Rozhoduje se o podílu biomasy na výrobě tepla

Aktuálním tématem na naší politické scéně je možnost prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Zastánci argumentují hlavně naléhavou potřebou uhlí pro velké teplárny. Odpůrci poukazují na ekologické škody a navrhují jiné scénáře. A obě strany se snaží svá řešení zasadit do energetické koncepce České republiky.

Skutečně hrozí bez otevření nových dolů kolaps systému centrálního zásobování teplem? Existují i jiné možnosti zabezpečení tepla pro domácnosti? A jakou úlohu v tom mohou hrát zemědělci? Na to a na další souvislosti mezi těžbou uhlí, produkcí biomasy, výrobou tepla a jeho úsporou jsme se zeptali Martina Sedláka, energetického analytika Hnutí DUHA.

 

Evropská energetická koncepce Energy 2020 má Evropské unii pomoci naplnit cíl snížit spotřebu energie do roku 2020 o dvacet procent. Splňuje tato koncepce představy Hnutí DUHA o lepším využívání energie?

Zvýšením efektivního využití energie srazí Evropa emise a posílí energetickou nezávislost na dovozu ropy nebo zemního plynu. Pokud evropské země sníží spotřebu energie o pětinu, jak se dohodly, každá domácnost může mít stejný nebo lepší životní standard a zhruba o tisíc eur, to je asi dvacet čtyři tisíce korun ročně nižší účty za energie.

Teď je míč na straně jednotlivých států. Nečasův kabinet a ministři musí přijít s konkrétními návrhy. Pro Česko je například klíčové pokračování v úspěšně započatém zateplování domů. Proto Hnutí DUHA navrhuje, aby vláda vytvořila ambiciózní Program energetické nezávislosti, který pomůže domácnostem se zateplením téměř každého domu v České republice. Ministři by do něj měli investovat peníze z prodeje povolenek ke znečišťování, které si budou nakupovat průmyslové podniky. Možnosti snížení spotřeby v domech jsou enormní, mnohem větší, než kolik by poskytlo rozšiřování uhelných dolů.

 

Součástí Energy 2020 je zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 20 %. Přinese plán žádoucí rozvoj v oblasti využití obnovitelných zdrojů energie v České republice?

Pokud se udrží současné tempo růstu obnovitelných zdrojů, mohou v roce 2020 pokrýt ještě více – 35-40 % celkové spotřeby elektřiny v EU. Riziko je však na straně jednotlivých států unie v podobě takzvaných Národních akčních plánů, které mají být cestou, jak požadovaného podílu dosáhnout.

Česká republika má do roku 2020 pokrývat 13 % své spotřeby energie z obnovitelných zdrojů. Národnímu akčnímu plánu ČT, připravenému ministerstvem průmyslu, však chybí řada důležitých věcí. Zejména konkrétní návrhy, které by umožnily, aby plán nezůstal pouze na papíře.

 

Plán je už ale odeslaný do Bruselu. Existují podle vás reálná rizika, která by mohla  ohrozit využití obnovitelných zdrojů v České republice a splnění našeho závazku vůči EU?

Zásadní je absence zákona na podporu tepla z obnovitelných zdrojů. Je to škoda, protože právě ve zdrojích pro produkci tepla má Česká republika mnohem více možností než u výroby zelené elektřiny. Samotný růst zelené energetiky také mohou ohrozit stanovené roční stropy pro megawatty z jednotlivých technologií.

Slabiny má také využití biomasy. Jde o zdroj s velkým potenciálem, ale úředníci v plánu kalkulují s větší výrobou energie ze dřeva vykáceného v lesích. To ale už na hranici možností. Naopak chybí výrazný nástup cíleně pěstovaných energetických bylin a dřevin na zemědělské půdě. Místo energetického využití kuchyňského odpadu, listí nebo trávy v bioplynových stanicích plán navrhuje, aby byly spalovány ve spalovnách odpadu společně s kvalitními, recyklovatelnými surovinami.

Navíc v plánu chybí jakákoli opatření, která by zajistila přípravu elektrických sítí na přibývání obnovitelných zdrojů a budování takzvaných chytrých sítí. Plán tak může paradoxně vést k faktickému zastavení nového odvětví obnovitelné energetiky.

 

Pracovní skupina pro teplárenství, kterou zřídil ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, dospěla k závěru, že bez rozšíření těžby uhlí hrozí v ČR rozpad systémů centrálního zásobování teplem a nárůst ceny tepla nejméně o padesát procent. Jde o reálné riziko?

Výsledek napovídá už složení komise. Z drtivé většiny tam jsou dlouhodobí zastánci pokračování devastující těžby. Například od bývalého ministra průmyslu Urbana, by snad nikdo ani jiné stanovisko nečekal. Jejich hrozby o zdražení tepla jsou účelové. I s prolomením limitů během příštích deset let, se rypadla dostanou k uhlí nejdříve v roce 2023. Čemuž neodpovídá informace samotného ministerstva, dle které by k navýšení cen tepla mělo dojít už v roce 2015.

 

Hrozí v ČR skutečně nedostatek uhlí pro teplárny?

Limity byly stanoveny v roce 1991 tak, aby dodávky ještě čtvrt století vydržely a energetika měla čas se postupně změnit. Teplárenské podniky už dvacet let vědí, s jakým množstvím paliva ještě mohou počítat. Dávno tomu měly přizpůsobit své plány a investice. Stěží si lze představit, že by majitelé ponechali ve funkci ředitele firmy, který věděl, že dodávky skončí, a místo řešení jen dvě desetiletí čekal.

Kombinace investice do zateplování a tepla ze solárních kolektorů či výtopen na biomasu zajistí, že každá česká rodina může mít teplý i pohodlný domov aniž by se musel bourat Horní Jiřetín. Čísla potenciálů zelených řešení plně nahrazují současnou spotřebu tepla. Dočasně pak lze uvažovat o prozatímním zásobování tepláren uhlím z dolů Bílina nebo Vršany. Ministerstvo životního prostředí v současné době právě u Vršan správně požaduje, aby toto uhlí bylo určené prioritně teplárnám.

 

Většina tepláren, kromě uhlí, spaluje i lesní a zemědělskou biomasu. To zvyšuje její cenu, což zhoršuje ekonomiku lokálních kotelen. Nemohly by vyšší dodávky uhlí do centrálních tepláren těmto malým výtopnám na biomasu, paradoxně, spíše prospět?

V přetahování o odpadní biomasu z dřevozpracujícího průmyslu opravdu vyhrává silnější hráč. Na druhou stranu pro dražší štěpku z cíleně pěstovaných dřevin se zatím obtížně hledají odběratelé a mimo jiné i proto se pěstuje tak málo rychle rostoucích dřevin. To se však změní ve chvíli, kdy nebude možné jednoduše zajistit výrobu levného tepla z hnědého uhlí. Například v důsledku započetí aukcí povolenek za znečištění ovzduší po roce 2013. Překážkou, která brání většímu rozvoji cíleně pěstované biomasy je také absence legislativy, která by podobné snahy podpořila. Může srovnávat se sousedním Německem, kde dobře funguje zákon na podporu zeleného tepla.

 

Lokální kotelny na biomasu počítají hlavně s dodávkami od okolních zemědělců a lesních podniků. Konkurence centrálních tepláren a elektráren ale místní zdroje ohrožuje. Mají zemědělci a majitelé lesů prodejem surovin podporovat lokální výtopny i za cenu méně výhodných podmínek?

Dodavatelé biomasy určitě nemíní svoji podnikatelskou aktivitou nikoho podporovat. Lokální odběratel pro ně může být zajímavý, když nabídne výhodnou smlouvu o dlouhodobém odběru a poskytne garance. K tomu by ovšem lokální odběratel biomasy potřeboval solidní jistotu, že pro vyrobené teplo bude mít stabilní odbyt. Proto je potřeba kvalitní zákon o podpoře výroby tepla z OZE. Stav, kdy je podporována výroba elektřiny a nikoli výroba tepla, vede k neefektivnímu spalování biomasy v elektrárnách. Důležitým opatřením, které by mělo být provedeno bezodkladně, je právě co nejrychlejší zrušení podpory spoluspalování. V návrhu nového zákona o podporovaných zdrojích se uvažuje o roce 2015. To je chyba. Čím dříve se spoluspalování zruší, tím dříve bude lépe využita cenná biomasa.  

 

Úspory tepla jsou součástí celkových úspor energií a ty souvisejí s koncepcí a zaměřením ekonomiky. Kam by, v těchto souvislostech, měl směřovat vývoj českého a potažmo evropského průmyslu a zemědělství?

Vývoj ve stavebním průmyslu v posledních letech jednoznačně směřuje ke zlepšování energetické efektivnosti budov. Právě zateplování pomohlo zmírnit dopady ekonomické krize na toto odvětví. Program Zelená úsporám vytvořil přes 19 tisíc lidí nových ročních pracovních míst. Výhodou je, že jde o pracovní místa rozložená po celé republice. Zateplování tak pomáhá také lokální ekonomice.

V případě zemědělství je ideální využívat půdu, na které se nepěstují potravinářské plodiny, k pěstování vhodných forem energetické biomasy. Přínosy jsou především v úspoře fosilních paliv a to jak sražení spotřeby hnědého uhlí, tak dovozu zemního plynu. Z pohledu energetické bilance by bylo výhodnější, kdyby cíleně pěstovaná biomasa sloužila více k výrobě tepla a elektřiny, než jako surovina pro produkci kapalných paliv. K tomu by ovšem zemědělci museli mít ekonomickou motivaci. Tedy jistotu odběru produkce za dobrou cenu. K naší škodě jsou v současné době ekonomické podmínky nejvhodnější pro pěstování řepky.

Možnosti biomasy jsou široké v rámci celé Evropy. Výroba tepla a elektřiny z biomasy se může v EU do roku 2020 zdvojnásobit. To by dosáhla na 1650 terrawatthodin. Energetické využití biomasy má i ekonomickou perspektivu: maximálním využitím potenciálu dojde během následujících deseti let k poklesu nákladů o 15 – 40 %. Při ceně emisní povolenky 30 – 50 eur za tunu oxidu uhličitého může biomasa konkurovat fosilním palivům.

 

Připravil Jiří Trnavský

 

(Martin Sedlák vystudoval energetické inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně.  Specializuje se na obnovitelné zdroje,  energetickou politiku a vztah energetiky k životnímu prostředí. V Hnutí DUHA působí v programu Energie od roku 2005. Je autorem řady studií a informačních listů. Podílí se na legislativní a mediální práci programu Energie. Koordinuje projekt Chytrá energie, který zaštiťuje společnou iniciativu ekologických organizací směřující k přeměně české energetiky.)

 

Celý článek je uveřejněn v čísle 2/2011 časopisu Energie 21.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *