Klimatická konference – konec začátku

První dva prosincové týdny loňského roku proběhla v Paříži 21. mezinárodní konference smluvních stran, které v roce 1992 podepsaly Mezivládní úmluvu o změně klimatu OSN. Na závěr se téměř 200 států zastoupených 40 tisíci delegáty dohodlo na společném postupu na následující desetiletí.

Stručný výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 1/2016.

Dohoda vstoupí v platnost až v případě, že ji podepíše nejméně 55 států, zároveň musí být podepsaní odpovědní minimálně za 55 procent ročních emisí skleníkových plynů. K podpisu bude k dispozici od 22. dubna tohoto roku.

Ze schválené dohody vyplývá, že se má lidstvo v tomto století zbavit závislosti na fosilních palivech, směřovat k zastavení růstu globální teploty optimálně na hranici 1,5 stupně Celsia a zůstat významně pod hranicí dvou stupňů. Zásadním praktickým nedostatkem smlouvy, který je v kontrastu s vysokými ambicemi, je však absence konkrétních kroků, které povedou k potřebnému snížení globálních emisí skleníkových plynů do poloviny století.

Jak tedy hodnotit výsledky pařížské konference? Globální společenství právně závaznou smlouvou stvrdilo dění, jež už několik let vidíme všude kolem sebe: vyplácí se postupně snižovat naši nezdravou závislost na uhlí, ropě či zemním plynu.

Pozoruhodně přesná jsou také některá prohlášení, která zazněla ještě před pařížskou konferencí. Americký ministr zahraničí John Kerry řekl: „Přestože klimatická vyjednávání stále pokračují a přestože víme, že světová dohoda z Paříže bude pro snahu zamezit nárůstu průměrné globální teploty o více než 2 °C klíčová, víme také, že samotná dohoda nebude dostačující. Abychom uspěli, budeme muset využít každé příležitosti, která se nám před, v průběhu i po skončení pařížské konference naskytne.“ Šéfka sekretariátu UNFCCC Christiana Figueresová prohlásila: „Pokud do Paříže přijede nějaký novinář se šokujícím zjištěním, že nám Paříž nezaručí udržení zvýšení teploty pod 2 °C, tak mu osobně useknu hlavu, protože tohle už říkám celé dva roky.“ Prezident Obama smlouvu označil za „bod obratu pro celý svět“, hlavní zmocněnec Číny či „historický krok vpřed“ a podle zástupce nejvíce postižených zemí, ministra Marshallových ostrovů, je smlouva „nadějí na přežití”.

Multilaterální diplomacie nemusí patřit k úplně nejčilejším oborům lidského počínání, ale Paříž je inspirací, že pokud nechybí vůle a schopní vyjednavači, svět umí spolupracovat i na řešení enormních problémů. Představa, že jedna konference vyřeší jeden z nejzávažnějších problémů, jakému kdy moderní lidstvo čelilo, je chybná v očekáváních. Slovy generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna: „Pařížská jednání byla nejtěžšími a nejnáročnějšími jednáními v historii lidstva.“ Řešením – pokud existuje – je dlouhodobý proces. Paříž byla jedním z důležitých kroků na cestě ke zdárnému řešení. Její výsledek nepohřbil veškeré naděje.

Pro Evropskou unii, a tak i Českou republiku to znamená závazek přehodnotit dosavadní platné politiky, protože ty byly nastavené pro cíl 2 °C. Úkol to bude složitý s ohledem na politickou situaci v jednotlivých zemích. Je ale možné, že vývoj v energetickém překoná politická očekávání a že ty státy, které nebudou reagovat dostatečně pružně na probíhající energetickou transformaci, přijdou o významnou energetickou příležitost.*

Autor: František Marčík, analytické centrum Glopolis

Obrázky:

Antropogenní změna klimatu je zapříčiněna především historickými emisemi skleníkových plynů. Foto archiv/Reuters

Z analýzy dobrovolných závazků jednotlivých států (INDCs) vyplývá, že pokud by byly naplněny v současné podobě, průměrná globální teplota by stoupla o 2,7–3,5 °C. Zdroj: Glopolis

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *