Biometan je novou příležitostí

Zhruba před deseti lety začala v Česku rozsáhlá výstavba bioplynových stanic. Významně tomu pomohla investiční a provozní podpora. Byla stanovena na dvacet let, takže do jejího ukončení zbývá prvním investorům už jen deset let. Ale co potom? Budou muset provozovatelé z ekonomických důvodů stanice uzavřít? Zdá se, že nikoliv. Jejich novou příležitostí je úprava bioplynu na biometan.

Výtah z rozhovoru, který vyjde v č. 2/2017 časopisu Energie 21.

Jakou budoucnost má v Evropě výroba bioplynu a jeho využití? Budou bioplynové stanice i nadále běžnou součástí zemědělských podniků? Obstojí energie z bioplynu na energetickém trhu i bez dotací? Na tyto a další otázky odpověděl Ing. Jan Štambaský, Ph.D., prezident Evropské bioplynové asociace.

Můžeme v Evropě očekávat další růst výroby bioplynu? A jaké bude jeho využití?

Podle zdrojů Evropské bioplynové asociace předpokládáme, že kogenerační výroba elektřiny z bioplynových stanic se v celé Evropě do roku 2030 nejvýše zdvojnásobí. Bude ale směřována zejména na vyrovnání poptávky po silové elektřině ve „špičce“. Kde naopak čekáme prudký rozvoj, je výroba bioplynu za účelem úpravy na biometan. Často se totiž zapomíná, že vedle elektrické sítě existuje ještě další významná energetická síť, a to plynárenská. Hodnotou investice je s elektrickou přinejmenším srovnatelná a v objemu přenosu energie dokonce až o řád větší. A pokud během příštích 20 až 30 let budeme muset z důvodu ochrany klimatu nahradit až polovinu „fosilní“ elektřiny dodávkami z obnovitelných zdrojů, u zemního plynu to jsou řádově vyšší hodnoty a náhrada bude mnohem náročnější.

Do sektoru výroby biometanu však patří nejen bioplynové stanice, ale i zplyňování odpadů na syngas (gasifikace) a technologie „power-to-gas“, tedy přeměna elektřiny na plyn v procesu elektrolýzy vody. To jsou z našeho pohledu tři pilíře budoucnosti biometanu při náhradě zemního plynu v plynárenství.

Předpokládáme, že v roce 2030 se v Evropě vyrobí asi 50 miliard krychlových metrů bioplynu a z toho asi 20 miliard bude ve formě biometanu vtláčeno do plynárenské sítě. Pro producenty to je obrovská šance, neboť z pohledu distributora půjde pouze o obchod s plynem.

Jak se to projeví v sektorech hospodářství? Je nutná další regulace?

Hybatelem rozvoje obnovitelných zdrojů energie je řešení klimatické změny omezením emisí skleníkových plynů. Ale když porovnáme produkci těchto plynů v sektorech dopravy, průmyslu, zemědělství a komunální sféry, tak například doprava, která je již dnes silně regulována, produkuje zhruba stejné množství jako zemědělství.

Zemědělství však v tomto směru regulováno není, což se dříve či později musí změnit. A takovou regulací pak může být například i povinnost mít bioplynovou stanici, integrálně začleněnou do zemědělského podniku tak, aby jakýkoliv bioodpad byl primárně zpracován v této stanici. Malá farma s malou bioplynkou energii využije zejména pro svoji potřebu, velká farma s velkou bioplynkou bude navíc vyrábět i biometan. Tento vývoj lze předpokládat a je jen otázkou, zda a jak bude podpořen dotacemi.

Pokud jde o komunální stanice, i v České republice lze předpokládat stále větší podíl vytříděného bioodpadu. Ten lze zpracovat i kompostováním, které je investičně méně náročné, ale jediným produktem je kompost a ten se zatím potýká s odbytem. Zpracování bioplynovou stanicí je investičně náročnější, ale odbyt energií včetně biometanu je a bude snazší. Další možností je gasifikace komunálního odpadu a výroba syngasu, který pak lze transformovat na metan v kvalitě zemního plynu.

S „průmyslovou“ výrobou klasického bioplynu v instalacích s výkonem i přes 10 MW, jaké stojí například v Německu, již do budoucna nelze příliš počítat. Dotační podpora je u nich zastavena a předpoklad, že budou závislé jen na kukuřičné siláži, byl nereálný. Na straně druhé je to ukázka, jak se obor vyvíjí a nyní se opět vrací k menším stanicím integrovaným do zemědělských podniků.

Co to přinese provozovatelům bioplynových stanic v Česku?

Biometan pro ně znamená příležitost, jak dál ekonomicky fungovat i bez provozních dotací (výkupní ceny). Zajímavé to bude zejména pro větší stanice, protože plynárenské společnosti – i díky celoevropskému schématu obchodování – budou biometan nakupovat ve větším objemu a na základě dlouhodobých kontraktů. Schvalovací proces systému obchodování Evropskou komisí potrvá ještě asi dva roky, ale to je přesně ten horizont začátku postupného ukončení podpory bioplynu nejen u nás, ale také na Slovensku, v Rakousku, v Německu a dalších zemích.

Důležité je, že dotační podpora sice skončí, ale většina bioplynových stanic bude natolik v dobrém technickém i technologickém stavu, že mohou vyrábět bioplyn a biometan dalších 15 až 20 let. Provozovatelé však musí aktivně konat již dnes, například iniciovat změny územního plánu, začít pracovat na projektech a podobně.*

Připravil Jiří Trnavský

Obrázky:

Bioplynová stanice přispívá k regulaci skleníkových plynů. Foto archiv/Energie 21

Investovat do zpracování bioplynu na biometan se vyplatí. Foto archiv/Agrar Coskpit

Prezident Evropské bioplynové asociace Ing. Jan Štambaský, Ph.D. Foto archiv/Energie 21

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *