Voda, potraviny, energie a udržitelná budoucnost

Voda, energie a potraviny začínají být nedostatkovým zbožím. Jenže snaha lepší zajištění jednoho z těchto zdrojů často negativně ovlivňuje ostatní. Britský list The Guardian se sponzorskou účastí pivovarů SABMiller zorganizoval diskuzi odborníků a manažerů možných řešeních. Diskuze byla rozdělena do tří částí a účastníci reagovali i na otázky čtenářů.

Světová populace roste tempem 80 miliónů lidí ročně a odhaduje se, že v roce 2030 bude lidstvo potřebovat až o 30 % více vody, o 40 % více energie a 50 % více potravin. Pro naplnění potřeby již nebude možné řešit tyto zdroje izolovaně. Jinak řečeno –  jakékoli řešení pro jeden zdroj musí vzít v úvahu i další dva.

Příkladem jsou biopaliva. Mohla by pomoci doplnit energetický deficit, ale na produkci budou potřebovat více vody, což ovlivní pěstování plodin pro potraviny. I díky biopalivům tak v letech 2008 a 2011 vzrostly ceny obilí, což mnohde vyvolalo občanské nepokoje. Zemědělství poskytuje jídlo, které nutně potřebujeme, ale využívá k tomu 70 % přístupných zásob sladké vody. Voda je třeba i k chlazení jaderných elektráren a k provozu vodních elektráren. Pitnou vodu potřebujeme i v domácnosti, ale její úprava energeticky náročná.
A existuje mnoho dalších příkladů, kdy řešení jednoho zdroje ignorovalo ty další. Vodu k chlazení potřebují i jaderné elektrárny postaveny také v Indii, ale vodní zdroje zde často vysychají. V Číně je technologická voda čerpána z podzemí v objemu až 20 kubických kilometrů ročně, což je více, než příroda může doplnit. A jak roste poptávka po mase, je stále více vody třeba pro pěstování obilí jako krmení hospodářských zvířat.

 

Spolupráce a kompromisy

List The Guardian nedávno přinesl na téma voda-potraviny-energie debatu předních odborníků a za účasti čtenářů na sociálních sítích. Debatovalo se v třech okruzích.

Diskuze ukázala, že problémy se zdají být ohromné. Ale také se ukázalo, mnohá opatření mohou vlády, firmy i spotřebitelé udělat téměř okamžitě.

Především mohou zvýšit efektivitu výroby zdrojů i jejich spotřeby. Diskuzemi rovněž prolínalo, že se musí podstatně zlepšit komunikace a spolupráce mezi rezorty vodního hospodářství, zemědělství a energetiky. A všichni mohou hned a přímo komunikovat s občany a vzdělávat své zákazníky (spotřebitele).

Podle vyjádření jednoho z diskutujících lze takovou spolupráci charakterizovat jako využití vody z jediné řeky, která protéká různými komunitami, zeměmi, podniky a elektrárnami. Všichni jsou na ní závislí, ale činnost každého z nich ovlivňuje ty ostatní. Pouze společným úsilím mohou zajistit dobrou vodu pro všechny. Ale to vyžaduje kompromisy a zase kompromisy.

 

Potraviny a voda pro energiiNázorným příkladem střetu mezi potřebou vody pro potraviny a pro výrobu energie jsou již zmíněná biopaliva. Herbert Oberhänsli, viceprezident pro ekonomii a mezinárodní vztahy potravinářské firmy Nestlé, připoměl, že u první generace biopaliv, například bionafty, se v roce 2008 střet o vodou projevil až 35% nárůstem ceny potravin o cena obilovin vzrostl až o 200 procent
David Norman, ředitel vnějších vztahů britské pobočky Světového fondu na ochranu přírody(WWF-U), nicméně soudí, že druhá generace biopaliv, která nyní přichází na trh, by  již mohl být částečnou odpovědí. „Kolegové v WWF v Brazílii analyzují výrobu biopaliv ve všech souvislostech. Používání moderních zemědělských technologií a dostupnosti levné cukrové třtiny v Brazílii znamená, že proces již je velmi efektivní.“.
Sporné je budování gigantických přehrad například v Číně i jinde, které zemědělcům „berou půdu“ vyžadují nucené přemístění tisíců lidí. Camilla Toulmin, ředitelka Mezinárodního institutu pro životní prostředí a rozvoj, však argumentovala, že přehrady jsou potenciálně důležitým zdrojem nízkouhlíkové energie a závlahové vody. „Řada menších přehrad je ale určitě lepší než velké projekty, prosazované hlavně v minulost,“zdůraznila. Herbert Oberhänsli souhlasil a dodal: „Nedovedu si například představit prosperitu Švýcarska bez vodních přehrad… Přitom v roce 1860 to byla jedna z nejchudších zemí Evropy.“

David Normen zdůraznil, že je vždy třeba úzce spolupracovat v rámci všech skupin a zúčastněných stran. „Například WWF-UK spolupracuje s pivovary SABMiller na projektu Water Futures Partnership, a to v zemích jako Peru, Tanzanii a Jižní Afrika. „Účelem projektu je sdílet a rozvíjet analýzy s místními stranami a přijít s akčními plány. Ale často je to o kompromisu mezi různými skupinami a o správu sdílených rizik.“ Stále důležitější roli hraje racionální chování spotřebitelů.

Voda pro potravinyKaždý ví, že voda je potřebná k výrobě potravin. Ale již méně se ví, že zemědělství ve dnes využívá 70 % místních zásob sladké vody. A pokud přibudou za 20 let další dvě  miliardy hladových krků, je třeba začít dělat věci velmi odlišně.
Pojem „odolnost vůči suchu“ zmínil v debatě Gordon Conway, profesor mezinárodního rozvoje na Imperial College v Londýně. Nejnovější poznatky vědy  totiž dokazují, že globální oteplování způsobí zvýšení teploty až o 4 ºC. To může natolik změnit podmínky, že některé plodiny již nebude možné pěstovat v oblastech, kde se jim nyní daří. „Pravděpodobně nebudeme moci pěstovat kukuřici v jižní Africe a pšenici v severní Africe,“ upozornil Conway: „Existují však náhradní technologie, jako tzv. udržovací zemědělství: Půda se nebude orat a listy kukuřice zůstanou ležet na pozemku, což pomůže udržet vlhkost. Velkou roli budou hrát geneticky modifikované plodiny, i když také zřejmě nejsou všelékem.“
„Spotřebu vody však bude třeba snížit i v potravinářských provozech, a to při stejné či dokonce vyšší výrobě,“ dodal Andy Wales, viceprezident udržitelného rozvoje globální pivovarnické skupiny SABMiller. „Minulý rok jsme v našich pivovarech snížili spotřebu vody na litr piva o 5 % a emise uhlíku na litr piva o 10 %. V zemědělství jsou možnosti úspor ještě větší. Na některých farmách v USA se spotřeba vody snížila o 10 % a emise o 20 %.“
Tim Fox, vedoucí energetiky a životního prostředí z Institutu strojních inženýrů, připomenul, že 30–40 % vody se z potravin „ztratí“ při skladování, dopravě a manipulaci před prodejem. Diskutující se shodli, že tuto vodu je třeba započítat do ceny potravin, i když to zákazníkům připadá kontroverzní. „V současnosti už má větší přednost řešení nedostatku zdrojů,“ uvedl Wales. A Tim Fox souhlasil s tím, že „na inovacích je vždy nejtěžší nížení nákladů.“

Energie pro voduEnergie potřebná v USA na distribuci a úpravu vody činí neuvěřitelných 13 % z celkové spotřeby energie. Gérard Payen, poradce generálního tajemníka OSN a prezident vodárenské společnosti AquaFed, vysvětlil během rozpravy proč: „Pro většinu lidí, kteří mají vodu doma, je nutné ji čerpat a upravovat, což vyžaduje hodně energie. S rostoucí urbanizací se zvyšuje znečištění vody a města musí hledat vodu z větších a hlubších zdrojů.“ Co se dá dělat? „Pokud nebudeme vodu tolik znečišťovat, pak nemusíme plýtvat energií na její čištění,“ řekl Jens Berggren, ředitel Stockholm Water Prize a Stockholm Industry Water Award: „Stockholm byl asi před 100 lety jedním z nejšpinavějších měst na světě. Dnes je voda v jezeře Mälaren tak čistá, že se dá téměř pít.“

Velmi důležitá je změna chování spotřebitelů přímo v místě spotřeby vody. Usha Rao – Monari, ředitelka odboru udržitelné podnikání poradenství v International Finance Corporation, upředňostňuje systémy lokální úpravy vody před centralizovanými systémy. „Děšťovou vodu lze například s využitím solárních zařízení upravit snáze, než tekoucí vodu z velké vzdálenosti.“ Diskutující nicméně zdůraznili, že na zlepšení zásobování pitnou vodou musejí dát více finančních prostředků také státy.

Pozitivní vizi budoucnosti nastínil Jens Berggren: „Ve Stockholmu se organické látky z odpadních vod využívají k výrobě bioplynu, ten se upraví a použije jako palivo pro městské autobusy. Teplo z kogenerační jednotky se se odvádí do dálkového vytápění a digestát se používá jako hnojivo pro pěstování plod v městských parcích.“. 

 

Pavel Grozman (Zdroj: Guardian)

 

Obrázek:

Menší přehrady jsou zdrojem nízkouhlíkové energie i závlahové vody pro zemědělství. Foto archiv/redakce

 

Celý článek vyšel v časopisu Energie 21 č. 5/2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *