Plodiny proti erozi i na výrobu bioplynu

Současná výroba bioplynu v zemědělských bioplynových stanicích (BPS) je založena převážně na využívání kukuřice, která se úspěšně šlechtí na výkonné odrůdy s vysokými výnosy nadzemní biomasy, přímo pro účely BPS. Proto je zařazování kukuřičné siláže (senáže) vedle hnoje či kejdy pro výrobu bioplynu spolehlivé a oblíbené.

V poslední době se ale začínají projevovat problémy, protože pěstování kukuřice je stále dražší a také prostor pro její umístění je již dva roky omezen. Po novelizaci zemědělského zákona nelze širokořádkové plodiny, včetně kukuřice, pěstovat na svazích se sklonem nad 7 o, (oproti dřívější možnosti do 13 o). 

 

Půdu ohrožuje eroze

Důvodem novely zákona byla mimo jiné i nežádoucí eroze půdy. Nejčastější eroze vzniká právě na polích s kukuřicí, protože vzchází později a zpravidla ještě ani v červnu netvoří dostatečně zapojený porost.

Tradiční a v podstatě jediné účinné opatření proti vodní erozi je zatravňování svažitých pozemků. Bohužel, v poslední době se u nás mění orná půda na travní porosty až příliš rychle a ve velkém rozsahu, což může způsobit další problémy. Vzhledem k soustavné redukci stavů hospodářských zvířat, včetně skotu, je pak luční trávy nadbytek, neboť není pro ni dost konzumentů. Mnohdy se proto stává, že se louka poseče a pokos se jen odstraní na okraj pozemku, nijak se nevyužije a může se tak stát dokonce odpadem, když tráva postupně tlí a posiluje tak atmosféru o další skleníkové plyny. V tomto případě nemá pak tento „ekologický“ přístup k prostředí žádný přínos, je zcela neefektivní a dokonce negativní, ale přitom je štědře dotován.

 

Biomasa pro bioplyn

Pro velké bioplynové stanice je ale nutné zajistit spolehlivě dostatečnou zásobu biomasy, potřebnou jako jednu ze zásadních složek „receptury“ pro fermentaci v zemědělské bioplynové stanici. Nejvhodnějším zdrojem je tedy kukuřice, ale vzhledem k současným určitým problémům s jejím pěstováním (jak bylo už řečeno), je třeba hledat další možnosti, resp. plodiny, které by kukuřici mohly doplnit nebo někde i nahradit. Náhradou mohou být právě TTP, i když je kvalita luční píce oproti kukuřici horší a také výnosy jsou nižší.

Ještě vhodnější plodinou pro výrobu bioplynu je krmný šťovík, neboť má vynikající kvalitu a vysoký obsah dusíkatých látek i cukrů. Je to jediná pícnina, která obě tyto hlavní látky obsahuje v optimálním poměru a proto se začal také u nás pěstovat  nejprve jako krmivo (na zeleno, nebo na siláž či senáž). Dokladem jsou výsledky analýz vzorků krmného šťovíku, odebírané z  9tiletého porostu v průběhu jednoho měsíce (tab. 1).

 

Tab. 1 – Obsah živin (v % obj.) v rostlině šťovíku v několika termínech odběru (zdroj: VÚŽV, 2008)

Látka

Dne 25.4.

Dne 5.5.

Dne 12.5.

Dne 20.5.

Dne 26.5.

Sušina

11,47

8,89

11,29

13,01

12,41

NL

31,42

23,87

19,82

13,4

11,99

Tuk

1,47

1,87

1,73

1,128

1,18

Vláknina

9,52

13,41

17,9

24,49

26,72

Popel

11,68

11,21

10,01

8,28

8,68

Cukry redukující

nestanoveno

nestanoveno

11,41

13,2

11,21

 

Výsledky plně potvrzují dobrou kvalitu krmného šťovíku a to jak vysoký obsah dusíkatých látek, tak i redukovaných cukrů. Zajímavá je také změna krmných hodnot v průběhu stárnutí rostlin, což je zřejmé zejména z obsahu NL, které se již v polovině května náhle a výrazně snižují (z 19,82 na 11,99 %). Obsah redukovaných cukrů ale zůstává stále vysoký a to přes 11 %. Z výsledků pokusu vyplývá:

– sklizeň ke krmení (na zeleno) je třeba zajistit velni brzy, přibližně již začátkem května a pak následují další 3 až 4 seče,

– vysoký obsah redukovaných cukrů umožňuje snadnou konzervaci, např. senážováním,

– pro využití k výrobě bioplynu se termín sklizně se posunuje až do začátku či poloviny června, když stárnutím porostu dochází k žádoucímu snižování obsahu N-látek.

Krmný šťovík pro BPS lze sklízet také dříve, obdobně jako na krmení, ale pak je potřeba zajistit více sečí do roka. Po této hlavní červnové sklizni začne ale šťovík také ještě znovu obrůstat a pak lze získat další 1 až 2 doplňkové seče. Kvalita obrůstání pak záleží na kvalitě půdy, či na stupni vyhnojení. V některých případech je ale třeba v průběhu roku porost lehce diskovat, aby se půda provzdušnila, což má zásadní vliv na další úspěšné obrůstání porostu.

 

Výhody krmného šťovíku

Hlavní výhoda krmného šťovíku spočívá v tom, že je to plodina vytrvalá (spolehlivě vydrží na stanovišti až 10 let) a seje se do úzkých řádků, takže jej lze pěstovat i na svažitých pozemcích, kde působí protierozně, kdežto kukuřice zde bývá erozí často ohrožována. Navíc je to plodina tolerantní k nízkým teplotám, takže je vhodná i do vyšších chladnějších poloh, kde nejsou pro kukuřici zcela optimální podmínky.

Krmný šťovík tudíž zajistí i protierozní ochranu půdy a to stejně dobře jako zatravňování. Má ale vůči trávě navíc velkou výhodu v tom, že poskytuje 2 až 3 x vyšší výnosy, což provozovatelům BPS může významně přispět k získání většího množství a navíc mnohem kvalitnější biomasy. Je proto veliká škoda, že současné předpisy nedovolují rozorat jednou založené travní porosty, aby se místo nich mohly založit porosty krmného šťovíku. Možnost pěstování  kvalitní biomasy s vyšším výnosem (krmný šťovík) na pozemcích místo trávy, by ještě navíc ušetřilo ornou půdu, která tolik ubývá a kterou musí provozovatelé BPS využívat ve velké míře právě pro kukuřici určenou pro výrobu bioplynu. Rapidním ubýváním zemědělské půdy a často té nejúrodnější pro výstavbu různých skladů a budov, může totiž být třeba i v krátké době nedostatek pro produkci potravin. Proto se nabízí možnost uchránit ornou půdu před zatravněním, pokud ještě na větších svazích nějaká zbývá, a úspěšně tam pěstovat vytrvalý krmný šťovík, bez obav z vodní eroze. Krmný šťovík totiž obrůstá velmi brzy na jaře, pole je obvykle zelené, s plně zapojeným porostem již začátkem dubna, kdežto kukuřice v té době nebývá mnohdy ještě ani zasetá..

 

Ing. Vlasta Petříková

 

Celý článek vyšel v čísle 2/12 časopisu Energie 21.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *