Větrné elektrárny v České republice a ochrana přírody a krajiny

Zvýšení podílu obnovitelných zdrojů při výrobě elektrické energie figuruje mezi národními prioritami celé řady vyspělých zemí. Čerstvým větrem do vrtulí zastánců obnovitelných zdrojů je přitom havárie v jaderné elektrárně Fukušima I. Poslední snímky německé kancléřky Angely Merkelové v médiích, kterak shlíží na nově otevřenou větrnou farmu v pobřežních vodách Baltu, je toho neklamným důkazem.

Po průšvihu s podporou výkupu elektrické energie ze solárních elektráren se i v našich podmínkách intenzivně diskutuje, který obnovitelný zdroj má u nás největší perspektivu. Snad i proto větrná energetika patří stále mezi velmi zajímavá energetická odvětví. Navíc z pohledu dopadů na životní prostředí jsou „větrníky“ oproti slunečním farmám, či řepkovým polím (neřkuli oproti konvenční zdrojům) alespoň zdánlivě bezkonfliktní.

Co ovšem nelze zanedbat (a co každý zkušený investor do výstavby větrných elektráren dávno ví) je, že výstavba stožárů s turbínami je výrazným zásahem do krajiny, který se může dotýkat řady zájmů ochrany přírody a krajiny, které jsou chráněny zákonem (č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny).

 

Vliv na krajinu je zásadní

Stavby větrných elektráren vnášejí do české krajiny nový prvek, a to nejen svými rozměry (výška až 150 m), ale i pohybujícími se částmi a stávají se nepřehlédnutelnými technickými dominantami. Jelikož na území ČR se nejvyšší potenciál vyjádřený rozložením hustoty výkonu větru nachází v pohraničních horách, které jsou zároveň oblastmi s koncentrovanými zájmy ochrany přírody, střet se zájmy ochrany zvláště chráněných území, ochrany živočichů a se zájmy ochrany krajinného rázu je proto velmi pravděpodobný.

Při určitém zjednodušení lze konstatovat, že největším vlivem větrných elektráren na chráněné zájmy je vliv na krajinný ráz. Přitom ovšem nelze jednoznačně říci, že harmonická podhorská kulturní krajina nesnese dominantu například v podobě osamocené dominanty větrné elektrárny.

Ochrana krajinného rázu je zakotvena v § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění. V listopadu 2009 vydalo ministerstvo (Věstník MŽP 11/2009) Metodický návod k vyhodnocení možností umístění větrných (VTE) a fotovoltaických (FVE) elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny“, který stanovuje postup zpracování preventivní studie identifikující zájmy ochrany přírody a krajiny v regionálním měřítku a formou negativního vymezení determinuje vhodnost či nevhodnost výstavby VTE nebo FVE v konkrétním území. 

Mezi území nevhodná pro umístění VTE patří, podle této metodiky, velkoplošná i maloplošná zvláště chráněná území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace,národní přírodní památky a přírodní památky), přírodní parky a území soustavy Natura 2000 (Evropsky významné lokality a ptačí oblasti). Mezi území  spíše nevhodná pro umístění VTE patří IV. zóny chráněné krajinné oblasti.  Podmíněně vhodnými pro umístění VTE je vyhodnocena silně antropogenní krajina – území po rozsáhlých těžbách surovin, intenzívně obhospodařovaná zemědělská krajina apod.

Definování  krajinných prostorů jako nevhodných, příp. spíše nevhodných pro výstavbu VTE a FVE ale ještě neznamená, že umístění  těchto staveb není možné. Pouze je tím dána základní informace, zda se jedná o cennější (významnější) území z hlediska ochrany přírody a krajiny a lze tudíž očekávat větší administrativní zátěž spojenou s případným povolováním. Preventivní studie velkého krajinného prostoru zpracovaná na základě tohoto metodického návodu tedy slouží ke zjištění hodnot území a nepracuje s přesnými parametry navrhovaných staveb. Nemůže tedy postihnout všechny možné aspekty vlivu navržených záměrů na přírodu a krajinu. Zásadní je proto posouzení každého konkrétního záměru a splnění všech zákonných podmínek pro umístění stavby. 

Principem hodnocení podle této metodiky je, mimo jiné, také upřednostnění kumulace negativních dominant typu větrných elektráren v územích esteticky méně hodnotných, jinými slovy je preferována realizace větrných elektráren tam, kde již existují. Tímto přístupem je pak snižován tlak na využití území zatím nedotčených a hodnotných. V platnosti dále zůstává „Metodický pokyn k vybraným aspektům postupu orgánů ochrany přírody při vydávání souhlasu podle § 12 a případných dalších rozhodnutí dle zákona č. 114/1992 Sb., které souvisí s umísťováním staveb vysokých větrných elektráren“ z roku 2005. Jsou jí stanovena rámcová pravidla pro umísťování vysokých větrných elektráren z hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny definovaných v  zákoně. Pokyn dále vymezuje území (v podobě mapového podkladu), která jsou v tomto smyslu vhodná jak z pohledu využití větrné energie, tak z pohledu minimalizace negativního ovlivnění krajiny. Tato mapa byla v roce 2008 aktualizována a je v současné době umístěna na mapovém serveru Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (www.ochranaprirody.cz).

 

Ptačí fauna má problém

V květnu 2009 vydalo ministerstvo „Metodický návod k provádění biologického hodnocení“, jehož nedílnou součástí je posuzování vlivu záměrů na ptačí faunu (viz Věstník MŽP 7/2009). Tento metodický návod upřesňuje postup provádění biologického hodnocení a jeho obsah ve smyslu § 67 zákona č. 114/1992 Sb. a § 18 vyhlášky č. 395/1992 Sb. (dále jen „vyhláška“). Zákon stanoví biologické hodnocení jako povinnost investorů v případě, že o jeho nezbytnosti rozhodne orgán ochrany přírody (OOP) příslušný k povolení zamýšleného zásahu. Biologické hodnocení lze uložit pouze v případě, že se jedná o zásahy závažné, u kterých by mohlo dojít k dotčení zájmů chráněných zákonem. Závěry biologického hodnocení jsou pak podkladem OOP pro vydání rozhodnutí ve věci. Biologické hodnocení proto musí být zpracováno tak, aby dalo OOP jednoznačnou odpověď, zda zamýšlený zásah bude mít vliv na rostliny a živočichy. Cílem metodiky je v obecné rovině sjednotit základní přístupy, okruhy a podrobnosti hodnocení pro zpracovatele biologického hodnocení a také stanovit strukturu výsledného dokumentu, aby OOP ale také investoři věděli, jaký formát výstupu mají vyžadovat.

Vliv výstavby a provozu VTE na jedince i populace ptáků a netopýrů je, bohužel, ve většině případů negativního charakteru. Jedná se především o rušení hlukem, tj. například rušení během výstavby, aerodynamický hluk (ptáci), fragmentaci či ztrátu vhodných biotopů (ptáci), kolize vedoucí ke zraněním a úhynům (ptáci, netopýři). VtE mohou rovněž představovat také překážky na migračních trasách (hl. ptáci). Míru negativního ovlivnění udávají především specifika jednotlivých druhů, časové (sezónní) hledisko, lokalizace záměru (zvláště chráněná území, území soustavy Natura 2000, lokality výskytu zvláště chráněných druhů jako např. hnízdiště, migrační koridory, blízkost tahových zastávek) a rozsah záměru, tedy počet VTE a jejich hustota.

K eliminaci těchto problémů vznikají různé koncepční dokumenty a doporučení jak na úrovni ČR, tak i na úrovni Evropské unie, zejména Rady Evropy – například v rámci Bernské úmluvy (Úmluva  o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť, 1979) a úmluvy EUROBATS (Úmluva o ochraně populací evropských netopýrům, 1994). Je to např. doporučení č. 109 (2004) k minimalizaci nepříznivých vlivů větrných elektráren na volně žijící živočichy nebo doporučení k minimalizaci nepříznivých vlivů větrných elektráren na ptáky a netopýry (24th meeting of Standing Commitee, Strasbourg, 29. Nov.–3. Dec. 2004). V České republice je z hlediska ochrany volně žijících živočichů základním právním předpisem zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále ZOPK) a dále vyhláška č. 395/1992 Sb. k tomuto zákonu, kde je vymezeno je několik úrovní ochrany volně žijících živočichů. Podle obecné ochrany živočichů (§ 5 ZOPK) jsou všechny druhy živočichů chráněny před zničením/poškozováním, které vede nebo by mohlo vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při stavebních pracích/v energetice je třeba postupovat tak, aby nedošlo k nadměrnému zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Obecná ochrana volně žijících druhů ptáků (§ 5a ZOPK) obsahuje zákaz jejich úmyslného usmrcování a úmyslného vyrušování zejména během rozmnožování a odchovu mláďat. Ochrana zvláště chráněných druhů živočichů (§ 48, 50 ZOPK), tj. druhů ohrožených, silně ohrožených a kriticky ohrožených, zahrnuje ochranu všech vývojových stádií, ochranu přirozených i umělých sídel a ochrana biotopu a obsahuje zákaz škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů, zejména je mimo jiné rušit, zraňovat nebo usmrcovat. ZOPK dále vymezuje ochranu území soustavy Natura 2000, tedy ptačích oblastí (PO) a evropsky významných lokalit (EVL, § 45a až 45i ZOPK), která zahrnuje ochranu druhů, jež jsou předmětem ochrany PO a EVL, a jejich biotopů.

 

Posouzení vlivu na prostředí

Výstavba VTE je takovým záměrem, u něhož zpravidla probíhá posouzení vlivu záměru na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (ZPV). VTE s celkovým instalovaným výkonem vyšším než 500 kWh, nebo s výškou stojanu přesahující 35 metrů, vždy podléhají posouzení vlivů na životní prostředí (v I. fázi – zjišťovací řízení), ostatní pak podléhají režimu podlimitního záměru, kdy příslušný úřad stanoví, zda je třeba vliv posoudit či nikoli. Posouzení vlivu na životní prostředí obsahuje i hodnoceni vlivů na flóru, faunu a ekosystémy a dále případně hodnocení vlivů na území soustavy Natura 2000 (stanovisko dle § 45i zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Podle ustanovení § 10 odst. 4 ZPV je hodnocení podkladem pro navazující povolovací procesy. Mezi ně spadají i povolovací procesy z hlediska druhové ochrany, a to zejména z hlediska ochrany zvláště chráněných druhů živočichů. Povolení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů dle ustanovení § 56 ZOPK je možné pouze v případě splnění následujících podmínek: převaha jiného veřejného zájmu nad zájmy ochrany přírody, neexistence jiného uspokojivého řešení, udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany, existence jednoho ze zákonem stanovených důvodů (např. v zájmu veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí). Povolení výjimky je vždy nutné řádně odůvodnit (musí obsahovat úvahu o naplnění důvodu a podmínek ZOPK ve vztahu ke konkrétnímu záměru a jeho vlivům). Pokud jde o vlivy na území soustavy Natura 2000, tedy na EVL a PO, záměr může být schválen pouze pokud byl vyloučen negativní vliv záměru (samostatně nebo ve spojení s jinými záměry) na stav předmětu ochrany a celistvost PO či EVL (tímto však nejsou nijak dotčeny ochranné podmínky zvláště chráněných území či zvláště chráněných druhů, se kterými je nutné se vypořádat odděleně). Pokud je prokázán negativní vliv a pokud neexistuje vhodnější varianta, lze záměr schválit jen z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a je nutné předem uložit a zajistit příslušná kompenzační opatření. Na lokalitách s prioritními typy stanovišť či s výskytem prioritních druhů je možné záměr schválit jen z důvodů veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti nebo příznivých důsledků nesporného významu pro životní prostředí či z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, a je k nim nutné stanovisko Evropské komise.

 

Individuální posouzení projektů

Pro budování zařízení na výrobu energie z větrných elektráren nelze, vzhledem k rozmanitosti přírodních podmínek a krajinných struktur na území České republiky, stanovit předem jednoduchá pravidla. V zájmu ochrany (zachování) rozmanitých přírodních a krajinných hodnot je naprosto nezbytné individuálně vyhodnotit každý případ a posuzovat ho s ohledem na výskyt, rozsah a/nebo kumulaci zákonem chráněných zájmů ve správním území, což je úkolem příslušných orgánů státní správy (tedy i orgánů ochrany přírody). Snahou Ministerstva životního prostředí na úrovni metodické podpory státní správy je poskytnout lokálním i regionálním orgánům maximální a účinnou pomoc ve formě sjednocení metody posuzování vlivu specifických záměrů na zákonem chráněné zájmy ochrany přírody. Tato pomoc při vyhodnocení a následném zakotvení identifikovaných hodnot respektive  formulace pravidel např. pro účely územně-plánovacích dokumentací povede k jejich lepší  ochraně, resp. zachování a nepochybně pomůže také investorům vyhledávat lokality, kde jsou podmínky pro umístění záměrů na vybudování VTE optimální. Naopak stav, kdy pro investory neexistuje alespoň elementární předvídatelnost rozhodování orgánů státní správy je nejen z hlediska správních zásad, ale také z hlediska efektivity využívání nástrojů ochrany přírody, nepřijatelná.  

 

Ochrana přírody je standard

Ministerstvo životního prostředí připravilo na podporu OZE informační a osvětovou kampaň s cílem poskytnout jak orgánům státní správy i samospráv, tak investorům veškeré dostupné informace nezbytné pro absolvování procesu od záměru k vybudování a kolaudaci zařízení OZE. V rámci této kampaně byla vydána dlouho očekávaná publikace „Obnovitelné zdroje energie – povolovací proces“, jejímž hlavním cílem je poskytnout investorům zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů přehled o souvislostech a různých aspektech povolovacího procesu a usnadnit jeho absolvování s přihlédnutím ke specifickým charakteristikám jednotlivých druhů OZE. Publikace bude k dispozici zdarma jak v tištěné podobě, tak ke stažení v elektronické podobě na oficiální webové stránce http://oze.mzp.cz.

Zájmy ochrany přírody jsou standardním limitem, který je potřeba brát v úvahu při realizaci jakéhokoliv záměru stejně tak, jako limity vyplývající z jiných zvláštních zákonů, na základě kterých je nutné respektovat např. ochranná pásma elektrického vedení, silnic a železnic a nebo třeba pravidla letového provozu. Úroveň hájení zájmů ochrany přírody a krajiny instrumenty naší legislativy je velmi vysoká a to je nutné chápat z hlediska stále větší poptávky po kvalitním životním prostředí jako přednost, nikoliv jako překážku v rozvoji.

Na druhou stranu je ovšem také nutné všechny legislativní nástroje využívat koordinovaně a dostatečně efektivně, aby se při jejich nevhodné aplikaci kromě zbytečné překážky nestaly také základem nepochopení smyslu ochrany přírody a krajiny. 

 

Mgr. Petr Birklen, ředitel odboru péče o krajinu, Ministerstvo životního prostředí ČR

 

Celý článek je uveřejněn v čísle 3/11 časopisu Energie 21.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *