržování a ochranu lesa.

Švédský lesnický model

Takzvaný švédský lesnický model (Swedish Forestry Model) je založen na neustálém nahrazování vykácených ploch novými lesy. Tento postup má přispívat také ke zmírňování změny klimatu, protože mladé rychle rostoucí lesy přijímají z atmosféry více CO2. Kritici však namítají, že mnohdy jsou přirozené lesní porosty nahrazovány monokulturami s negativním dopadem na biodiverzitu. Průměrný věk švédských lesů se neustále snižuje a v současnosti polovina z lesů nedosahuje věku, ve kterém je možné dřevo těžit. Těžba je navíc intenzivní také v lesích na severu, kde je regenerace pomalejší kvůli arktickému klimatu.

Přestože hraje lesnictví v ekonomice země významnou roli a Švédsko je druhým největším vývozcem papíru, dřevoviny a řeziva na světě, obavy z nárůstu konkurence o suroviny mezi lesním průmyslem a energetickým sektorem se nepotvrdily. Vyšší konkurence o suroviny byla zaznamenána pouze mezi jednotlivými odvětvími energetického sektoru. Jako problém je ale vnímán dovoz dřevní hmoty nízké kvality a ceny pocházející z demolic (recyklované dřevo) nebo z plantáží. Tento materiál je dovážen velkými nákladními loděmi a způsobuje snižování ceny teplárenské štěpky. To má za následek snížení sklizňových ploch cíleně pěstované biomasy a snižování domácí produkce energetického dřeva. V konečném důsledku to způsobuje odliv peněz ze země a zhoršení ekonomické efektivity.

Podpora výroby tepla

Výroba tepla z obnovitelných zdrojů je podporována daní uvalenou na teplo z fosilních paliv. Průmyslový sektor má tyto daně nižší než domácnosti, což udržuje jeho konkurenceschopnost na mezinárodním trhu a motivuje spotřebitele k volbě levnějších, šetrnějších paliv. Dnešní zdanění pro domácnosti je na úrovni téměř 1 SEK na každý kg CO2 a průmysl je zatížen jen 0,2 SEK na kg CO2, což odpovídá zhruba 3 Kč resp. 60 haléřům.

Zavedení uhlíkové daně se jasně odrazilo na zvýšeném využití biomasy v dálkovém vytápění, což je majoritní způsob vytápění v zemi. Prakticky každá obec má centrální zásobování teplem z místní výtopny na štěpku nebo slámu. Ještě v roce 1970 bylo na fosilních palivech závislých 90 % všech systémů centrálního topení. Dnes je již 75 % centrálního topení zásobováno teplem z biomasy či odpadů. Pouze osamocené domy si topí samy, využívány jsou převážně pelety nebo tepelná čerpadla. Navíc podle švédské legislativy navíc není potřeba povolení či licence na výtopny do 0,5 MW. Do výše 2 MW výkonu je systém také velice flexibilní, co se týče administrativní zátěže pro provozovatele. Ve Švédsku funguje podpora tepelných čerpadel či biopaliv nebo přechodu od elektrických přímotopů na systémy dálkového vytápění.

Kombinovaná výroba elektřiny a tepla z biomasy je podporována kromě uhlíkové daně také systémem zelených certifikátů. Výroba elektřiny není zdaněná, ale výrobci zelené elektřiny jsou zvýhodněni tím, že dostávají za každou vyrobenou MWh zelené certifikáty. Ty potom prodávají na volném trhu. Odtud jsou ostatní výrobci povinni certifikáty odkupovat, aby splnili předepsané kvóty úměrné velikosti jejich produkce. Celkově je tedy kogenerace elektřiny a tepla výhodnější, protože přináší zeleným výrobcům kromě prodeje certifikátů na trhu také možnost prodeje tepla nezatíženého daní

Jana Žůrková

Obrázky:

Obnovitelné zdroje mají v energetice Švédska zásadní význam. Foto archiv/autorka

Na výrobě tepla se zde již v roce 2010 nejvíce podílela biomasa. Foto archiv/Energie 21

Švédský lesnický model přispívá ke zmírňování změny klimatu na Zemi. Foto archiv/autorka

Výroba tepla z OZE je podporována daní na teplo z fosilních paliv. Foto archiv/autorka

 

 

Komentáře ke článku 1

  • Miloš Liška

    Výkup palivového dřeva se praktikuje v ČR,ale asi nedůsledně.Bioplyn na ČOV vodáren je zavedená praxe.Jedná se především o Třeboň (od roku 1972 až po dnešní dny v návaznost na využití v lázeňství).Avšak ke škodě využití biomasy na pelety a brikety nepracuje pružně strojírenský průmysl jako doplňková výroba lisů i dopravních cest ,či lépe hlavních komponentů těchto celků,pro malé finalizující živnostníky.Strojírenská výroba pokračujících podniků až do dnešních dnů ,tedy s bohatou tradicí,v době výkyvů ve vývozu,ale i nízkou reklamou státu i pružností se nevyužívá pro opomíjenou doplňkovou výrobu.Dá se říct, že mnohé kompostárny by uvítaly zařízení pro ŘÍZENÉ SPALOVÁNÍ BIO ODPADU.Místo toho dochází volnému pálení v příhodnou dobu(v noci).Ty podniky, které spalovací zařízení vyráběly se daly lehčí cestou kooperací s partnery v EU,ale s velkým podílem prací mimo strojírenskou tradici(svářečské a pálicí technologie!)Inu je to zřejmě pohodlnější,ale v závislosti..!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *