Výkon kolektorů může být ohrožen…

Pokud správně funguje automatické odvzdušnění slunečních kolektorů a celá solární soustava, tak jich naprostá většina pracuje bez závad. Přesto se podívejme na pár extrémů, které mohou jejich výkon v praxi snížit nebo je i zcela vyřadit z provozu.

Prach

Prach je nejrozšířenějším znečištěním všeho, co je vystaveno působení atmosféry – vzpomeňme jen na zaprášená auta parkující na ulici. Výhodou je, že naprostá většina rozpustného znečištění tj. prach z komunikace i jarní pyly se smyjí následujícím deštěm. Nejhorší jsou mastné saze při topení uhlím, které déšť nesmyje a které na konci zimy významně snižují výkon kolektorů. Proto je vhodné kolektory na jaře umýt saponátem (pozor na bezpečnost). Doporučuji, aby umytí provedla dodavatelská firma v rámci předsezónního servisu solární soustavy.

 

Holubí kolonie

Kde byli holubi zvyklí sídlit před stavbou kolektorového pole, tam se vrátí i po jeho realizaci, což patří k zákonům přírody. Kolektory jsou potom pokálené a výkon soustavy se může snížit. Investor se snažil kolektory zakrýt proti sedání holubů sítí, což je však investičně náročné a atmosférické vlivy (vítr) síť časem stejně poškodí. Holubi si vstupy najdou a po kolektorech se opět procházejí normálně. Může též nastat případ, že nenaleznou cestu zpět a u kolektorů nebo zamotáním do sítě uhynou, což není hygienicky vhodné při větrání střešními okny. Řešení je nutné hledat u ornitologů či chovatelů holubů.

 

Uhelné saze

Na obrázcích vidíme případ, kdy se kolektorové pole nachází na střeše v těsné blízkosti komínu menší závodní uhelné kotelny. Po namontování byly kolektory pěkné, čisté. V minulosti se ale musely každé jaro mýt saponátem, což obsluha hodnotila výrokem, že „po každém umytí výkon pole skokově poskočil“.

Později se začala omezovat výroba, klesal počet zaměstnanců a tím i potřeba teplé vody a aby se nemusela část kolektorů odstavit (např. zakrýt), přestaly se po zimě umývat. Narůstající několikaleté znečištění bylo v souladu se stále nižším počtem zaměstnanců, kolektory byly stále černější, ale stále funkční, teplá voda byla, ale bylo jí stále méně. Z neodstraňovaného nánosu sazí se stala přirozená regulace výkonu soustavy v čase.

 

Šmouhy od rzi

V některých případech je zapotřebí řešit na střeše další pomocné kovové konstrukce. Pokud je použijeme z oceli a nebudou ideálně pozinkovány, při jejich špatné údržbě může rezavá voda vytvářet deštěm neodstranitelné šmouhy, které opět snižují výkon kolektorů. Ideální variantou může být hliník nebo nerez. Protikorozní nátěry oceli jsou náročné.

 

Vzrostlá zeleň

U kolektorů na terénu se můžeme setkat s případem, že náletová zeleň přeroste kraje kolektorů nebo dokonce proroste mezerami mezi nimi. Zde se nejedná o znečištění, ale o stínění. Jeden stíněný kolektor v létě opět výkon soustavy neohrozí, ale další růst zeleně by mohl při větru kolektory i spojovací potrubí poškodit.

Stejný případ nastane, když jižním směrem od kolektorů na střeše vysadíme nějaký strom. Než doroste a začne stínit kolektory, uplyne řada let. Jak potom řešit stínění kolektorů? Pokácet strom, když jsme si na jeho stín zvykli, nebo seříznout vršek a koukat se na vizuálně znehodnocený strom? Doporučuji sázet jen to, co nám při pokácení nebude vadit nebo to, co nedoroste výše kolektorů. Když kolektory umístíme výše, tedy „pod hřeben“, problém stínění vzrostlým stromem se jen oddálí, řešení problému se nezbavíme.

 

Zakrytí kolektorů sněhem

Ploché kolektory s celoročním využitím by měly mít sklon min 45o, v oblastech s větší sněhovou pokrývkou raději o něco vyšší. Sníh z nich sjíždí dobře. Z vakuových trubicových kolektorů sníh samovolně nesjíždí, proto je vhodné zvolit jejich sklon ještě vyšší.

Na obrázku jsou trubicové kolektory proti sklonu střechy přizvednuté. Když napadlo sněhu více, trubicové kolektory (dražší než ploché) byly zcela vyřazeny z provozu. Řešením je „vztyčit“ (podepřít) kolektory více do vzduchu, při velké sněhové nadílce se sníh gravitací i větrem sesune k jejich patě a u kolektorů bude po celou zimu fungovat aspoň jejich horní část. Při oblevě se kolektory obnaží opět celé, jejich výkon vzroste na maximum.

 

Působení sněhu a ledu

Nepříjemný, přesto ojedinělý stav může nastat, když je kolektor umístěn ve střešním úžlabí. Jeho horní část je osluněná, tající sníh ale v dolní neosluněné části mrzne. Tlak a roztažnost ledu může způsobit fyzické poškození dolního rámu kolektorů. Pokud se nepoškodí sklo, dá se tato oprava většinou provést i na střeše, další zimu se však může opakovat. Umístění a sklon kolektorů by proto měl u každé podhorské i horské akce řešit odborník.

 

Jaroslav Peterka

 

Obrázek: Trubice kolektoru pod sněhem

 

Celý článek vyšel v časopisu Energie 21 číslo 5/2013.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *