Energeticky soběstačná obec je fikce

V září tohoto roku byl Ministerstvem zemědělství ČR a Krajskou agenturou pro zemědělství a venkov v Karlových Varech uspořádán ve Žluticích na Karlovarsku seminář s názvem Energeticky soběstačná obec.

Byl určen zejména pro zemědělce, ale také pro další zájemce o „zelenou energetiku“ z Karlovarského a Ústeckého kraje. Spolupořadatelem semináře byla společnost Žlutická teplárenská, a. s., která provozuje místní Centrální výtopnu na spalování biomasy. Ředitelku společnosti, Ing. Pavlínu Volákovou, Ph.D., jsme při této příležitosti požádali o rozhovor.

 

Co bylo cílem semináře a proč se uskutečnil právě ve Žluticích?

Cílem semináře bylo seznámit účastníky s dlouhodobě fungujícím provozem centrální výtopny na spalování biomasy a s jejími záměry do budoucnosti. Přítomní zemědělci měli možnost dozvědět se, jak se mohou zapojit do projektů „energeticky soběstačných obcí“ a stát se tak potenciálními dodavateli paliva. Seminář byl rozdělen na dva samostatné bloky. Dopolední blok sestával z přednášky, po které následovala diskuze. Odpoledne si účastníci prohlédli provoz výtopny a poté navštívili asi šestihektarové pole s porostem energetické rostliny Miscanthus, neboli ozdobnice čínské.

A  proč ve Žluticích? Musím připomenout, že žlutická výtopna je letos v provozu již desátou topnou sezonu! Patří tedy k prvním, které byly v České republice postaveny. Důvod byl zřejmý: Žlutice leží na jižním svahu údolí řeky Střely a mají kolem 2500 obyvatel. Dřívější systém vytápění města uhelnými kotelnami představoval pro obyvatele velkou zátěž v podobě silně znečištěného ovzduší. Tuto situaci ještě zhoršovaly často se vyskytující inverzní stavy, které jsou v zimním období opakovaně způsobované vysokou vlhkostí vzduchu. K tomuto jevu  přispívá blízkost vodárenské nádrže postavené na řece Střele. Po realizaci centrální výtopny na spalování biomasy došlo ve městě k radikálnímu zlepšení stavu ovzduší.

Naše společnost od počátku změny teplofikace města aktivně poskytuje své poznatky a zkušenosti široké laické i odborné veřejnosti. Formou přednášek propaguje a obhajuje na seminářích a konferencích myšlenku vytvoření sítě „energeticky soběstačných obcí“, která by zvýšila energetickou bezpečnost státu tím, že bude dovážený zemní plyn nahrazován obnovitelnou energií z biomasy. Dále jsem přesvědčena, že pokud by biomasa i jinde nahradila spalování uhlí tak, jako se to podařilo ve Žluticích, pak by tato změna výrazně přispěla ke zlepšení stavu ovzduší, s jehož kvalitou mají některé regiony naší země velké problémy.

 

Chcete říci, že jinde se to tak nedaří?

Pro odpověď je třeba nahlédnou do historie. Na počátku devadesátých let minulého století byly v mnohých městech blokové uhelné kotelny vlivem specifického způsobu hospodaření městských technických služeb, tzv. vybydlené a komunální politici byli nuceni řešit problém, jak pro občany zajistit tepelnou energii v přijatelné ceně. Biomasa se jevila jako jedna z vhodných alternativ. Jako obnovitelný decentralizovaný zdroj energie nabízela řešení sociální otázky venkovských regionů, přinášela možnost zvýšení  pracovních příležitostí  do zemědělství a lesnictví.

Stát moudře tento trend podporoval, SFŽP ČR poskytoval odvážným zastupitelům  investiční podporu na výstavbu komunálních CZT na biomasu. Byl nastartován  systém spolupráce s místními lesnickými a zemědělskými podniky.  Biomasa se spalovala  přímo v místě, kde vyrostla a vznikl model „energeticky soběstačných obcí“, kdy bylo potřebné palivo pěstováno skutečně v bezprostředním okolí výtopny. Dodavateli byly místní lesnické a dřevařské firmy a také zemědělci, kteří  dostali příležitost   přivydělat si prodejem slámy. Byla vytvářena  nová pracovní místa, peníze zůstávaly v regionu. Příznivý vývoj trval zhruba do roku 2005, pak nastaly problémy.

 

V roce 2005 ale byl přijat zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů…

Příznivý vývoj se paradoxně zhoršil právě přijetím zákona o podpoře využítí obnovitelných zdrojů energie.  Přijetím zákona bylo,  kromě jiného,  zpočátku jen  zahájeno spoluspalování biomasy s uhlím  v kondenzačních elektrárnách. Tato skutečnost sice nastartovala fungující trh s biomasou, ovšem také založila trend mrhání tímto palivem.

Účinnost zisku energie – elektřiny z biomasy v kondenzační elektrárně je přes 20 % a pokud není současně využito zbytkové teplo, které je prokondenzováváno přes chladicí věže bez užitku do vzduchu, je to špatně. Důsledkem pro komunální výtopny na spalování biomasy, tedy provozy s až 85% účinností zisku energie – tepla z biomasy, bylo po  roce 2005 skokové zdražení biomasy. Tím okamžitě došlo ke  zvýšení  ceny zeleného tepla pro občany. 

Biomasa postupně přestala být  regionálním zdrojem energie, narostla  její svozová vzdálenost, až došlo k situaci, kdy se jednotlivé svozové oblasti  zařízení využívajících biomasu v současné době začaly nebezpečně překrývat.

Žlutická výtopna až donedávna zásobovala město teplem z biomasy, která skutečně narostla pouze v bezprostředním okolí. Svozová vzdálenost paliva se pohybovala okolo 35 km. Cena tepla pro odběratele byla velice přijatelná, přestože v ní byla započítána splátka úvěru a půjčky, jelikož investiční podpora na realizaci stavby ze strany SFŽP ČR nebyla 100 %. V současnosti se ovšem svozová vzdálenost paliva prodloužila až na 80 km a cena tepla pro občany je nucena kopírovat rostoucí dopravní náklady i cenu biomasy na trhu. Naši občané šetří energií, jak mohou. Vkládají nemalé prostředky do zateplení svých objektů, vyměňují okna. Jejich  „zelené“ teplo je zdražováno jen tím, že se jinde vyplatí zbytkové teplo prokondezovat v chladicích věžích. Vysvětlovat jim tento paradox je velice smutné, slibovali jsme jim teplo levné, jelikož jim ho budeme vyrábět z obnovitelné biomasy.

Coby očitý svědek  řady dalších paradoxů dějících se okolo nás jsem dospěla k závěru, že přežije pouze ten, kdo se přizpůsobí. Jiná obrana, bohužel, není. Snaha o zajištění dostatečného množství paliva mne přivedla k nápadu zrealizovat projekt výsadby rhizomů ozdobnice čínské, jedné z tzv. energetických rostlin.  Podporu v podobě finančních prostředků na nákup sazenic nám poskytl Krajský úřad Karlovarského kraje, kterému za to patří velký dík. Pozemek patří nedalekému Zemědělskému družstvu Novosedly. O dosavadní poznatky ohledně péče o tuto rostlinu byl přímo na poli mezi přítomnými zemědělci velký zájem. V naší zemi je tento projekt jedním  z prvních pokusů o pěstování této rostliny v reálných polních podmínkách. Jelikož ani zemědělci a ani naše společnost nebude mít s pěstováním této rostliny a poté s její přípravou ke spalování a ani s jejím faktickým spálením ve výtopně žádné vícenáklady, jeví se jako velice vhodná k pěstování formou cíleně pěstované energetické biomasy. Osázené pole bereme nyní jako pokusné, jelikož nevíme, jak se bude této přece jen exotické rostlině na našich polích dařit. Pokud poroste dobře, budeme hledat další pozemky a její pěstování rozšíříme.

 

Jak tedy dál s výrobou „zeleného“ tepla?

Odběratelům „zeleného“ tepla byla původně slibována trvale nízká cena, jelikož se předpokládalo, že to, co je obnovitelné, tedy každým rokem narostlá biomasa, bude vždy levnější než fosilní  paliva, jejichž zásoby se ztenčují. V současné době se ovšem ze zelené barvy stal velký byznys.

Komunální výtopny, které nastartovaly využívání biomasy jako obnovitelného zdroje energie, jsou dnes nuceny nakupovat biomasu v ceně ve stejné výši, jako jsou schopné bioelektrárny zaplatit díky dotační podpoře jimi vyráběné „zelené“ elektřiny a inkasovaným „zeleným“ bonusům. Možnost realizace nových komunálních CZT na spalování biomasy je sporná. Program Zelená úsporám pozbývá smyslu, jelikož palivo do ekologických topidel je zdražováno. Občanům bylo sice pomoženo s pořízením ekologického kotle na biomasu, ovšem nákup paliva – dřeva a peletek je natolik finančně zatěžuje, že jsou nuceni se vrátit v lepším případě zpět k uhlí, v horším si opět tvoří síť soukromých domovních spaloven odpadu. Zlepšování stavu ovzduší, kterému měl tento program napomoci, se neděje.

 

Je tedy energetická soběstačná obec vůbec možná?

Realizaci komunálních výtopen,  podobných té žlutické,  je dnes  nutné velmi zvážit. Může se totiž pro danou obec nebo město stát problematickou. Zdroje biomasy, zvláště té dřevní, jsou omezené a rostoucí poptávka po tomto palivu prudce zvyšuje její cenu. Jistou nadějí je právě zemědělství. Potenciál zdroje paliva je stále ještě ve slámě, případně ve zmíněné cíleně pěstované biomase. Spalování slámy s sebou přináší jisté problémy, proto je nutné věnovat pozornost také složení tohoto paliva a jeho chování při spalování. Tomu se také v naší výtopně systematicky věnujeme. O vlastnostech a chování biomasového popela pojednává dizertační práce, která byla vypracována na základě odběru vzorků přímo v provozu výtopny.  Celou situaci okolo tvorby sítě „energeticky soběstačných obcí“ nevidím ze svého pohledu zcela pesimisticky. Jak je vidět na našem příkladu, přizpůsobovat se dané situaci jde všemi možnými způsoby.

Radikální zvrat v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie, který v naší zemi nastal v posledních měsících, však nutí k vážnému zamyšlení. Je na pováženou, když se ve sdělovacích prostředcích ústy politiků hovoří o biomase jako o časované bombě v podobě budoucího problému. Neuvážené poskytování dotací vytěsnilo ze zelené energetiky zdravý rozum.

 

Autor: Jiří Trnavský

Celý článek vyšel v čísle 6/10 časopisu Energie 21

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *