OZE na evropském trhu s energií – 1

Zatímco v energetické koncepci ČR budou mít hlavní pozici jaderné elektrárny, Evropa plánuje stále širší zapojení obnovitelných zdrojů. Svědčí o tom i nedávné sdělení evropské komise. Přinášíme 1. část redakčně upraveného dokumentu.

Úvod

Obnovitelná energie nám umožňuje diverzifikovat dodávky energie. To zvyšuje naši bezpečnost dodávek a zlepšuje evropskou konkurenceschopnost, a zároveň tak vytváří nová odvětví, pracovní místa, hospodářský růst a vývozní příležitosti a snižuje také emise skleníkových plynů. Silný růst obnovitelných energií do roku 2030 by mohl vytvořit více než 3 miliony pracovních míst, včetně malých a středních podniků. Jestliže si Evropa udrží vedoucí postavení v oblasti obnovitelné energie, zvýší se i naše konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku, protože odvětví „čistých technologií“ nabývá ve světě na významu. V roce 2007 Evropská unie stanovila ambiciózní cíl dosažení 20% podílu obnovitelné energie a 10% podílu obnovitelné energie v dopravě do roku 2020 a podpořila tyto cíle řadou politik. Cíl obnovitelné energie je hlavním cílem strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Tyto politiky začínají na počátku roku 2012 fungovat a EU je dnes na dobré cestě k dosažení svých cílů.

Hospodářská krize nicméně způsobila, že se investoři v odvětví energetiky chovají opatrněji. Na evropských liberalizovaných trzích s energií závisí růst obnovitelné energie na investicích soukromého sektoru, jež zase závisejí na stabilitě politiky v oblasti obnovitelné energie. Investice do infrastruktury, výroby a logistiky vyžadují rovněž související investice – do zkušebního zařízení, kabelové výroby, továren a lodí pro stavbu pobřežních větrných zařízení. Vedle důsledného provádění a prosazování směrnice o energii z obnovitelných zdrojů je zapotřebí jasné dlouhodobější politiky, aby bylo možné zajistit nezbytné investice.

Energetický plán do roku 2050 staví na jednotném trhu s energií, provádění souboru opatření pro energetickou infrastrukturu a plnění cílů ochrany klimatu tak, jak je uvedeno v plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050. Bez ohledu na výběr scénáře největší podíl dodávek energie v roce 2050 bude pocházet z obnovitelných zdrojů. Rychlý růst výroby energie z obnovitelných zdrojů je jednoznačně nejlepší volba pro budoucnost. I přes silný rámec do roku 2020 z plánu vyplývá, že bez dalšího zásahu růst podílu obnovitelné energie po roce 2020 v důsledku vyšších nákladů a větších překážek ve srovnání s fosilními palivy zpomalí. Včas stanovená jasná politika pro období po roce 2020 se stane skutečným přínosem pro investory v průmyslu a infrastruktuře, i přímo pro investory v oblasti obnovitelné energie.

V současném rámci je smyslem směrnice 2009/28/ES o energii z obnovitelných zdrojů zajistit dosažení cílů v oblasti obnovitelné energie do roku 2020. Stanoví, že plán na období po roce 2020 bude připraven v roce 2018. Zúčastněné strany však již požadují jasnou koncepci vývoje politiky po roce 2020. Proto je Komise toho názoru, že je důležité začít s přípravami na období po roce 2020 již nyní. T

Toto sdělení vysvětluje, jak je obnovitelná energie začleňována do jednotného trhu. Obsahuje některé pokyny týkající se současného rámce do roku 2020 a nastiňuje možnosti politiky pro období po roce 2020, aby byla zajištěna kontinuita a stabilita, jež umožní, že výroba energie z obnovitelných zdrojů v Evropě poroste až do roku 2030 i v následujících letech. Je doplněno pracovním dokumentem útvarů Komise a posouzením dopadů.

 

Integrace obnovitelné energie do vnitřního trhu

K dosažení 20% cíle směrnice o energii z obnovitelných zdrojů stanoví povinné národní cíle. Ke splnění těchto cílů mohou členské státy využívat režimy podpor a uplatňovat opatření na podporu spolupráce (články 3, 6 až 9). Evropské odvětví obnovitelné energie, jež je založeno na národních akčních plánech pro energii z obnovitelných zdrojů, systémech podpory zavedených členskými státy a trvalém investování do výzkumu a vývoje, se rozvíjí mnohem rychleji, než se předpokládalo v době přípravy směrnice. Výrobci energie z obnovitelných zdrojů zaujímají na trhu s energiemi stále významnější pozici.

– Vývoj trhu a náklady

Rychlý růst na trzích s obnovitelnou energií naznačuje, že dochází k významnému „zrání“ technologií. V pěti letech do roku 2010 se náklady na fotovoltaický systém snížily v průměru o 48 % a náklady na modul o 41 %. Odvětví na základě růstu podněcovaného současnými vládními politikami podpor, reforem a odstraňování překážek na trhu očekává, že náklady budou dále klesat. Investiční náklady na výrobu energie z větrných zdrojů na pevnině klesly mezi roky 2008 a 2012 o 10 %. Fotovoltaické systémy a výroba větrné energie na pevnině budou do roku 2020 podle očekávání konkurenceschopné na několika trzích. Dosažení konkurenceschopnosti nicméně vyžaduje politický závazek k regulačním rámcům, které podporují průmyslovou politiku, rozvoj technologií a odstraňování narušení trhu. Další technologie dosahují vyspělosti jinými cestami, ale i jejich kapitálové náklady by obecně měly poklesnout.

Je důležité, abychom ke snížení nákladů i nadále využívali veškeré nástroje, které máme k dispozici, a zajistili tak, aby se technologie pro energii z obnovitelných zdrojů staly konkurenceschopnými a v konečném důsledku tržně orientovanými. Politiky, které omezují investice do obnovitelné energie, by měly být revidovány a zejména by měly být postupně zrušeny dotace na fosilní paliva. Vzhledem k tomu, že se politiky v oblasti ochrany klimatu a v oblasti energií z obnovitelných zdrojů vzájemně doplňují, je nezbytný dobře fungující trh s uhlíkem spolu s náležitě stanovenými daněmi z energií, jež by měly poskytnout investorům jasné a silné pobídky k investicím do nízkouhlíkových technologií a jejich vývoje. Současně by obnovitelná energie měla být postupně začleněna do trhu s omezenou nebo žádnou podporu a měla by v průběhu času přispět ke stabilitě a bezpečnosti distribuční soustavy na stejné úrovni jako konvenční výroba elektřiny a konkurenceschopné ceny elektřiny. V dlouhodobém horizontu je třeba zajistit rovné podmínky.

– Zlepšení režimů podpory

Náklady na výrobu energie z obnovitelných zdrojů neurčují pouze větrné, sluneční a vodní zdroje nebo biomasa; náklady na projekt jsou dány rovněž administrativními a kapitálovými náklady. Složité povolovací postupy, neexistence centrálních kontaktních míst, vytváření registračních postupů, plánovací postupy, které mohou trvat měsíce či roky, a obavy ze změn režimů podpory se zpětným účinkem zvyšují rizika projektu. Tato vysoká rizika, zejména v zemích s neklidnými kapitálovými trhy, vedou k velmi vysokým kapitálovým nákladům, což zvyšuje náklady na projekty výroby a využívání energie z obnovitelných zdrojů a ohrožuje jejich konkurenceschopnost. Jednoduché správní systémy, stabilní a spolehlivé režimy podpory a snadnější přístup ke kapitálu (např. prostřednictvím režimů veřejné podpory) tak přispějí ke konkurenceschopnosti obnovitelné energie. V této souvislosti mohou významnou úlohu sehrát Evropská investiční banka a vnitrostátní veřejné instituce. V současnosti většina technologií v oblasti obnovitelných energií těží z výhod vnitrostátních režimů podpory, což se ovšem týká jen malé části trhu s energiemi: méně než třetina 19% podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je chráněna před tržními cenami. V odvětví dopravy mohou ke splnění 10% cíle v dopravě přispět všechny formy alternativních paliv z obnovitelných zdrojů energie, třebaže vývoj zpomalují vysoké ceny souvisejících dopravních systémů a nedostatečná palivová infrastruktura. Běžná je povinnost přimíchávání biopaliv a biopaliva tvoří přibližně 4 % pohonných hmot používaných v dopravě. Dodavatelé paliv v zásadě přenášejí náklady na spotřebitele. V odvětví vytápění a chlazení (kde přibližně 13 % energie pochází z obnovitelných zdrojů) byla podpora pro některé vyspělé trhy a technologie (např. solární tepelné) zrušena.

Vyspělé technologie působící na trzích s konkurenčním prostředím spolu s dobře fungujícím trhem s uhlíkem by v konečném důsledku neměly nadále podporu potřebovat. Ve všech členských státech dochází k úpravám režimů podpory (15 členských států dnes nabízí režimy podpory, které vystavují výrobce tržním cenám). Tyto reformy režimů podpor jsou potřebné, aby bylo možné zajistit jejich efektivitu z hlediska nákladů. Co nejrychlejší přechod k režimům, které vystavují výrobce riziku tržních cen, podporuje technologickou konkurenceschopnost. Je však možné, že některé formy podpory výzkumu a vývoje a jiné finanční nebo správní podpory budou i nadále potřebné pro novější, méně vyzrálé technologie. Proto budou možná některé nákladově efektivní a dobře zacílené režimy podpory nezbytné i po roce 2020. Dobrým příkladem takového režimu podpory je „NER 300“, který využívá příjmů z dražeb v rámci systému EU pro obchodování s emisemi k demonstracím a podpoře včasného využívání inovativních technologií v oblasti obnovitelné energie.

Nedávné změny režimů podpor byly v některých případech způsobeny nečekaně vysokým růstem, který zvýšil výdaje na energii z obnovitelných zdrojů, což není z krátkodobého hlediska udržitelné. V některých členských státech změny režimů podpory postrádaly transparentnost, byly zavedeny náhle a někdy byly dokonce uloženy se zpětnou platností nebo zavedly moratoria. U nových technologií a investic stále závislých na podpoře tato praxe podkopává důvěru investorů v odvětví. Odlišné vnitrostátní režimy podpory založené na odlišných pobídkách mohou navíc vytvářet překážky pro vstup a bránit hospodářským subjektům na trhu využívat přeshraniční modely obchodování a tím i zpomalovat rozvoj obchodu. Tomuto riziku oslabení jednotného trhu je nutno zabránit a je třeba vyvinout větší úsilí k zajištění jednotného přístupu ve všech členských státech, odstranění narušení trhu a nákladově efektivního rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Za tímto účelem Komise plánuje připravit pokyny týkající se osvědčených postupů a zkušeností nabytých v této oblasti a případně o reformě režimu podpory s cílem pomoci zajistit větší soudržnost vnitrostátních přístupů a zabránit roztříštěnosti vnitřního trhu. Je třeba stanovit zásady pro režimy podpor tak, aby byla minimalizována narušení trhu, vyloučeny nadměrné náhrady a zajištěna soudržnost mezi členskými státy. Ty se budou zabývat transparentností, předvídatelností a potřebou stimulovat inovace.

– Podpora spolupráce a obchodu

V minulosti si členské státy vytvářely vlastní obnovitelné zdroje energie, které jim pomáhaly snižovat jejich vlastní emise, omezovat dovoz fosilních paliv a vytvářet pracovní místa na jejich území. Avšak vytvoření evropského trhu s energií a přetrvávající přání snížit náklady všude tam, kde je to možné, by měly přinést rozšíření obchodu se všemi formami obnovitelné energie. Pro usnadnění tohoto vývoje vytvořila směrnice o energii z obnovitelných zdrojů mechanismy spolupráce umožňující, aby energie vyrobená z obnovitelných zdrojů v jednom členském státě byla započtena do cíle jiného členského státu. Ty zatím i přes potenciál ekonomického přínosu pro obě strany nebyly v širším měřítku využívány. Pouze dva členské státy uvedly, že použijí mechanismy spolupráce pro dosažení svých cílů na rok 2020. Na straně nabídky se očekává, že deset členských států bude mít přebytek, který budou moci poskytnout ostatním členským státům. Tento obraz se by však mohl do roku 2020 změnit a Komise bude situaci i nadále pozorně sledovat.

K připravovaným projektům, které by mohly využít mechanismů spolupráce, patří řecký projekt solární energie „Helios“, společné projekty nebo režimy podpory v Severním moři, podobné iniciativy v jižním Středomoří a obecněji v oblasti evropské politiky sousedství. O těchto iniciativách se již jedná s řadou třetích zemí. Spolupráce na vývoji solární energie pro domácí spotřebu i vývoz může být klíčovým prvkem celkového programu pro podstatný růst v životaschopném odvětví obnovitelných energií a rozvinout svůj potenciál pro hospodářský růst a zaměstnanost. V zájmu dalšího rozvoje výroby obnovitelné energie v sousedních zemích a ve spolupráci s nimi Komise:

a) usnadní mezinárodní spolupráci v oblasti rozvoje obnovitelné energie tím, že umožní plně využívat mechanismy spolupráce, které by mohly přispět k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů v jižním Středomoří a v souvislosti s posilováním politiky dialogu mezi EU a jižním Středomořím o změně klimatu, bude usilovat o mandát k vyjednání dvoustranné/mnohostranné dohody umožňující (dvoustranných/mnohostranných dohod umožňujících ) využívat kreditů projektů v oblasti obnovitelné energie v jižním Středomoří,

b) navrhne zvláštní opatření zaměřená na podporu obchodu s elektřinou z obnovitelných zdrojů v rámci budoucí dohody s partnery ze severní Afriky, např. na základě zvláštních mandátů k jednání, a usnadní tak založení energetického společenství EU–jižní Středomoří,

c) navrhne rozšíření rámce směrnice 2009/28/ES na země regionu evropské politiky sousedství, a zejména na země jižního Středomoří.

Na základě dosavadní zkušenosti Komise vypracuje pokyny k usnadnění obchodu v oblasti obnovitelných energií a jeho zjednodušení tak, aby se po roce 2020 mechanismy spolupráce staly jednoduchým způsobem obchodování s obnovitelnou energií v EU i mimo ni. Větší míra konvergence, včetně společných režimů podpory, by zajistila hospodárnější využívání energie z obnovitelných zdrojů a vytvoření přístupu, jenž by byl slučitelnější s jednotným trhem.

Dalším aspektem mezinárodního obchodu a obnovitelné energie se týká obchodu s produkty a otevřeností trhů. V relativně novém globálním trhu se zařízením pro obnovitelnou energii lze spatřovat jasný důkaz toho, že trh roste a mezinárodní hospodářská soutěž má příznivý účinek na inovace a náklady. Kromě toho se evropský průmysl snaží na tomto globálním trhu i nadále v boji s konkurencí obstát a musí v této soutěži posílit svou pozici. Jak je patrné v odvětví fotovoltaiky, přidaná hodnota EU má vedoucí postavení a vytváří pracovní místa a podněcuje růst. Vzhledem k výhodám rozšiřování světového obchodu je důležité odstranit překážky obchodu, jako jsou „pravidla místního obsahu“ nebo částečné uzavření trhů s veřejnými zakázkami. Komise bude proto i nadále podporovat spravedlivý a liberalizovaný obchod v odvětví obnovitelné energie.

 

Otevření trhu s elektřinou a obnovitelné zdroje

Odvětví vytápění a chlazení představuje velmi lokální trh vyžadující místní reformy a infrastrukturu. V odvětví dopravy dochází na otevřeném trhu s pohonnými hmotami po celé Evropě k rozvoji energie z obnovitelných zdrojů, jenž bude posílen připravovanými jasnými požadavky na označování paliva. Odvětví elektřiny je však v současné době přeměňováno na jednotný evropský trh.

V reakci na výzvu hlav států a předsedů vlád, aby do roku 2014 bylo dokončeno budování vnitřního trhu s energií v odvětví elektřiny, Komise spolupracuje s regulačními orgány a zúčastněnými stranami na harmonizaci pravidel pro provozování trhu a sítí. To by společně s provedením třetího balíčku mělo otevřít vnitrostátní trhy a zvýšit hospodářskou soutěž, efektivnost trhu a možnost výběru pro spotřebitele. Mělo by to rovněž usnadnit vstup na trh a integraci nových účastníků, včetně malých a středních podniků a dalších výrobců energie z obnovitelných zdrojů.

Při vytváření nových pravidel je třeba brát v úvahu měnící se charakter našeho odvětví elektřiny na základě konkurenčního trhu s větším počtem výrobců elektrické energie, včetně variabilní výroby elektřiny z větrné a sluneční energie. Zavedení těchto pravidel, která zohlední zvláštnosti nových forem výroby, např. tím, že umožní obchodování blíže reálnému času a že odstraní zbývající překážky ke skutečně integrovanému trhu, umožní výrobcům energie z obnovitelných zdrojů plně se podílet na obchodování na opravdu konkurenčním trhu a postupně přijímat stejné povinnosti jako konvenční výrobci, tedy například i pokud jde o vyrovnávání.

Liberalizovaný trhu s elektřinou by rovněž měl zajistit hospodářským subjektům dostatečnou návratnost nákladů na pokrytí jejich investic do nové výroby v zájmu zachování oprávněnosti systému (zajištění náležitých investic zaručujících nepřetržité dodávky elektřiny). Na základě krátkodobých mezních nákladů však velkoobchodní ceny elektřiny mohou čelit tlaku v důsledku nárůstu větrné a solární energie (s téměř nulovými mezními náklady). Trh by měl být schopen reagovat a omezit nabídku, když jsou ceny nízké, a zvýšit ji, když jsou vysoké. Je třeba, aby změny v tržních cenách podporovaly flexibilitu, včetně skladovacích zařízení, pružné výroby a řízení poptávky (jak spotřebitelé reagují na měnící se cenovou strukturu).

Některé členské státy se však obávají, že investice do kapacit pro výrobu energie nebudou odpovídající. Proto vyvinuly „platby na kapacitu“, jimiž vlády stanoví požadované úrovně výrobních kapacit. Takový přístup může podpořit investice, zároveň však odděluje investiční rozhodnutí od signálů tržních cen. Kromě toho, je-li nesprávně navržen, mohl by „zakonzervovat“ řešení zaměřená na výrobu, která brání zavádění nových forem flexibility. Oslabena by byla i úhrnná distribuovaná výroba, reakce na poptávku a rozšířené vyrovnávací oblasti. Vedlo by to rovněž k izolaci vnitrostátních trhů, ohrožení přeshraničního obchodu nezbytného pro zajištění účinného evropského trhu s elektřinou a pro využívání obnovitelné energie.

Mají-li tržní opatření přinést nezbytné investice do flexibility, je třeba zajistit, aby rozšířením vyrovnávacích trhů dokázala uvést na trh mnohem více účastníků, nových výrobků a technologií. Tržní opatření musí být v souladu s jednotným trhem a jako taková musí být vypracována a zdokonalena. To bude předmětem další diskuse a analýzy v nadcházejícím sdělení Komise o vnitřním trhu s energií.

(Redakčně upraveno, dokončení v příštím čísle.)

 

Redakce (Zdroj: Evropská komise a MZe ČR)

Celý článek vyšel  v čísle 4/12 časopisu Energie 21.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *