Energetické naděje cukrového ostrova

Pokud si chcete připomenout „staré dobré časy“, jeďte na Kubu, jednu z posledních bašt socialismu. Socialistické je zde i hospodaření s energetickým mixem: Zatímco životní energie mají Kubánci na rozdávání, s tou klasickou na tom „cukrový ostrov“ tak dobře není. Obrovský je zde potenciál obnovitelných zdrojů, ale jeho využití je také ovlivněno systémem hospodářství. I na Kubě se však začíná blýskat na lepší časy.

Elektřinu na Kubě dodává sedm větších elektráren, jejichž technologie byly uzpůsobeny k tomu, aby spalovaly crude oil, tedy kubánskou nekvalitní sirnatou surovou ropu, případně zemní plyn. Ovšem s nepříliš kvalitní naftou se spaluje i množství nečistot a škodlivých látek, které obsahuje, což se bezpochyby podepisuje na stavu ovzduší. Elektřina se dále vyrábí také v dieselgenerátorových stanicích, které se zde instalovaly od roku 2005. Dnes jsou jich tisíce, stojí zpravidla poblíž transformátorů. Elektřinu vyrábí ještě jedna středně velká vodní elektrárna (3 x 17 MW).

Po rozpadu SSSR se země ocitla zejména v oblasti zásobování ropou v krizi. Kubánská vláda si mnoho slibovala od potenciálních ložisek ropy ve vodách kubánské výlučné ekonomické zóny, která podle jejích údajů měla skrývat až 20 mil. barelů, přestože americká geologická služba uváděla údaje pouze o 5 mil. barelech ropy, nadto obtížné přístupné a nízké kvality. Přestože bylo hledání komerčně rentabilního zdroje ropy v kubánských vodách dosud neúspěšné, Kuba se snaží zvýšit (zdvojnásobit) zpracovatelské kapacity své rafinérie v Cienfuegos, spravované kubánsko-venezuelskou společností Cuven Petrol (joint venture kubánské Cupet a venezuelské PDVSA).

Z obnovitelných zdrojů energie zatím pochází jen zanedbatelné procento elektřiny (CIA udává 0,1 %), některé zdroje uvádějí až čtyři procenta. Přesto představují pro Kubu naději na zajištění jejích energetických potřeb.

Země však má značný potenciál jak pro využití solární, tak i větrné energie, o bioplynu nemluvě. Do roku 2020 by na Kubě mělo vyrůst až osm větších větrných elektráren do výkonu 280 MW. První větrná elektrárna o výkonu 50 MW se buduje na východě země. Výrobní kapacity elektřiny z vodních elektráren by měly být také zvýšeny ze současných 60 MW na 100 MW cestou výstavby více než 160 malých vodních elektráren.

V listopadu 2012 oznámila státní společnost Azcuba uzavření kontraktu s britskou společností Havana Energy v hodnotě 45–55 mil. USD na výstavbu elektrárny na biomasu a dalších biozdrojů na výrobu energie o výkonu 30 MW zhruba 400 km východně od Havany. Projekt by měl začít fungovat počátkem roku 2015.

Rozvíjí se i výroba biopaliv. Využívají se nejen tradiční plodiny tzv. první generace, ale objevují se i speciální energetické plodiny. Rozjíždí se například projekt BIOMAS-CUBA, který podporuje Švýcarská agentura pro rozvojovou spolupráci. Jde o využití semen z dávivce černého, která jsou pro lidi jedovatá, ale bohatá na olej a vhodná k výrobě bionafty. K výhodám patří i skutečnost, že rostliny lze pěstovat i na velmi chudé a suché půdě.

Pro zahraniční podnikatele byla Kuba po dlouhou dobu prakticky nepřístupná. Nyní se ale poměry začínají měnit a tamní trh začíná být perspektivní. Mezi prioritní oblasti pro nabídku patří právě energetika. V souvislosti s problémy kubánského energetického systému, s nutností zajišťovat údržbu velkých elektráren a také v souvislosti s rozvojem využití obnovitelných zdrojů se i pro české vývozce otevírá velký prostor.*

Celý článek vyšel v časopise Energie 21 č. 4/2014.

Autorka: Eva Stejskalová

Obrázek: Solární park Cantarrana v provincii Cienfuegos bude mít výkon 2,6 MWp. Foto archiv autorky

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *