Budou konkurenceschopné i bez podpory

Energetický odborník a bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík nesouhlasí s dostavbou Temelína ani s rekonstrukcemi uhelných zdrojů v severních Čechách. Jaké tedy nabízí pro energetiku v České republice alternativy?

Jak hodnotíte zákon o podporovaných zdrojích energie?

Ministerstvo průmyslu připravilo zákon šitý na míru ČEZu a dalším velkým energetickým společnostem na úkor malých decentralizovaných výrobců. Kdyby parlament schválil zákon v původní vládní verzi, přestaly by banky kvůli nedostatečným garancím v zákoně poskytovat úvěry pro nové instalace obnovitelných zdrojů. Je zřejmé, že cílem MPO bylo umožnit ČEZu zlikvidovat budoucí konkurenci a dominovat v oboru obnovitelných zdrojů energie. Asociacím obnovitelných zdrojů energie se naštěstí podařilo prosadit v parlamentu klíčové změny zákona. Například povinně vykupující bude mít povinnost vykoupit od výrobce zelenou elektřiny za cenu, která poskytne výrobci spolu se zeleným bonusem celkový výnos na úrovni pevné výkupní ceny. Provozovatelé sítí budou moci omezovat výrobu z OZE pouze za náhradu. Stávajícím výrobcům budou zachována stávající práva při uzavírání nových smluv o prodeji s povinně vykupujícím či obchodníkem (doposud mají uzavřeny smlouvy s provozovatelem distribuční či přenosové soustavy). Zákon podporuje výrobu tepla z biomasy a geotermální energie fixním příspěvkem na GJ. Uhájili jsme podporu pro stávající ostrovní systémy, které přispívají k energetické nezávislosti. Malé vodní elektrárny do výkonu 10 MW budou mít možnost volby mezi pevnou výkupní cenou a zeleným bonusem.

 

Co vidíte na zákonu kriticky?

Zákon znejišťuje podnikatelské prostředí tím, že stanoví stropy pro roční celkovou výrobu elektřiny z jednotlivých typů obnovitelných zdrojů energií v Národním akčním plánu obnovitelných zdrojů energií (žádný jiný typ výroby elektřiny nemá tento typ zastropování). Navíc vláda můžetento plán kdykoli změnit, čímž není zajištěno stabilní podnikatelské prostředí pro podnikání v OZE. Národní akční plán navíc zcela zastavuje rozvoj malých fotovoltaických instalací do 30 kW na fasádách a střechách budov. Je proto prioritou NAP změnit a umožnit rozumný rozvoj fotovoltaiky. Ale zákon obsahuje jiné nesmysly. Například poskytuje finanční podporu spalovnám, které spoalují nevytříděný biologicky rozložitelný odpad, což bude demotivovat obce od třídění a materiálového využití odpadu. Zákon také až do konce r. 2015 podporuje spoluspalování zbytkové biomasy z lesa a dřevozpracující výroby v elektrárnách a teplárnách s uhlím namísto toho, aby tato zbytková biomasa byla rezervována pro malé decentralizované výrobce elektřiny, tepla, pelet, štěpky a palivového dříví pro lokální vytápění. Za škodlivé považuji i znovuzavedení dodatečné daňě pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu mezi v r. 2009 a 2010.

 

Které obnovitelné zdroje u nás nyní mají perspektivu?

Budete se divit, ale podle mne všechny. U všech obnovitelných zdrojů energie se rok od roku s technologickým vývojem a jejich prosazováním na trh snižují investiční náklady. Oproti tomu náklady na výrobu elektřiny z uhlí, jádra či plynu rok od roku stoupají. V tuto chvíli je nejlevnější a tedy i nejvýhodnější u nás vyrábět elektřinu z větrných elektráren. Pak následují malé vodní elektrárny a výroba elektřiny a tepla z různých typů biomasy. Jenže stát jde na ruku velkým výrobcům elektřiny a tepla a umožňuje jim výhodně spoluspalovat biomasu s uhlím, a to až do roku 2015. Kdyby bylo po mém, okamžitě bych zrušil spoluspalování hnědé a bílé biomasy v elektrárnách. Tato zbytková biomasa by měla být ponechána k dispozici v místě pro malé decentralizované a domácí zdroje výroby tepla a případně elektřiny a neměla by být nesmyslně transportována stovky a stovky kilometrů do velkých zdrojů. Velkým zdrojům by měla být poskytnuta podpora pouze v případě, kdy budou spalovat účelově pěstovanou biomasu. Aby byli vtaženi zemědělci do energetiky. No a nakonec jako velmi perspektivní vidím i fotovoltaické elektrárny na střechách a fasádách budov. Ty mohou sehrát klíčovou roli v cestě domácností a podniků k energetické soběstačnosti.

 

Má biomasa v České republice dostatečný potenciál?

Podle údajů Agrární komory je tu také zhruba 700 tisíc hektarů půdy, která leží ladem. Dalších 200 tisíc hektarů trvale travních porostů, které jsou případně volně k využití pro účelové pěstovanou biomasu. A třetina území České republiky je pokryta lesy. Potenciál tu tedy je. Jde o to s ním zacházet moudře, uvážlivě a především udržitelně.

 

Jak by to mělo konkrétně vypadat?

Správci lesa by měli definovat a hlídat kritéria udržitelnosti. Nějaká zbytková biomasa musí zůstat v lese, protože je garancí a zárukou jeho přirozené obnovy. Není možné se na něj dívat jako na uhelný nebo vápenný důl, kde se vytěží vše, co je k dispozici. Využívání biomasy má být postaveno na iniciativě zespoda, při které je motivací investorů energetická soběstačnost.

 

Současná vláda vidí budoucnost spíše v jaderné energii. Co si o tom myslíte?

Chápu, že je tady významná skupina lidí, která věří v jádro. A někteří z nich dokonce stále obhajují tezi z šedesátých let „too cheap to meter“ – příliš levná na to, aby se vůbec měřila.

Realita je bohužel zcela odlišná. A navíc si myslím, že víra v technokraty byla definitivně zlomena Fukušimou. Jestliže technologicky vyspělá společnost jako Japonsko nedokáže zamezit havárii tohoto rozsahu, jde o vážný problém. Posuzoval bych především čísla. V této chvíli se staví dvě elektrárny: Olkiluto ve Finsku a Flamanville 3 ve Francii. Ve Finsku mají zdržení už pět roků, takže celkem se bude stavět 15 let a náklady byly překročeny o sto procent. Když si čtete zprávy finského úřadu pro jadernou bezpečnost, dozvídáte se neuvěřitelné věci o tom, jak tam pracuje více než stovka firem, jak subdodávají práce firmám, které nemají vůbec žádné zkušenosti s výstavbou jaderných elektráren apod. Přitom Finsko je troufám si říci bezpochyby civilizovanější země než Česká republiky. I u druhé elektrárny ve výstavbě ve francouzském Flamaville III mají tříleté zpoždění a jsou o více než třicet procent na plánovanými náklady. Jádro je slepá cesta.

 

A jaká je ta správná cesta?

Na jedné straně je vládnou prosazované „Muzeum páry, uhlí a atomu“ a na straně druhé decentralizovaná výroba elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů, které se pospojují dohromady v takzvané virtuální elektrárny. Ty se pak v systému chovají jako klasické centrální zdroje. Ano, vyžaduje to investice do inteligentních sítí, ale pokud je doplníme inteligentními měřiči pro spotřebitele, umožňuje to optimalizovat lidem spotřebu.

Kdyby byly domácnosti vybaveny inteligentními zařízeními, tak se optimalizuje celkový odběr a sníží se amplituda odběru ve špičce. V tu chvíli ČR postačí menší instalovaný výkon elektráren, změní se tvar křivky spotřeby protože a lidé se začnou chovat racionálně. Takové sítě jsou schopny pojmout až 100 % podílu obnovitelných zdrojů energie.

 

Je to opravdu reálné?

Tady převládá přesvědčení, že obnovitelné zdroje jsou doplňkové, mají pouze omezený potenciál a že vždy bude ekonomika potřebovat silné centrální zdroje. To není pravda. Pokud by stát otevřel prostor pro obnovitelné zdroje energie a zároveň dal instrukci provozovateli přenosové soustavy a distribučních soustav, aby modernizace síti šly směrem k inteligentním sítím, založíme si na úplně jinou energetiku. Energetiku, která není založená na dodávkách elektřiny, nafty, benzinu. Nedodávají se komodity, ale služby. A nezáleží na tom, z jakých zdrojů se získávají.

 

Střetnou se tu lokální výrobci energie a velké firmy. Investiční prostředky mají spíše ti větší, jenže vy je chcete vytlačit z trhu…

Ano, je to konkurenční boj. Elektrárenské společnosti (a dominantní je ČEZ) činí kroky k tomu, aby zlikvidovaly konkurenci. Manažeři ČEZ pochopili, že máme závazný cíl v podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů a budoucí rozvoj instalací obnovitelných zdrojů energie je nevyhnutelný. A v tu chvíli si podle mého řekli, že se nenechají vytlačovat konkurenty z trhu a rozhodli se obsadit segment obnovitelných zdrojů sami. Právě ukázkou tohoto neférového konkurenčního boje je zákon o podporovaných zdrojích, který se nám naštěstí podařilo spolu s poslanci a senátory opravit a nejkritičtější ustanovaní zákona změnit.

 

Mají být obnovitelné zdroje stále ještě dotované?

Vícenáklady, které zákazníci hradí v ceně elektřiny na podporu obnovitelných zdrojů tvoří např. v Německu zhruba deset procent. V různých výzkumech veřejného mínění se ukázalo, že s tím německá společnost nemá problém. Zároveň se podívejme na to, jak se u nás zvyšují meziročně ceny elektřiny, a to ještě dříve, než začala debata o fotovoltaickém boomu. ČEZ tady přeci pravidelně zvyšoval ceny elektřiny o 9-13 % meziročně a brali jsme to jako standardní vývoj.

Podstatné je, že obnovitelná elektřina bude potřebovat nějaký typ podpory již jen po určité časově omezené období, odlišné typ od typu obnovitelného zdroje. Existuje několik studií, které ukazují, že zhruba do deseti let nebudou pro žádný typ obnovitelného zdroje pobídky potřeba protože budou konkurenceschopné.

Argumenty pro obnovitelné zdroje jsou ohromně silné. Získáme nezávislou energetiku, s minimálními dopady na životní prostředí, jež bude zaměstnávat trojnásobný počet lidí než fosilní elektrárny, skončí devastace krajiny, nemoci související s jemným polétavým prachem a aromatickými uhlovodíky a další. Například v Německu jsou dnes obnovitelné zdroje druhým nejsilnějším průmyslovým odvětvím po automobilovém průmyslu. Zaměstnávají téměř tři sta tisíc lidí.

 

Zastánci jaderné energetiky také spoléhají na nové technologie, třeba na reaktory čtvrté generace.

Fakta vypovídají o tom, že obnovitelné zdroje jsou rok od roku konkurenceschopnější a atomové elektrárny jsou rok od roku nákladnější a dražší. Dokladem toho jsou dva projekty v Evropě, jejichž ekonomiku jsem v kostce již popsal. Nákladové křivky u jaderných elektráren mají opačný sklon než u obnovitelných zdrojů. Jádro je rok od roku dražší zatímco obnovitelné zdroje rok od roku levnější. Kdo by teď investoval do jádra, když ví, že během několika let budou obnovitelné zdroje vyrábět elektřinu levněji, bezpečněji, ekologičtěji a přijatelněji pro společnost?

 

Není přístup české vlády pragmatický v tom, že čeká co vzejde z určitého „přechodného“ období?

Tento pragmatický přístup má jednu zásadní slabinu. Česko nevyčkává, ale investuje do neperpektivních a v budoucnosti nekonkurenceschopných tenologié. Jestliže ČEZ udělal strategické rozhodnutí o faktické výstavbě tří nových uhelných elektráren (Prunéřov II, Tušimice a Počerady), jde o investice v řádu stovek miliard korun. Přitom průměrná návratnost takové investice je čtyřicet let. Mezi tím nastartuje nový systém obchodování s emisními povolenkami, nároky na ochranu ovzduší se zpřísní.  A kdo si troufne zavřít uhelnou elektrárnu za deset nebo patnáct let? Provozovatel bude chtít, aby se mu vrátily peníze investované do výstavby. Dát v této době takovou sumu do projektů s návratností 30-40 let je strašně krátkozraké. Jsem přesvědčen, že v perspektivě desítky let budou tyto investice označeny za strategickou chybu. Německý Siemens například už skončil s jadernou energií. Věřím, že ČEZ se u nás dřív nebo později vydá také tímto směrem. Je to jen otázka času a pochopení trendů modernizace energetiky.

 

Kdo by měl do lokálních zdrojů investovat?

Nejlépe ti, kteří budou využívat elektřinu a teplo v místě. Malé, decentralizovaní výrobci či samovýrobci, kteří budou vyrobenou energii využívat sami. Mělo by tedy jít především o místní a regionální aktivity. Tím navíc vznikne diverzifikovaný trh, který bezpochyby prospěje českým zákazníkům.

 

(Rozhovor byl připraven ve spolupráci s internetovým portálem Nazeleno.cz, www.nazeleno.cz)

 

RNDr. Martin Bursík

– vystudovaný ekolog, v současnosti energetický poradce

– spolupracuje s Asociacemi obnovitelných zdrojů, pracoval na prosazení změn v zákonu o podporovaných zdrojích energie

– bývalý ministr životního prostředí (1998) a místopředseda vlády (2007-2009)

– bývalý předseda Strany zelených

 

Připravil Jiří Trnavský

 

Celý článek je uveřejněn v čísle 1/12 časopisu Energie 21

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *