Pevná a kapalná biopaliva v souvislostech

Fakta jsou zřejmá: V České republice zatím není dostatečně využíván potenciál výroby tepla z obnovitelných zdrojů. Podle směrnice Evropské unie roku se u nás mají biopaliva do roku 2020 podílet na spotřebě motorových paliv deseti procenty. A důležitým zdrojem kapalných biopaliv se pravděpodobně stane i biologicky rozložitelný komunální odpad. Další souvislosti ukáže až budoucnost.

Nad pravděpodobný vývoj v oblasti pevných a kapalných biopaliv v České republice a jsme se zeptali Ing. Miroslava Šafaříka, PhD., poradce pro udržitelnou energetiku a bývalého předsedu CZ Biomu.

 

Ve zprávě Pačesovy komise se uvádí, že nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem energie v České republice bude biomasa. Jste stejného názoru?

Nejvýznamnějším co do potenciálu je zcela jistě potenciál sluneční energie. Biomasa má však nespornou výhodu, že se jedná o přirozenou akumulaci této sluneční energie, je ji možno skladovat a využívat přesně v době, kdy je potřeba, tedy především v zimě. Teoreticky tedy tvoří se sluneční energií ideální energetický mix pro naši zeměpisnou šířku.

Potenciál biomasy pro energetiku je však omezený a s malými modifikacemi je jeho velikost známa již přes deset let. Od poloviny 90. let se potenciál biomasy pro energetické využití počítal na národní úrovni mnohokrát, ale reálné a především systematické využívání se příliš neuplatňovalo.

Pro nejbližší období je ovšem neméně významným zdrojem energie energetická efektivnost. Není zjevně příliš rozumné podporovat projekty využívání biomasy pro energetické účely, aniž by současně nebyla snížena potřeba energie pomocí energeticky efektivních opatření. Nebo aby byla alespoň součástí promyšlené energetické koncepce rozvoje území.

 

Konkurencí pro lokální vytápění uhlím jsou zdroje na pevná paliva z biomasy. Jaké jsou nejnovější trendy v této oblasti?

Nelze říci, že se jedná o nějaké zásadně nové trendy, potíže je spíše v tom, že se rozumné věci často prosazují velmi pomalu. Brikety nebo pelety ze dřeva nebo jiných druhů biomasy jsou na trhu již desítky let. Rozhodujícím kritériem u nás byla dlouho cena paliva, s rostoucí životní úrovní pak více pohodlí. Přirozenou konkurencí uhlí se tak z větší části stal zemní plyn nebo elektřina, ale kdo topil dřevem, pravděpodobně u něho zůstal.

Lze předpokládat, že připravovaný program podpory záměny vytápění uhlím na biomasu povzbudí poptávku nejen po nových kotlích, ale zejména po palivu tak, aby se stabilizoval zejména tuzemský trh s peletami. Máme zde takt trochu začarovaný kruh, kdy ještě vládne nedůvěra k vytápění peletami právě z důvodu nejistoty, zda bude zajištěna dlouhodobá dodávka paliva za příznivou cenu.

Pokud bychom měli hovořit o nějakém žádoucím trendu, pak je to zajištění komplexní služby. S dodávkou kotle by měl zákazník dostat i smluvní jistotu dlouhodobého zajištění paliva, servisu kotle, případně dalších služeb. Již v roce 2002 jsme navrhovali zavedení podpory konceptu dodávky tepla do domácností v podobě dlouhodobého pronájmu kotle. Domácnost by tak splácela investici v teple a současně by se nemusela starat o zajištění paliva na další sezónu. Předpokládám, že takovéto projekty začnou vznikat častěji, zpočátku zřejmě ve větších provozech. Stejný princip bude platit pro pelety i dřevní štěpku, případně slámu nebo energetické plodiny.   

 

Podle Pačesovy komise vroste podíl spoluspalování biomasy ve velkých teplárnách. Znamená to, že centrální zdroje tepla mají větší perspektivu, než lokální?

Teplárenství je v Evropské unii považováno za základ udržitelné energetiky. Využití biomasy v teplárnách je tudíž žádoucí, neboť představuje alternativu k uhlí a současně snižuje náklady a závislost oproti zemnímu plynu. V každém případě se jedná o efektivnější využití biomasy, než je její spoluspalování v elektrárnách. Biomasa by však měla nalézat uplatnění zejména v malých a středních výtopnách a teplárnách. V případě diverzifikace palivové základny se uplatní samozřejmě i ve velkých teplárnách, vždy by však měla být zajištěna dlouhodobá dodávka paliva nejlépe z blízkých zdrojů. V závislosti na ceně biomasy a dopravních nákladů je v současnosti tato vzdálenost asi 60 km, ale toto je samozřejmě velmi proměnlivý faktor.

 

Výroba kapalných biopaliv ze zemědělských plodin se v ČR zatím příliš nerozběhla. Hrozí snad rafinériím zmaření vynaložených investic?

Podnikání je vždy spojeno s rizikem, tím více, čím je závislejší na politických rozhodnutích. O to více je pak nutno v tomto oboru počítat s aktivním lobbingem. Přesně k tomu zde došlo. Od počátku bylo jasné, že přechod od konceptu rovnoměrné podpory využití biomasy pro energii pouze ke kapalným biopalivům není příliš rozumné. Energetický zisk ze stejného množství biomasy při využití v teplárně je více než desetinásobný, než při transformaci na kapalné biopalivo. Zpracovávat biomasu na kapalné nebo plynné biopalivo je samozřejmě velmi lákavé, neboť jde především o cenu výsledného produktu. Zatímco v teplárně porovnáváme cenu biomasy s cenou energetického uhlí, v lepším případě pak s cenou zemního plynu a zůstáváme tak na úrovni 100 – 300 Kč/GJ, v případě porovnání s naftou je to více než dvojnásobek. Klíčovou roli sehrává samozřejmě též daňová politika.

Schvalování nové směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů, která nově zahrnuje všechny druhy a typy obnovitelné energie, tj. elektřinu i kapalná biopaliva, probíhalo právě v době největších diskusí o správnosti konceptu podpory výroby kapalných biopaliv. Zde je možné ukázat sílu lobbingu, neboť výrobci kapalných biopaliv (MEŘO a lihu) byli již dostatečně silní, aby své zájmy uhájili a cíl nahrazení 10 % pohonných hmot v dopravě v roce 2020 tak zůstal nezměněn. Bude dobré sledovat, jak účinný bude požadavek na udržitelnost výroby kapalných biopaliv, neboť ten mimo jiné rozhoduje o osudu zbytků indonéských pralesů a o štěstí nebo zoufalství stovek tisíc, možná milionů lidí, kteří doplácejí na to, že výroba palmového oleje je levnější, než výroba oleje z řepky v Evropě nebo v USA.

Jelikož cíl zůstal zachován a i když finanční krize zřejmě přinese snížení celkové spotřeby pohonných hmot, výrobcům zřejmě bankrot nehrozí, protože národní vlády budou nadále přijímat opatření na dosažení tohoto cíle.

Daleko užitečnější by bylo, abychom se všichni zamysleli nad tím, zda je stávající spotřeba nafty a benzínu dlouhodobě udržitelná, zda by nebylo výhodnější a logičtější podstatně snížit měrnou spotřebu vozidel, více omezit rychlost na dálnicích a zavádět další opatření na snížení absolutní spotřeby pohonných hmot. Ono totiž není příliš logické prolévat nádržemi našich aut drahocennou surovinu, když ani nevíme, kam a proč jedeme…      

 

Mnozí odborníci poukazují, že jsou zatím nedostatečně využívány jiné zdroje biopaliv, především skládky komunálního odpadu. Mají vlastníci těchto skládek opravdu „zlatý důl“?

Tato otázka by vyžadovala mnohem komplexnější odpověď, ale pokusím se… Předně nelze odpady považovat za obnovitelný zdroj energie, tím méně za „biopaliva“, ale pokud například přistoupíme na celkem logický a přirozený koncept třídění biologicky rozložitelného odpadu, pak jej můžeme ve větších množstvích transformovat na bioplyn a ten využívat jak v plynné, tak kapalné podobě (ve Švédsku slouží bioplyn již dlouho jako pohonná hmota, dokonce vyjel i první vlak poháněný bioplynem). Ale i výroba kompostu je ve své podstatě výrobou energie, kterou vracíme půdě namísto výrobně energeticky náročných umělých hnojiv.

Některé firmy zabývající se zpracováním odpadů již mají strategicky připravený koncept „těžby“ starých skládek, které mohou vydat nejen energetickou surovinu, ale též i jiné suroviny, jejichž cena do budoucna poroste. U nás je takovýto koncept problematicky proveditelný, neboť historicky zde selhávala kontrola ukládání na skládky a tak byl na běžné skládky komunálního odpadu ukládán i odpad nebezpečný. Skládky tak spíše než zlatým dolem mohou být časovanou náloží.

Většina skládek je odplyněna a využívá vznikající plyn pro výrobu elektřiny. Evropská legislativa však nařizuje odklon biologicky rozložitelného odpadu ze skládkování tak, aby skládky byly do budoucna zcela inertní. Je to logické i proto, že cílená výroba je podstatně efektivnější, než když je jímám náhodně vzniklý plyn v tělese skládky.

Nejlogičtějším konceptem je tudíž především předcházení vzniku odpadu a pak jeho dokonalé třídění. Jedině tak je možné efektivně využít všechny jeho složky. Vývoj technologie směřuje k tomu, aby umožnily vyrobit plynné nebo kapalné palivo z odpadu, ale je zřejmé, že vždy budou účinnější a spolehlivější, pokud budou pracovat s materiálem homogenním nebo jednoho druhu.  

 

Rozhovor je otištěn v čísle 1/09 časopisu Energie 21.

 

Připravil. Ing.  Jiří Trnavský

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *