Peletárnou nahrazují produkci masa

Česká republika přijala mezinárodní závazek, dosáhnou osm procent výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. K nim vedle větrné, vodní a sluneční energie patří i bioplynové stanice a spalování rostlinného materiálu v elektrárnách, firmách či v domácnostech ve speciálně konstruovaných automatických kotlích s vysokou účinností spalování.

Výrobcům topných briket a pelet jsou tak dokořán otevřeny dveře k dotacím na výstavbu briketovacích nebo peletovacích linek. Prodat jejich produkci navíc není problém. Spíš naopak, poptávka převyšuje nabídku a tento trend bude stoupat.

 

To si uvědomil Ing. Václav Hamouz ze Žiliny na Kladensku, který farmaří od roku 1992 a nyní obhospodařuje 350 hektarů. Ještě před rokem se zabýval chovem jatečních prasat, kterých ročně prodal dvě tisícovky. Nízké výkupní ceny jej donutily, tak jako mnoho dalších farmářů, že chov zvířat zrušil a zabývá se jen rostlinnou výrobou. V ní má po sklizni obilovin a olejnin značný přebytek slámy. Proto se začal zabývat myšlenkou vybudovat linku na výrobu topných rostlinných pelet. Koncem roku 2007 zveřejnil poptávku pro dodavatele linky na výrobu peletek z rostlinných surovin. Rozhodl se pro výrobu technologickou linku vyrábějící ekologické pelety Ekover bez nutnosti zvlhčování suroviny a bez použití pojidel, či jiných přísad.

 

Od zveřejnění poptávky koncem prosince 2007 se do roka a dne následujícího roku podařilo na středisku farmy ve Lhotě zkompletovat linku a spustit zkušební provoz. „Za desetihodinovou směnu promění přibližně 40 kulatých balíků obilní nebo řepkové slámy na rostlinné, tzv. alternativní pelety o průměru 12 mm. Proti peletám z pilin jsou alternativní o něco méně výhřevnější a snadněji nasáknou vzdušnou vlhkost, takže potřebují suché uskladnění. Na dvoučlenné sehrané obsluze je, aby zvládla optimální rytmus chodu linky a dosáhla tak projektovaného výkonu 1-1,2 tuny topných granulí za hodinu, “ řekl vedoucí peletovacího střediska technik Václav Bureš.

 

Veškerou produkci rostlinných pelet vozí do elektrárny v Plzni. Výkupní cena je přibližně 2000 Kč za tunu. Přesná cena se odvíjí podle výhřevnosti, na níž elektrárna dělá rozbory. Jednotlivcům zatím pelety neprodávají. Pytlování zabere čas a při větší poptávce bychom na tuto práci museli vyčlenit pracovníka, což by samozřejmě zdražilo cenu topných pelet. Kompromisním řešením může v budoucnu být naskladnění pelety do big vaků, které by dopravce převezl k zákazníkovi do skladu. I touto cestou může jít vývoj při zvýšené poptávce po tomto palivu od provozovatelů automatických kotlů.

 

Podnikatelský záměr, který Ing. Václav Hamouz ze Žiliny na Kladensku  ukazuje, že dobře zvolená forma novodobé přidružené výroby může být přínosem pro farmáře i celou společnost.

 

Celý článek je otištěn v čísle 6/09 časopisu Energie 21.

Autor: Ing. Zdeněk Kulhánek

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *