V koncepci je třeba vyvážit zdroje a požadovanou spotřebu

Na základě požadavku MPO ČR zpracovala společnost SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, o. p. s. odborný názor (manažerský souhrn) na návrh Státní energetické koncepce. V souladu se zadáním se těžiště připomínek věnuje oblasti nakládání s energií, takže výroba energie je komentována pouze částečně, a to hlavně v oblastech, které mohou mít své důsledky i ve spotřební části energetické bilance.

Zpracovatelé dokumentu (Jaroslav Maroušek, Miroslav Honzík a Tomáš Voříšek) v úvodu tzv. manažerského souhrnu konstatují, že v porovnání s předposledním návrhem SEK zveřejněným v roce 2011 je poslední zveřejněný návrh z července 2012 určitým krokem vpřed. Je konzistentnější, přehledný a předložené záměry jsou více realistické. Nicméně právě v námi sledované části koncepce, tedy ve vztahu ke spotřební straně energetické bilance a v souvisejícím vývoji energetické účinnosti, zůstává ještě značný potenciál pro další zkvalitnění.

Tvorba energetické strategie je průběžný proces, který musí stále reagovat na vnější vývoj. Nemůže se zastavit na jednom místě. Dále uváděné komentáře a případně i pojmenované nedostatky, které jsou viditelnější při porovnání současné reality a textu SEK z určitého odstupu, by měly sloužit především jako podněty pro další zlepšení SEK v příštích verzích.

 

Strategické cíle a priority

Aktualizace Státní energetické koncepce ČR (SEK) je nepříliš rozsáhlý, přehledně strukturovaný materiál. Hned v úvodu vyjmenovává tři hlavní strategické cíle SEK:

bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost. Dále uvádí pět strategických priorit české energetiky:

I. Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie.

II. Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech.

III. Rozvoj síťové infrastruktury ČR v kontextu zemí střední Evropy, posílení mezinárodní

spolupráce a integrace trhů s elektřinou a plynem v regionu včetně podpory vytváření účinné

a akceschopné společné energetické politiky EU.

IV. Podpora výzkumu, vývoje a inovací zajišťující konkurenceschopnost české energetiky

a podpora školství, s cílem nutnosti generační obměny a zlepšení kvality technické inteligence v oblasti energetiky.

V. Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR a posílení schopnosti zajistit nezbytné dodávky energií v případech kumulace poruch, vícenásobných útoků proti kritické infrastruktuře a v případech déle trvajících krizí v zásobování palivy.

Po uvedení jednotlivých priorit popisuje koncepci rozvoje významných oblastí energetiky a oblastí souvisejících, kde se kromě energetických odvětví a energetické efektivnosti věnuje také výzkumu, vývoji, inovacím a školství, energetickému strojírenství a nadnárodní úrovni energetické politiky. Předposlední část je věnována očekávanému vývoji energetiky v ČR a na závěr jsou uvedeny nástroje na prosazování SEK.

Zmíněné vrcholové strategické cíle rozvedené na str. 17, tj. bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost, se shodují s cíli strategie EU (pokud pojem Bezpečnost chápeme jako Spolehlivost). Naplňování těchto cílů konkrétními prioritami se na první pohled liší zdánlivě málo. Při bližším pohledu však jde o rozdíly nezanedbatelné.

Evropská strategie zdůrazňuje v první řadě prioritní význam zvyšování energetické účinnosti a úspor energie. Česká energetická koncepce jakoby tento význam stále nedoceňovala, respektive k němu ještě nedospěla. Prioritu „Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech“ označuje jako prioritu 2, zatímco za prioritu č. 1 považuje „Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie“. Logicky by jakékoliv priority na zdrojové straně měla předcházet strategie zvýšení efektivnosti ve spotřebě a snížení potřeb, protože jako jediná ze všech zvolených priorit dokáže efektivně plnit všechny tři strategické cíle SEK. Snížení potřeby energie zvyšuje bezpečnost a spolehlivost, zvyšuje konkurenceschopnost ekonomiky a je nejčistší cestou k udržitelnosti. Zajištění správného mixu zdrojů, stejně jako správné nastavení ostatních zdrojových priorit, samozřejmě závisí na velikosti a struktuře spotřeby, kterou zvýšení efektivnosti silně ovlivní. Pokud se neřeší vše paralelně, v jediném systému, je vždy nutné začít od spotřeby a postupovat směrem ke zdrojům, nikoliv naopak.

 

Účinnost ve spotřebě energie

Priorita „Zvyšování energetické účinnosti“ je formálně podchycena a obsahuje hlavní požadavky vycházející zejména z platných směrnic Evropské unie, ale nejeví se jako dostatečně rozpracovaná. Nezmiňuje se např. o energetických službách, nástroji dlouhodobého snižování nákladů na energie široce uplatnitelném hlavně ve veřejné sféře. Nejvíce překvapivé ale je, že tato priorita se neopírá o Národní akční plán energetické účinnosti (NAPEE II), který byl ministerstvem průmyslu a obchodu zpracován ve vysoké podrobnosti, dociluje kumulativních úspor jen do roku 2016 ve výši 70 PJ a mohl by být zdrojem desítek efektivních opatření k naplnění této priority. Dále například není v návrzích SEK počítáno s programem typu Zelená úsporám, který během pouhých dvou let docílil snížení spotřeby energie v budovách minimálně o 5 PJ a vysoký zájem o tento program v době jeho ukončování zřetelně ukázal, že potenciál takovýchto programů ještě vyčerpán nebyl. Přitom ministerstvo životního prostředí již oznámilo pokračování tohoto programu.

Oblast lepšího hospodaření s energií je prioritou spíš formálně, ale málo se projevuje v konkrétních opatřeních. Tak například podpora výzkumu je nepochybně přínosná aktivita důležitá pro úspěšný vývoj odvětví, ale opět se příslušná kapitola nezmiňuje o výzkumu a vývoji postupů snižujících energetickou náročnost v konečné spotřebě, kde stále ještě existuje značný potenciál úspor.

Konkrétní návrhy na zvyšování energetické efektivnosti se v aktualizované SEK objevují celkem ve třech různých kapitolách. Společným nedostatkem navrhovaných opatření však je nejednotnost v popisu opatření, velmi častá absence kvantifikovatelné cílové hodnoty a případně, je-li uvedena, není současně vyčíslen její dopad do projekcí spotřeby v energetické bilanci.

 

Vyvážený mix

Vyvážený mix zdrojů uváděný v Prioritě 1 SEK je vynikající myšlenka přinášející hned několik efektů. Vyváženost lze chápat jako vyváženou diverzifikaci zdrojů z pohledu technicky stanovené cílové struktury zdrojů, ale také jako diverzifikaci zdrojů vygenerovanou trhem cestou vyvážení nabídky s různorodou poptávkou, kdy vyváženého mixu lze dosáhnout hlavně efektivní komunikací mezi výrobci a spotřebiteli. Pružná reakce na straně nabídky na poptávku na liberalizovaném trhu a různorodost v požadavcích pak přirozeně vede k diverzifikaci zdrojů.

Diverzifikace v podobě vyváženého mixu zdrojů přispívá jak ke stabilitě dodávek energie, tak i k určité stabilitě průměrných nákladů na energie. V dlouhodobém výhledu nikdo nemůže přesně stanovit budoucí náklady toho kterého zdroje. Diverzifikované zdroje, tj. struktura zdrojů kde nepřevažuje jediný dominantní zdroj, dopady těchto nejistot a chyb v budoucích odhadech snižuje.

Otázka je, jak SEK k deklarované vyváženosti zdrojů přistupuje. Tato zásada bude zřejmě uplatňována pouze ve výrobě elektřiny a podle autorů tak, že povede k přesně definované struktuře zdrojů. Chybí jasné zdůvodnění, proč právě tato struktura je oním vyváženým mixem.

V této souvislosti není srozumitelný ani uváděný požadavek na „efektivní využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů“. Proč by se ve vyváženém mixu zdrojů neměly efektivně využívat také dovážené energetické zdroje? Vyvážený mix je proto vyvážený, že všechny zdroje, a to včetně zdrojů dovážených, pracují pokud možno na svém optimu, tedy efektivně.

 

Přebytková výkonová bilance

Priorita 1 Vyvážený mix zdrojů obsahuje také á priori požadavek „udržení přebytkové výkonové bilance“, který do priority „vyváženého mixu“ podle našeho názoru nepatří. V návaznosti na vyváženost by tento požadavek mohl (ale nemusel) vyjít teprve jako výsledek analýz různých scénářů (po zahrnutí vlivu úspor a substitucí jednotlivých zdrojů). Přebytkovost nemůže být smysluplným východiskem pro stanovení vyváženého mixu, aniž by se nenarušil požadavek ekonomické efektivnosti.

Udržení přebytkové bilance by mohlo být samostatnou prioritou, která může mít jediný a zcela zřejmý důvod: vysokou bezpečnost a spolehlivost zásobování. Pak by bylo na místě nejprve zdůvodnit, že soběstačnost v bilanci není z hlediska bezpečnosti dostačující. Po té by se měly hledat optimální cesty k dosažení přebytkovosti bilance a opět v první řadě nevyužívat nákladného zvyšování výroby energie, ale nejprve upřednostnit snižování spotřeby. Přebytková bilance může být pouze jedním z návazných řešení, pokud ekonomicky efektivnější řešení nejsou dostupná, nebo se vyčerpají.

 

Podíl jaderné energetiky

V kapitole A. Elektroenergetika se uvádí odstavec „Jaderná energetika“ takto:

„Podporovat rozvoj jaderné energetiky jako jednoho z pilířů výroby elektřiny. S cílovým podílem jaderné energetiky na výrobě elektřiny nad 50 %…“ S ohledem na dlouhodobost SEK se takovéto stanovení cíle v podobě podílu jádra zdá nedostatečně doložené. Není zřejmé, proč zrovna 50%, proč ne 60, nebo 40 %? Jediná odpověď vyplývající ze SEK je v podobě součtu našich plánů v Temelíně a Dukovanech. Na takové konstatování ale není třeba koncepce, není na SEK nijak závislé. Pokud má být údaj více než 50 % součástí požadavků SEK, měl by být zakomponován do systému zásobování elektřinou v podobě alespoň standardního postupu tvorby energetické strategie: různé scénáře spotřeby, pak návrh variant pokrytí a pořadí variant z hlediska plnění strategických cílů.

Možnost, že výstavbou několika velkých centralizovaných zdrojů se na dlouho zbavíme starostí o případný nedostatek elektřiny, je velmi lákavá, ale její reálnost a smysluplnost by měla být lépe doložena. Musí být prověřena diskusí a argumentací v SEK. Mimo jiné by měla být zodpovězena otázka, zda při tak vysokém podílu jediného zdroje není ohrožen strategický cíl č. 1 Bezpečnost, vezmemeli v potaz, že z nějakého důvodu (např. havárie v EU) může dojít i k nečekanému útlumu jaderné energetiky.

 

Nejistoty budoucího vývoje

Text SEK v úvodu na str. 1 konstatuje: „Jednou z nejvýznamnějších charakteristik současné etapy vývoje energetiky v globálním měřítku je vysoká míra nejistot dalšího vývoje z hlediska politického a ekonomického, rozvoje…“

Ano, to je realita, s níž musíme pracovat. Standardní reakce při sestavování predikcí je rozšíření scénářů budoucího vývoje tak, aby s co nejvyšší pravděpodobností toto rozpětí pokrylo předpokládané změny ve vývoji. SEK však uvádí jedinou variantu budoucího vývoje a potřeb ekonomiky, která v dlouhodobém výhledu má nutně velice nízkou pravděpodobnost realizace (respektive prakticky nulovou, budeli chápána jako jedno číselný konkrétní cíl, ale i v případě připuštění určitého rozptylu veličin můžeme pravděpodobnost realizace jedné varianty označit za velice nízkou). Projektovaná celková úroveň konečné spotřeby energie v SEK je v jisté relaci s výsledky práce Nezávislé komise pro posouzení energetických potřeb České republiky (tzv. Pačesovy komise) z roku 2009. Komise tehdy podrobněji rozpracovala celkem 4 scénáře označené písmeny A, C, D a E postupně od nejvyšší úrovně spotřeby po nejnižší. Jediný scénář předložený v SEK svojí celkovou  úrovní potřeb energie do r. 2025 kopíruje scénář D označovaný jako nižší střední. To v podstatě znamená v dlouhodobém výhledu dosáhnout jen malého přírůstku konečné spotřeby energie a takový vývoj lze považovat za jeden z pravděpodobných scénářů. Symetricky by bylo vhodné uvažovat ještě scénář s mírným poklesem spotřeby. Ale vnitřní struktura (tedy energetický mix) spotřebovávaných paliv a energie se již od scénářů Nezávislé komise odlišuje výrazněji.

 

Vývoj konečné spotřeby elektřiny

V kapitole „Očekávaný vývoj energetiky ČR do roku 2040“ je v podkapitole „Vývoj a struktura konečné spotřeby elektřiny“ prezentována budoucí potřeby elektřiny, ale název kapitoly, který je zároveň nadpisem tabulky s příslušnými daty o elektřině, je poněkud zavádějící. Namísto konečné spotřeby se v tabulce uvádí pouze tzv. „hrubá spotřeba elektřiny“ ve výši necelých 71 TWh v r. 2010 a její struktura. Konečná spotřeba elektřiny, která nyní dosahuje výše zhruba 55 TWh, se v tabulce ani v textu nikde nevyskytuje, ani ji nelze žádným způsobem z předložených údajů dopočítat. Položka „Velkoodběr“ totiž obsahuje i spotřebu elektřiny v energetických procesech. Pro srovnatelné stanovení skutečných „čistých“ požadavků ekonomiky na energetické zdroje by bylo metodicky správné pracovat s čistou konečnou spotřebou a kapitolu rozšířit a upřesnit. V této

podobě údaje o spotřebě elektřiny vyvolávají dojem vyšších požadavků, než jsou skutečné.

Nicméně i z hrubé spotřeby elektřiny lze jednoznačně vyčíst očekávaný trend, který do r. 2040 dosahuje nárůstu ve výši 30 %. Tento vysoký nárůst není v souladu se středními scénáři tzv. Pačesovy komise. Odpovídá téměř přesně růstu spotřeby elektřiny ve scénáři A, který mezi scénáři Nezávislé komise reprezentoval vývoj označovaný jako „Business as usual“, to znamená vývoj bez jakýchkoliv omezení a maximální možný.

Strategie maximálního možného růstu spotřeby je ovšem ve striktním rozporu s předpoklady SEK uvedenými v prioritě 2 „Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech“. Pokud by tato priorita měla být plněna, dojde k významným úsporám energie ve všech sférách ekonomiky a tím i k omezení nárůstu budoucího vývoje spotřeby elektřiny. Přitom jeden ze zásadních faktorů budoucího růstu spotřeby elektřiny – rozvoj elektromobility je v SEK konkrétně vyčíslen a je překvapivě nízký. Do roku 2040 představuje pouze necelá 2 % celkového nárůstu. Konkrétní opatření uvedená v SEK, jako např. záměna přímotopů a akumulačních topidel tepelnými čerpadly, nebo podpora trvalého přechodu na energeticky úsporné výrobky spotřebu elektřiny jednoznačně sníží, nikoliv zvýší. Bylo by vhodné v SEK alespoň částečně objasnit důvody pro zbývajících 98% nárůstu spotřeby elektřiny.

 

Zavedení kompenzačního mechanismu

V kapitole „Nástroje na prosazování SEK“ se uvádí: „Zavedení kompenzačního mechanismu vyrovnávacích plateb pro nové bezuhlíkové zdroje, který by umožnil stabilizovat konečné ceny elektřiny….“ Taková aktivita je na postupně stále více liberalizovaném a propojeném evropském energetickém trhu nejen nevhodná, ale i principiálně nemožná. Může se pouze zvrhnout v určitý typ státní dotace, která ale nebude dlouhodobě přípustná. Průmět vlivu kolísání cen trhu do regulované ceny je v EU umožněn pouze omezeně a to výhradně pro obnovitelné zdroje. Pokud se návrh zakládá na hlouběji propracované strategii, je nutné ji lépe vysvětlit, podpořit argumenty a objasnit průchodnost opatření, v opačném případě vypustit. Jinak v této podobě bude SEK vyvolávat neopodstatněné naděje, že ceny elektřiny na liberalizovaném trhu v EU můžeme našimi státními zásahy regulovat a to zatím reálné není.

 

Závěr

SEK obsahuje mnoho užitečných a pro energetický sektor smysluplných opatření a doporučení. Oblast energetické účinnosti ve spotřebě, která je pro energetický sektor ve výhledu klíčová, je v SEK zachycena jen výběrově. Z toho vyplývá další významný nedostatek: nepodložený vztah nabídky a poptávky, tedy zdrojů a spotřeby energie. Energetický sektor je typickým obslužným sektorem, který musí reagovat na poptávku a měl by být připraven i na její možné změny. Poptávka je funkcí energetické účinnosti a požadavků u konečných zákazníků. Účinnost se vyvíjí v návaznosti na vývoj parametrů dosažitelných energetických úspor, kterými se SEK příliš nezabývá a ani se je nepokouší kvantifikovat.

Realitou je stále užší sepětí výroby a spotřeby energie cestou vývoje nových technologií s vyšší účinností a také technologií schopných řídit soulad mezi nabídkou a poptávkou. Proto technologie a řídicí systémy na straně spotřeby jsou do budoucna hlavním konkurentem nárůstu kapacit zdrojů energie. Z tohoto úhlu pohledu je prostor, který je těmto technologiím věnován a hlavně způsob uchopení spotřební části energetické bilance v SEK zcela nedostatečný.

Budemeli logicky důslední, tento nedostatek znevěrohodňuje většinu opatření na i straně zdrojů. Jakkoli užitečná mohou být jednotlivá doporučení v kontextu funkce energetických systémů, otázka budeli ten který zdroj vůbec v tomto rozsahu potřebný, může fakticky zpochybnit téměř jakékoliv opatření. Proto nezbývá, než skončit doporučením dopracovat SEK v oblasti užití energie a uvést zdrojovou část do vyváženého mixu nejen z hlediska vzájemného vztahu jednotlivých zdrojů, ale zejména z pohledu vyvážení energetických zdrojů s požadavky, které budou co nejlépe kopírovat očekávaný vývoj potřeby energie.

 

Pavel Grozman (Zdroj: SEVEn)

 

Obrázek: Předpokládaný poměr mezi primárními energetickými zdroji a požadovanou spotřebou energie by měl být více vyvážený   Zdroj: MPO

 

 

Zpracovatelé dokumentu (Jaroslav Maroušek, Miroslav Honzík a Tomáš Voříšek) v úvodu tzv. manažerského souhrnu konstatují, že v porovnání s předposledním návrhem SEK zveřejněným v roce 2011 je poslední zveřejněný návrh z července 2012 určitým krokem vpřed. Je konzistentnější, přehledný a předložené záměry jsou více realistické. Nicméně právě v námi sledované části koncepce, tedy ve vztahu ke spotřební straně energetické bilance a v souvisejícím vývoji energetické účinnosti, zůstává ještě značný potenciál pro další zkvalitnění.

Tvorba energetické strategie je průběžný proces, který musí stále reagovat na vnější vývoj. Nemůže se zastavit na jednom místě. Dále uváděné komentáře a případně i pojmenované nedostatky, které jsou viditelnější při porovnání současné reality a textu SEK z určitého odstupu, by měly sloužit především jako podněty pro další zlepšení SEK v příštích verzích.

 

Strategické cíle a priority

Aktualizace Státní energetické koncepce ČR (SEK) je nepříliš rozsáhlý, přehledně strukturovaný materiál. Hned v úvodu vyjmenovává tři hlavní strategické cíle SEK:

bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost. Dále uvádí pět strategických priorit české energetiky:

I. Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie.

II. Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech.

III. Rozvoj síťové infrastruktury ČR v kontextu zemí střední Evropy, posílení mezinárodní

spolupráce a integrace trhů s elektřinou a plynem v regionu včetně podpory vytváření účinné

a akceschopné společné energetické politiky EU.

IV. Podpora výzkumu, vývoje a inovací zajišťující konkurenceschopnost české energetiky

a podpora školství, s cílem nutnosti generační obměny a zlepšení kvality technické inteligence v oblasti energetiky.

V. Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR a posílení schopnosti zajistit nezbytné dodávky energií v případech kumulace poruch, vícenásobných útoků proti kritické infrastruktuře a v případech déle trvajících krizí v zásobování palivy.

Po uvedení jednotlivých priorit popisuje koncepci rozvoje významných oblastí energetiky a oblastí souvisejících, kde se kromě energetických odvětví a energetické efektivnosti věnuje také výzkumu, vývoji, inovacím a školství, energetickému strojírenství a nadnárodní úrovni energetické politiky. Předposlední část je věnována očekávanému vývoji energetiky v ČR a na závěr jsou uvedeny nástroje na prosazování SEK.

Zmíněné vrcholové strategické cíle rozvedené na str. 17, tj. bezpečnost, konkurenceschopnost a udržitelnost, se shodují s cíli strategie EU (pokud pojem Bezpečnost chápeme jako Spolehlivost). Naplňování těchto cílů konkrétními prioritami se na první pohled liší zdánlivě málo. Při bližším pohledu však jde o rozdíly nezanedbatelné.

Evropská strategie zdůrazňuje v první řadě prioritní význam zvyšování energetické účinnosti a úspor energie. Česká energetická koncepce jakoby tento význam stále nedoceňovala, respektive k němu ještě nedospěla. Prioritu „Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech“ označuje jako prioritu 2, zatímco za prioritu č. 1 považuje „Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie“. Logicky by jakékoliv priority na zdrojové straně měla předcházet strategie zvýšení efektivnosti ve spotřebě a snížení potřeb, protože jako jediná ze všech zvolených priorit dokáže efektivně plnit všechny tři strategické cíle SEK. Snížení potřeby energie zvyšuje bezpečnost a spolehlivost, zvyšuje konkurenceschopnost ekonomiky a je nejčistší cestou k udržitelnosti. Zajištění správného mixu zdrojů, stejně jako správné nastavení ostatních zdrojových priorit, samozřejmě závisí na velikosti a struktuře spotřeby, kterou zvýšení efektivnosti silně ovlivní. Pokud se neřeší vše paralelně, v jediném systému, je vždy nutné začít od spotřeby a postupovat směrem ke zdrojům, nikoliv naopak.

 

Účinnost ve spotřebě energie

Priorita „Zvyšování energetické účinnosti“ je formálně podchycena a obsahuje hlavní požadavky vycházející zejména z platných směrnic Evropské unie, ale nejeví se jako dostatečně rozpracovaná. Nezmiňuje se např. o energetických službách, nástroji dlouhodobého snižování nákladů na energie široce uplatnitelném hlavně ve veřejné sféře. Nejvíce překvapivé ale je, že tato priorita se neopírá o Národní akční plán energetické účinnosti (NAPEE II), který byl ministerstvem průmyslu a obchodu zpracován ve vysoké podrobnosti, dociluje kumulativních úspor jen do roku 2016 ve výši 70 PJ a mohl by být zdrojem desítek efektivních opatření k naplnění této priority. Dále například není v návrzích SEK počítáno s programem typu Zelená úsporám, který během pouhých dvou let docílil snížení spotřeby energie v budovách minimálně o 5 PJ a vysoký zájem o tento program v době jeho ukončování zřetelně ukázal, že potenciál takovýchto programů ještě vyčerpán nebyl. Přitom ministerstvo životního prostředí již oznámilo pokračování tohoto programu.

Oblast lepšího hospodaření s energií je prioritou spíš formálně, ale málo se projevuje v konkrétních opatřeních. Tak například podpora výzkumu je nepochybně přínosná aktivita důležitá pro úspěšný vývoj odvětví, ale opět se příslušná kapitola nezmiňuje o výzkumu a vývoji postupů snižujících energetickou náročnost v konečné spotřebě, kde stále ještě existuje značný potenciál úspor.

Konkrétní návrhy na zvyšování energetické efektivnosti se v aktualizované SEK objevují celkem ve třech různých kapitolách. Společným nedostatkem navrhovaných opatření však je nejednotnost v popisu opatření, velmi častá absence kvantifikovatelné cílové hodnoty a případně, je-li uvedena, není současně vyčíslen její dopad do projekcí spotřeby v energetické bilanci.

 

Vyvážený mix

Vyvážený mix zdrojů uváděný v Prioritě 1 SEK je vynikající myšlenka přinášející hned několik efektů. Vyváženost lze chápat jako vyváženou diverzifikaci zdrojů z pohledu technicky stanovené cílové struktury zdrojů, ale také jako diverzifikaci zdrojů vygenerovanou trhem cestou vyvážení nabídky s různorodou poptávkou, kdy vyváženého mixu lze dosáhnout hlavně efektivní komunikací mezi výrobci a spotřebiteli. Pružná reakce na straně nabídky na poptávku na liberalizovaném trhu a různorodost v požadavcích pak přirozeně vede k diverzifikaci zdrojů.

Diverzifikace v podobě vyváženého mixu zdrojů přispívá jak ke stabilitě dodávek energie, tak i k určité stabilitě průměrných nákladů na energie. V dlouhodobém výhledu nikdo nemůže přesně stanovit budoucí náklady toho kterého zdroje. Diverzifikované zdroje, tj. struktura zdrojů kde nepřevažuje jediný dominantní zdroj, dopady těchto nejistot a chyb v budoucích odhadech snižuje.

Otázka je, jak SEK k deklarované vyváženosti zdrojů přistupuje. Tato zásada bude zřejmě uplatňována pouze ve výrobě elektřiny a podle autorů tak, že povede k přesně definované struktuře zdrojů. Chybí jasné zdůvodnění, proč právě tato struktura je oním vyváženým mixem.

V této souvislosti není srozumitelný ani uváděný požadavek na „efektivní využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů“. Proč by se ve vyváženém mixu zdrojů neměly efektivně využívat také dovážené energetické zdroje? Vyvážený mix je proto vyvážený, že všechny zdroje, a to včetně zdrojů dovážených, pracují pokud možno na svém optimu, tedy efektivně.

 

Přebytková výkonová bilance

Priorita 1 Vyvážený mix zdrojů obsahuje také á priori požadavek „udržení přebytkové výkonové bilance“, který do priority „vyváženého mixu“ podle našeho názoru nepatří. V návaznosti na vyváženost by tento požadavek mohl (ale nemusel) vyjít teprve jako výsledek analýz různých scénářů (po zahrnutí vlivu úspor a substitucí jednotlivých zdrojů). Přebytkovost nemůže být smysluplným východiskem pro stanovení vyváženého mixu, aniž by se nenarušil požadavek ekonomické efektivnosti.

Udržení přebytkové bilance by mohlo být samostatnou prioritou, která může mít jediný a zcela zřejmý důvod: vysokou bezpečnost a spolehlivost zásobování. Pak by bylo na místě nejprve zdůvodnit, že soběstačnost v bilanci není z hlediska bezpečnosti dostačující. Po té by se měly hledat optimální cesty k dosažení přebytkovosti bilance a opět v první řadě nevyužívat nákladného zvyšování výroby energie, ale nejprve upřednostnit snižování spotřeby. Přebytková bilance může být pouze jedním z návazných řešení, pokud ekonomicky efektivnější řešení nejsou dostupná, nebo se vyčerpají.

 

Podíl jaderné energetiky

V kapitole A. Elektroenergetika se uvádí odstavec „Jaderná energetika“ takto:

„Podporovat rozvoj jaderné energetiky jako jednoho z pilířů výroby elektřiny. S cílovým podílem jaderné energetiky na výrobě elektřiny nad 50 %…“ S ohledem na dlouhodobost SEK se takovéto stanovení cíle v podobě podílu jádra zdá nedostatečně doložené. Není zřejmé, proč zrovna 50%, proč ne 60, nebo 40 %? Jediná odpověď vyplývající ze SEK je v podobě součtu našich plánů v Temelíně a Dukovanech. Na takové konstatování ale není třeba koncepce, není na SEK nijak závislé. Pokud má být údaj více než 50 % součástí požadavků SEK, měl by být zakomponován do systému zásobování elektřinou v podobě alespoň standardního postupu tvorby energetické strategie: různé scénáře spotřeby, pak návrh variant pokrytí a pořadí variant z hlediska plnění strategických cílů.

Možnost, že výstavbou několika velkých centralizovaných zdrojů se na dlouho zbavíme starostí o případný nedostatek elektřiny, je velmi lákavá, ale její reálnost a smysluplnost by měla být lépe doložena. Musí být prověřena diskusí a argumentací v SEK. Mimo jiné by měla být zodpovězena otázka, zda při tak vysokém podílu jediného zdroje není ohrožen strategický cíl č. 1 Bezpečnost, vezmemeli v potaz, že z nějakého důvodu (např. havárie v EU) může dojít i k nečekanému útlumu jaderné energetiky.

 

Nejistoty budoucího vývoje

Text SEK v úvodu na str. 1 konstatuje: „Jednou z nejvýznamnějších charakteristik současné etapy vývoje energetiky v globálním měřítku je vysoká míra nejistot dalšího vývoje z hlediska politického a ekonomického, rozvoje…“

Ano, to je realita, s níž musíme pracovat. Standardní reakce při sestavování predikcí je rozšíření scénářů budoucího vývoje tak, aby s co nejvyšší pravděpodobností toto rozpětí pokrylo předpokládané změny ve vývoji. SEK však uvádí jedinou variantu budoucího vývoje a potřeb ekonomiky, která v dlouhodobém výhledu má nutně velice nízkou pravděpodobnost realizace (respektive prakticky nulovou, budeli chápána jako jedno číselný konkrétní cíl, ale i v případě připuštění určitého rozptylu veličin můžeme pravděpodobnost realizace jedné varianty označit za velice nízkou). Projektovaná celková úroveň konečné spotřeby energie v SEK je v jisté relaci s výsledky práce Nezávislé komise pro posouzení energetických potřeb České republiky (tzv. Pačesovy komise) z roku 2009. Komise tehdy podrobněji rozpracovala celkem 4 scénáře označené písmeny A, C, D a E postupně od nejvyšší úrovně spotřeby po nejnižší. Jediný scénář předložený v SEK svojí celkovou  úrovní potřeb energie do r. 2025 kopíruje scénář D označovaný jako nižší střední. To v podstatě znamená v dlouhodobém výhledu dosáhnout jen malého přírůstku konečné spotřeby energie a takový vývoj lze považovat za jeden z pravděpodobných scénářů. Symetricky by bylo vhodné uvažovat ještě scénář s mírným poklesem spotřeby. Ale vnitřní struktura (tedy energetický mix) spotřebovávaných paliv a energie se již od scénářů Nezávislé komise odlišuje výrazněji.

 

Vývoj konečné spotřeby elektřiny

V kapitole „Očekávaný vývoj energetiky ČR do roku 2040“ je v podkapitole „Vývoj a struktura konečné spotřeby elektřiny“ prezentována budoucí potřeby elektřiny, ale název kapitoly, který je zároveň nadpisem tabulky s příslušnými daty o elektřině, je poněkud zavádějící. Namísto konečné spotřeby se v tabulce uvádí pouze tzv. „hrubá spotřeba elektřiny“ ve výši necelých 71 TWh v r. 2010 a její struktura. Konečná spotřeba elektřiny, která nyní dosahuje výše zhruba 55 TWh, se v tabulce ani v textu nikde nevyskytuje, ani ji nelze žádným způsobem z předložených údajů dopočítat. Položka „Velkoodběr“ totiž obsahuje i spotřebu elektřiny v energetických procesech. Pro srovnatelné stanovení skutečných „čistých“ požadavků ekonomiky na energetické zdroje by bylo metodicky správné pracovat s čistou konečnou spotřebou a kapitolu rozšířit a upřesnit. V této

podobě údaje o spotřebě elektřiny vyvolávají dojem vyšších požadavků, než jsou skutečné.

Nicméně i z hrubé spotřeby elektřiny lze jednoznačně vyčíst očekávaný trend, který do r. 2040 dosahuje nárůstu ve výši 30 %. Tento vysoký nárůst není v souladu se středními scénáři tzv. Pačesovy komise. Odpovídá téměř přesně růstu spotřeby elektřiny ve scénáři A, který mezi scénáři Nezávislé komise reprezentoval vývoj označovaný jako „Business as usual“, to znamená vývoj bez jakýchkoliv omezení a maximální možný.

Strategie maximálního možného růstu spotřeby je ovšem ve striktním rozporu s předpoklady SEK uvedenými v prioritě 2 „Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech“. Pokud by tato priorita měla být plněna, dojde k významným úsporám energie ve všech sférách ekonomiky a tím i k omezení nárůstu budoucího vývoje spotřeby elektřiny. Přitom jeden ze zásadních faktorů budoucího růstu spotřeby elektřiny – rozvoj elektromobility je v SEK konkrétně vyčíslen a je překvapivě nízký. Do roku 2040 představuje pouze necelá 2 % celkového nárůstu. Konkrétní opatření uvedená v SEK, jako např. záměna přímotopů a akumulačních topidel tepelnými čerpadly, nebo podpora trvalého přechodu na energeticky úsporné výrobky spotřebu elektřiny jednoznačně sníží, nikoliv zvýší. Bylo by vhodné v SEK alespoň částečně objasnit důvody pro zbývajících 98% nárůstu spotřeby elektřiny.

 

Zavedení kompenzačního mechanismu

V kapitole „Nástroje na prosazování SEK“ se uvádí: „Zavedení kompenzačního mechanismu vyrovnávacích plateb pro nové bezuhlíkové zdroje, který by umožnil stabilizovat konečné ceny elektřiny….“ Taková aktivita je na postupně stále více liberalizovaném a propojeném evropském energetickém trhu nejen nevhodná, ale i principiálně nemožná. Může se pouze zvrhnout v určitý typ státní dotace, která ale nebude dlouhodobě přípustná. Průmět vlivu kolísání cen trhu do regulované ceny je v EU umožněn pouze omezeně a to výhradně pro obnovitelné zdroje. Pokud se návrh zakládá na hlouběji propracované strategii, je nutné ji lépe vysvětlit, podpořit argumenty a objasnit průchodnost opatření, v opačném případě vypustit. Jinak v této podobě bude SEK vyvolávat neopodstatněné naděje, že ceny elektřiny na liberalizovaném trhu v EU můžeme našimi státními zásahy regulovat a to zatím reálné není.

 

Závěr

SEK obsahuje mnoho užitečných a pro energetický sektor smysluplných opatření a doporučení. Oblast energetické účinnosti ve spotřebě, která je pro energetický sektor ve výhledu klíčová, je v SEK zachycena jen výběrově. Z toho vyplývá další významný nedostatek: nepodložený vztah nabídky a poptávky, tedy zdrojů a spotřeby energie. Energetický sektor je typickým obslužným sektorem, který musí reagovat na poptávku a měl by být připraven i na její možné změny. Poptávka je funkcí energetické účinnosti a požadavků u konečných zákazníků. Účinnost se vyvíjí v návaznosti na vývoj parametrů dosažitelných energetických úspor, kterými se SEK příliš nezabývá a ani se je nepokouší kvantifikovat.

Realitou je stále užší sepětí výroby a spotřeby energie cestou vývoje nových technologií s vyšší účinností a také technologií schopných řídit soulad mezi nabídkou a poptávkou. Proto technologie a řídicí systémy na straně spotřeby jsou do budoucna hlavním konkurentem nárůstu kapacit zdrojů energie. Z tohoto úhlu pohledu je prostor, který je těmto technologiím věnován a hlavně způsob uchopení spotřební části energetické bilance v SEK zcela nedostatečný.

Budemeli logicky důslední, tento nedostatek znevěrohodňuje většinu opatření na i straně zdrojů. Jakkoli užitečná mohou být jednotlivá doporučení v kontextu funkce energetických systémů, otázka budeli ten který zdroj vůbec v tomto rozsahu potřebný, může fakticky zpochybnit téměř jakékoliv opatření. Proto nezbývá, než skončit doporučením dopracovat SEK v oblasti užití energie a uvést zdrojovou část do vyváženého mixu nejen z hlediska vzájemného vztahu jednotlivých zdrojů, ale zejména z pohledu vyvážení energetických zdrojů s požadavky, které budou co nejlépe kopírovat očekávaný vývoj potřeby energie.

 

Pavel Grozman (Zdroj: SEVEn)

 

Obrázek: Předpokládaný poměr mezi primárními energetickými zdroji a požadovanou spotřebou energie by měl být více vyvážený   Zdroj: MPO

 

Celý článek je uveřejněn v čísle 2/2013 časopisu Energie 21.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *