Náš národní zájem

V debatách o Lisabonské smlouvě se pravidelně objevuje téma tzv. národních zájmů. Odpůrci smlouvy varují, že po jejím přijetí budou menší státy své národní zájmy uplatňovat jen obtížně. Zastánci naopak tvrdí, že Evropa již není založena na dominanci těch velkých. Nicméně nepopírají, že přiměřené prosazování zájmů je legální a z hlediska globální síly Evropské unie dokonce žádoucí.

Příkladem „z praxe“ je využití obnovitelných zdrojů energie. Energetika by měla být jeden z hlavních pilířů společné evropské politiky. Obnovitelné zdroje ale mají do značné míry regionální charakter, závislý třeba na přírodních podmínkách. A to přímo vybízí zařadit je do seznamu národních zájmů. A také se tak děje: Například v umístění velkých slunečních elektráren je pro Evropu nejdůležitější oblastí Španělsko, ale také severní Afrika a Střední východ. Pouhé jedno procento území světových pouští má totiž potenciál zásobit solární elektřinou několik miliard lidí. Toho si je samozřejmě dobře vědoma i Francie, která v roce 2007 iniciovala vznik Unie pro Středozemí. Původně to bylo volné seskupení jen šestnácti středomořských států. Až na nátlak Německa se formálně přidružilo 24 členů Evropské unie. A jedním z cílů Unie je koordinace při využití sluneční energie ve Středomoří…

 

Na severní straně Evropy mají zřejmě největší potenciál větrné elektrárny postavené na pobřeží nebo přímo v moři. A zase dobře vědí i politici a ekonomové ve Velké Británii. Nikoho pak nemůže překvapit, že premiér Gordon Brown označil parky větrných elektráren v Severním moři jako „Golfský proud budoucnosti“ a tím je zahrnul mezi důležité národní zájmy své země. Ostatně vítr a slapová energií moře bude hrát významnou roli ve všech přímořských státech.

 

Ve střední Evropě není situace jednoznačná: Například Německo, náš nejbohatší soused, preferuje stavbu bioplynových stanic. Provozují jich tam tisíce a nástup německých dodavatelů ve stále větší míře využívají i naši zemědělci. Patří tedy mezi národní zájmy České republiky rozvoj bioplynových elektráren? Do jisté míry ano a máme navíc strategickou výhodou – dostatek vstupních surovin. Opomenout však nelze ani další obnovitelné zdroje, včetně slunce a větru. A praxe několika úspěšných lokálních kotelen ukázala, že důležitým lokálním zdrojem tepelné energie může být například všudypřítomná balíkovaná sláma.V Evropském parlamentu bychom tedy měli prosazovat především diverzifikaci výroby veškeré energie, omezení monopolů a využití místních obnovitelných zdrojů.

 

Článek vyšel v časopise Energie 21 č. 3/09

 

Autor: Jiří Trnavský

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *