Naděje se nenaplňují

Rok se s rokem schází a opět nastává čas bilancování a hodnocení. Osobní bilance jsou věcí každého z nás. Já se chci uplynulému období věnovat z hlediska obnovitelných zdrojů energie v České republice. A hodnocení to bude radostné a povzbudivé…

Přibližně takto začínal můj editorial v posledním loňském čísle našeho časopisu. Byla to sice jen optimistická fikce, ale letos už nic takového slibovat nebudu. Fikce se totiž v realitu nezměnila ani za mák.

Lze sice konstatovat, že výroba energie z obnovitelných zdrojů letos zaznamenává největší rozvoj za posledech několik let, ale podílejí se na tom hlavně nadbytečné kilowaty ze slunečních elektráren. Zákonodárci se vzpamatovali příliš pozdě a hrozbu finančního kolapsu odvrátili jen dodatečnou daní na tržby za dodanou elektřinu. Fotovoltaika je sice i tak pro investory stále zajímavá, ale vinou záplavy modrých panelů na polích se zhoršilo vnímání obnovitelných zdrojů veřejností. A jak je tomu v dalších oborech?

Loni se například zdálo, že novou šanci dostanou malé vodní elektrárny. Byla schválena novela vodního zákona a investoři, rybáři i ochránci přírody se více měně dohodli. V tomto roce ale naděje splaskla. Stále totiž platí sporné nařízení ministra zemědělství státním povodích nepovolovat na svých pozemcích další vodní elektrárny, respektive když povolit, tak jen výjimečně a za cenu nevýhodných podmínek.

Posun k lepšímu nenastal ani ve větné energetice, právě naopak. Někteří  investoři stále nechápou, že není moudré prosazovat větrné farmy na hřebenech hor, ale větrníky nejsou povolovány ani v nížinách. Obor stagnuje a světlo na konci větrného tunelu se zatím neobjevuje.

Nejlépe na tom zpočátku roku byly biomasa a bioplyn. Jenže parametry národního akčního plánu pro podporu OZE a hlavně nového zákona o podporovaných zdrojích energie  podmínky výrazně zhoršily. A zatím se nepodařilo úplně zajistit ani to, že stát již nebude podporovat neekonomické spoluspalování dřevní biomasy ve velkých elektrárnách, a že naopak podpoří výrobu tepla v lokálních kotelnách a kogeneračních jednotkách.

Asi největším zklamáním je ale postoj vlády. Pokud by totiž prošla nová energetická koncepce, jak ji navrhlo ministerstvo průmyslu a obchodu, byl by asi s OZE v Česku amen. Její protagonista Martin Kocourek sice z vlády odešel, ale ani jeho nástupce zatím změnu neslibuje. Snad pomůže ještě větší aktivizace ekologických organizací, zemědělské lobby či nově se rodícího zeleného průmyslu.

Tolik bilance roku 2011. A jelikož příští číslo časopisu vyjde až únoru, přeji čtenářům a obchodním partnerům i v roce 2012 hodně Energie 21 a proměnu nadějí v realitu.

 

Jiří Trnavský

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *