Výroba bioetanolu v České republice má problémy

Výroba a využití kapalných biopaliv v EU vychází z Evropské směrnice č. 2003/30/ES. Dílčí cílová hodnota stanovená v této směrnici pro Českou republiku, tj. 5,75 % biopaliv v pohonných hmotách v roce 2010, je v naší legislativě transponována především do zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Další rozvoj výroby a využití především bioetanolu v ČR je ale zatím nejistý.

Hlavní motivy pro uplatnění biopaliv v dopravě jsou: Systémové zpracování zemědělské nadprodukce,  zvýšení zaměstnanosti především ve venkovských oblastech , zlepšení energetické bezpečnosti státu, snížení dovozů ropy, pozitivní dopady na životní prostředí , rozvoj nových technologií a v konečném důsledku zvýšení HDP.

 

Zemědělský sektor prostřednictvím svých zástupců již několik let usiluje o urychlené spuštění bioetanolového programu, který by účelným způsobem zajistil smysluplné využití části produkce obilí. Již ze sklizně v roce 2008 se hledal odbyt produkce zrnin, která toho roku byla v České republice větší než 2 mil. tun. Během posledních tří let bylo v ČR proinvestováno několik miliard korun do nových kapacit na výrobu bioetanolu, takže již nyní plně kryjí jeho současnou odhadovanou potřebu v České republice ve výši 1,2 mil. hektolitrů.

Skutečnost je ale taková, že výroba bioetanolu z obilí v loňském roce byla jen  asi 600 tis. hl a bylo na ni spotřebováno pouze 180 tis. t obilí. A situace se v podobném měřítku může opakovala i v roce 2010. Proč dochází pro zemědělce, výrobce i uživatele k tak nepříznivé bilanci?

 

Zřejmě největším překážkou efektivního přimíchávání bioetanolu do benzinu je jeho cena, která je určována nejen trhem s motorovými palivy, ale také rozpočtovými pravidly státu. Ta jsou ale odvislá od politické vůle vládnoucí reprezentace. Jistým znevýhodněním domácích producentů bioetanolu je i povinnost denaturovat vyrobený líh. Tento v ČR zákonem stanovený požadavek je v rámci EU zcela ojedinělý, uplatňuje jej ještě pouze Irsko a Belgie. Všechny ostatní členské země zavedly používání nedenaturovaného lihu do směsí pohonných hmot, čímž se částečně chrání proti nadměrným dovozům ze zemí, jako je Brazílie a Pákistán.

 

Nad rámec výše uvedeného zavádějí ostatní členské země EU praktická opatření ochrany vlastních vnitřních trhů pro stabilizaci a uplatnění produkce nově se rozvíjejícího bioetanolového sektoru na svých územích. Jde například o slevy spotřební daně, investiční programy, kodexy udržitelnosti pro biopaliva při dovozech a obchodních kontraktech, specifické požadavky na kvalitu aj. Konkurenceschopnost domácích producentů bioetanolu je snižována i neúměrným finančním zatížením požadovaným v EU neobvyklým systémem kontrol výroby a zvláště přepravy biolihu.

 

Při shrnutí všech negativně působících faktorů pro domácí producenty biolihu nelze v žádném případě očekávat stabilizaci a již vůbec ne rozvoj bioetanolového průmyslu v ČR. Program užití biopaliv sice plněn bude, na jeho plnění a efektech se však budou podílet zahraniční producenti. Tato skutečnost nám nemůže být lhostejná, a proto je nutné hledat řešení.

Žádné z opatření ale není možné realizovat bez vstřícného přístupu zainteresovaných orgánů, především ministerstva zemědělství, ministerstva financí, GŘ cel a dalších.

 

Celý článek je uveřejněn v čísle 1/10 časopisu Energie 21.

Autor: Ing. Lubomír Konšel, Svaz lihovarů České republiky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *