Energetická bezpečnost Evropy je stále aktuálnější téma

Vlády států EU se dohodly na cílech pro evropskou energetiku a ochranu klimatu do roku 2030: snížení emisí skleníkových plynů minimálně o 40 %, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů minimálně na 27 % a zvýšení energetické účinnosti minimálně o 27 %. Cíl pro zvýšení energetické účinnosti ale byl stanoven jako indikativní, takže prosadit jeho naplňování bude obtížné.

Zkrácená verze. Celý článek vyšel v časopise Energie 21.

Cíle EU nejsou příliš ambiciózní. Cíl pro energetické úspory dokonce zaostává i za současným přirozeným tempem zvyšování energetické účinnosti i cíl pro OZE za jejich probíhajícím rozvojem. Ani snížení emisí o 40 % není dostačující pro to, aby se zmírnily negativní dopady změny klimatu.

Pro ČR tento výsledek znamená, kromě jiného, zpomalení zateplování domů a veřejných budov, které má značný dopad na spotřebu energií a těší se zájmu lidí. Také bude mnohem těžší výrazněji snížit naši závislost na dovozu ropy a plynu ze zemí mimo EU, za něž ročně utratíme přes 200 miliard korun, a přispět tak k energetické bezpečnosti Česka.

Původně uvažovaný cíl pro energetickou účinnost ve výši 40 % mohl zajistit snížení dovozu plynu do EU až o 40 % ve srovnání se současností. Přijatý cíl však sníží, při stejných nákladech, závislost na dovozu plynu jen o necelých devět procent. Snížení dovozu plynu je přitom základní kámen evropské energetické nezávislosti a bezpečnosti.

Otázky a odpovědi

Experti z Greenpeace ČR připravili odpovědi na několik zásadních otázek ohledně energetické nezávislosti Evropy a potažmo České republiky:

– Proč je energetická nezávislost tak důležitá?

Současná rusko-ukrajinská krize a s ní spojené dopady na energetiku jen podtrhují, že energetická závislost znamená být odkázán napospas někomu jinému.  Dodavatel totiž může podle vlastního uvážení rozhodnout, že dodávky energie/paliv zastaví nebo si jejich pokračování bude vymiňovat nevýhodnými podmínkami či bude používat vyjednávání ceny jako politický nástroj. To neplatí jenom o Putinovi. Velká část evropských energetických dovozů proudí i z dalších rizikových oblastí. Energetická závislost se ale netýká jen plynu, ale i ropy či jaderného paliva, které  se rovněž dováží, v případě ČR z Ruska.

– Proč je třeba řešit závislost právě nyní?

Snaha řešit energetickou bezpečnost a nezávislost je dlouhodobá, v současné době se ale dostala do popředí kvůli probíhající rusko-ukrajinská krizi.  Debata o řešeních se bohužel vede převážně o tom, odkud povedeme nové trubky a kde jinde můžeme paliva koupit. Ovšem opomíná se skutečnost, že úspory energií a obnovitelné zdroje jsou jediným dlouhodobým řešením, jak naši závislost významně snížit. 

– Jak je možné nezávislosti dosáhnout?

Jediným trvale udržitelným řešením je zvýšení energetické efektivity, jinými slovy omezení plýtvání (například zateplováním domů a efektivnějším průmyslem) a získáváním energie z obnovitelných zdrojů (Slunce, vítr, biomasa atd.).  Potenciál pro využití čisté energie v Evropě je obrovský. Studie ukazují, že obnovitelné zdroje energie by mohly pokrýt téměř polovinu poptávky po energii v Evropě v roce 2030. Výzkum, který provedl německý Fraunhofer Institut, uvádí, že do roku 2030 je možné uspořit přes 40 % konečné spotřeby energie, což je ekvivalent veškerého současného importu zemního plynu z Ruska.

– Proč není řešením změna dodavatelů?

Evropa dováží z Ruska přibližně 130 miliard m3 zemního plynu ročně. Změna dodavatele by znamenala přesun jen malé části tohoto dovozu k jiným (možná méně spolehlivým) obchodním partnerům, a to se značnými náklady. Například u Jižního koridoru zemního plynu, který by měl propojovat Evropu se zeměmi, jako je Turkmenistán, Írán a Ázerbájdžán, se původně počítalo s tím, že bude schopen přepravit 10 miliard m3 plynu ročně a v dlouhodobém horizontu možná dokonce až 20 miliard m3 ročně.

Zkapalněný zemní plyn (LNG) by mohl být přepravován ze vzdálenějších zemí, jako jsou Austrálie nebo Spojené státy, ale vybudovat potřebnou infrastrukturu bude trvat roky. Kromě toho nahrazení současného vedení plynu dovozem LNG by mohlo zdvojnásobit evropské velkoobchodní ceny plynu, protože by Evropa musela soutěžit s vyššími velkoobchodními cenami plynu v Asii.

– Kolik plynu do Čech proudí a odkud?

Roční objem dovozu plynu do ČR se dlouhodobě pohybuje mezi 8 a 10 mld. m3.

Dodávky z Ruska jsou kapacitně nejobjemnější a mají nejvýznamnější podíl na celkové spotřebě zemního plynu v ČR, zbytek je dodáván na základě smlouvy z Norska. Reálně však je tato diverzifikace pouze obchodní a i v rámci tohoto norského kontraktu je do ČR dodáván plyn z Ruska. Ruský plyn je dopravován skrze „východní“ cestu přes Ukrajinu a Slovensko, na naše území se dostává skrze HPS Lanžhot.  Dále k nám ruský plyn proudí „severní“ cestou skrze Nord Stream přes Německo. Norský plyn je dopravován opět přes Německo, jeho podíl však v posledních letech klesá. Ve finančním vyjádření představuje dovoz zemního plynu obrovské objemy. V roce 2008 šlo asi o 72 mld. Kč, v roce 2011 dokonce téměř o 89 mld. Kč. Dovoz plynu čistě z Ruska do ČR byl v roce 2013 v hodnotě asi 62 mld. Kč.

– Co by se stalo, kdyby Rusko uzavřelo kohoutky?

Česká republika má zásoby plynu na několik měsíců. Při uzavření kohoutků Ukrajině by byla Česká republika velmi pravděpodobně schopna se s výpadkem krátkodobě vyrovnat. Jiná situace by ale nastala na východ od nás: například  Bulharsko by se ocitlo zcela bez plynu. Je velmi nepravděpodobné, že by Rusko přestalo kompletně dodávat veškerý plyn do Evropy, protože jeho export tvoří významnou část ruské ekonomiky. Nicméně podmínky, za kterých bude i nadále plyn z Ruska vyvážen, se mohou stát předmětem vydírání jako v případě Ukrajiny. Ceny plynu i ropy neustále rostou, a musíme počítat s tím, že porostou i naše účty. Pokud ovšem neomezíme naši potřebu těchto paliv a nezaměříme evropskou energetiku na skutečně dlouhodobé řešení – energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energie.

– Proč není řešením vyšší těžba uhlí?

Zvýšené využívání domácího uhlí není trvale udržitelné řešení. Jedná se o vyčerpatelný zdroj, jehož těžba je spojena s řadou velmi negativních dopadů: prolomení územních ekologických limitů těžby by mělo devastační dopad na českou krajinu, došlo by k bourání obcí, dramaticky by se zhoršila kvalita ovzduší a významně negativně by bylo ovlivněno zdraví občanů. V neposlední řadě by spalování dalšího uhlí na dlouhá desetiletí zvýšilo náš negativní příspěvek ke změnám klimatu. 

– Proč není řešením další jaderná energie?

V první řadě je nutné si uvědomit, že jaderné palivo je třeba dovážet ze zahraničí – v současnosti dováží ČR veškeré jaderné palivo z Ruska.  Navíc, jaderná energetika je nesmírně drahá a vyžaduje extrémně vysoké dotace, což byl i důvod zrušení tendru na výstavbu nových bloků v Temelíně. Doba výstavby nové jaderné elektrárny činí obvykle 10-15 let. V současné době jsou v Evropě ve výstavbě pouze tři jaderné elektrárny a všechny čelí obrovským problémům se zpožděním a zvyšováním nákladů.  Například výstavba jaderné elektrárny ve finském Olkiluotu se zatím prodražila z 3 mld. eur na 8,5 mld. eur, její uvedení do provozu bylo posunuto z roku 2009  nejdříve na 2018–2020.

– Co požadují Greenpeace a další organizace po evropských politicích?

Využívání energie z obnovitelných zdrojů, úspory energie a zvýšení energetické účinnosti by měly být hlavní pilíře strategie EU při řešení evropské energetické bezpečnosti. Pro plné využití potenciálu těchto technologií měla EU pro rok 2030 stanovit závazný cíl využívání energie z obnovitelných zdrojů 45 % a v oblasti energetické účinnosti 40 %, stejně jako cíl snížení domácích emisí oxidu uhličitého nejméně o 55 %. To se ovšem nestalo a cíle jsou nižší a nezávazné. Ministři EU by také měli vytvořit společný nástroj EU, který by mohl pomoci využít investice a snížit kapitálové náklady členských států s nižšími příjmy.

– Co budou úspory energií a přechod na OZE znamenat pro spotřebitele?

Úspora energie neznamená omezení koupě spotřebičů, ale to, že získaná energie se bude využívat co nejúčinněji (například používáním jen vysoce efektivních spotřebičů, zateplením domů atd.), aby nedocházelo k jejímu  plýtvání. Přechod na obnovitelné zdroje energie spolu se zvýšením energetické účinnosti bude vyžadovat investice ve veřejném i soukromém sektoru, nicméně přinese spotřebiteli řadu benefitů. Zateplení domů i využívání efektivnějších přístrojů a spotřebičů povedou k nižším energetickým nákladům domácností i firem. Dlouhodobě je hlavním přínosem významné snížení účtů za energie. Výroba energie z lokálních obnovitelných zdrojů pak dokáže pokrýt velkou část (někdy i kompletně) vlastní spotřeby (například při instalaci solárních panelů na střechu vlastního domu), kterou pak nebude potřeba nakupovat ze sítě. Investice je potřeba směrovat také do modernizace rozvodných sítí.*

Red (Zdroje: Greenpeace, Hnutí DUHA, Klimatická koalice a Calla)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *