Vývoj větrné energetiky ke konci roku 2010

Ve čtvrtém čísle Energie 21 ročníku 2009 byl otištěn článek autorů Jiřího Přikryla a Pavla Prchala o situaci v oboru větrných elektráren v ČR a ve světě. První ze jmenovaných autorů nyní informuje čtenáře o tom, co nového a podstatného se od té doby událo.

Poslední dva roky jsou v ČR v oblasti obnovitelných zdrojů spojovány především s obrovským nárůstem fotovoltaiky, který byl umožněn nečinností kompetentních orgánů v čele s Energetickým regulačním úřadem. Výsledkem je, že nálada ve společnosti a především v mediích se tak projevuje kriminalizací každého, kdo se danému oboru věnuje.

Část tohoto hněvu se ovšem přenesla i na obor větrné energetiky a a především státní distribuční společnost ČEPS spolu s MPO ČR situace chytře využili k dalšímu potlačení oboru větrné energetiky ve formě zpřísnění podmínek pro podnikání.

 

Fotovoltaika oslabila důvěru

Forma, jaká byla zvolena vládou a následně poslanci pro potlačení nárůstu cen elektřiny vlivem fotovoltaiky, bude mít za následek nejen odprodej fotovoltaických projektů do rukou zahraničních investorů, kteří se potom budou s ČR soudit o ušlé zisky v mezinárodních arbitrážích, ale automaticky také znamená výrazné snížení důvěryhodnosti čehokoliv, co je v ČR garantováno státem.

Pro obor větrné energetiky to bude mít především vliv na další zdražení bankovních úvěrů, které prakticky všichni investoři potřebují pro financování svých projektů. Již finanční krize začínající v roce 2008 měla za následek, že pro jeden konkrétní projekt se úroková míra zvýšila o 1,5 %. A podobné to bylo pochopitelně v celém oboru, i když přesná čísla jsou k dispozici jen výjimečně. Velice významný vliv měla krize i na požadavky banky ohledně zajištění vlastního kapitálu projektu. Zatímco před krizí postačoval investorovi vlastní kapitál ve výši 10 % z nákladů investice, se začátkem krize se tato hodnota zdvojnásobila. Vlivem událostí s boomem fotovoltaiky by bylo nelogické, aby banky nějak výrazně začaly odlišovat mezi fotovoltaikou a ostatními obnovitelnými zdroji energie, jejichž výkupní ceny byly garantovány státem. Jejich přirozenou reakcí bude tedy prosté zvýšení úrokových sazeb. Otázkou spíše zůstává o kolik procentních bodů.

Pro léta 2009 a 2010 byly o 5 % sníženy výkupní ceny elektřiny z větrných elektráren, což má reálně za následek to, že větrné elektrárny se začínaly vyplácet jen tehdy, pokud stály na místech, kde průměrná roční rychlost větru v ose rotoru byla na úrovni 6,2 – 6,3 m/s při kurzu Eura 1:25. Pro rok 2011 zůstala výkupní cena shodná jako v roce 2010, a to na úrovni 2,23Kč/kWh. Vlivem každoročního nárůstu cen větrných elektráren a v ČR i stavebních prací, pozemků a prodlužování a prodražování doby přípravy projektů je zřejmé, že větrné elektrárny začnou být rentabilní až od rychlosti větru na úrovni 6,4 m/s. Vliv zvýšení úrokových sazeb zapříčiněný nedůvěryhodností garancí ČR je obtížné předvídat, ale může to být v pásmu 0,2 – 1,0 m/s. Převedeno do praxe to znamená, že ekonomické budou oblasti s větrem nad 6,6 nebo až 7,4 m/s, a těchto lokalit s projekty větrných elektráren je v ČR velice málo. Změna v rentabilitě by mohla nastat pouze při výrazném posílení kurzu koruny, ovšem tento scénář je pro nejbližší období nepravděpodobný.

Tyto podmínky platí, pokud se jedná o běžné investory. Zvláštním druhem investorů jsou v tomto případě silné firmy, jejichž volné finanční zdroje jsou dostatečné na to, aby přímo zainvestovali jakýkoliv projekt větrných elektráren. Nemusí to znamenat, že svůj volný kapitál do takového projektu nutně musí vložit, ale rozhodně jejich přístup k úvěrům je neporovnatelně snazší. V současné době se na trhu větrných elektráren pohybuje v ČR již minimálně pětice takto ekonomicky silných subjektů.

 

Reálné výsledky v letech 2009 až 2010

Rok 2009 uzavřela česká větrná energetika se 192 MW funkčních větrných elektráren, které dokázaly za celý rok vyrobit 290 GWh elektrické energie. Rok 2010 znamenal pokoření hranice 200 MW a dosažení hodnoty 215 MW. Roční přírůstek 23 MW ukazuje, že výsledky v tomto oboru jsou velice skromné.

 

Tab. 1 – Funkční výkon a výroba VtE v České republice k 31.12. daného roku

 

Rok

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Výkon (MW)

17

28

54

116

148

192

215

Výroba (GWh)

8,3

21,3

49,4

125

245

290

330*

*Odhad

 

Tabulka 1 ukazuje přírůstky instalovaného výkonu funkčních větrných elektráren a jejich roční produkce. Je patrné, že vrcholem v instalacích byl rok 2007, kde vlivem postavení projektu s 42 MW bylo docíleno 62 MW přírůstku. Podobný efekt mělo připojení 18 MW projektu v roce 2009. Připojením 23 MW v roce 2010 se větrná energetika prakticky dostala k hodnotám, jakých dosahovala těsně před přijetím zákona č. 1802005 Sb. o podpoře OZE. Bohužel podle dosavadních poznatků se zdá evidentní, že rok 2011 bude ohledně instalací pravděpodobně slabší než rok 2010.

Pro osoby neznalé situace v oboru větrné energetiky může být poněkud zarážející fakt, že z onoho přírůstku 23 MW bylo plných 19 MW realizováno v jednom jediném kraji, a to v Karlovarském, který rozhodně nepatří mezi největrnější regiony. Regiony s největším větrným potenciálem jsou v ČR tři. Známým je Ústecký kraj, který doplnil loni svoji sbírku o zbývající 4 MW a vede pomyslný žebříček ČR s 87 MW. Na druhém místě je kraj Olomoucký s 37 MW a třetí je již zmiňovaný Karlovarský kraj s 36 MW a to přesto, že tyto dva zdaleka nepatří do oné trojky s největším větrným potenciálem.

Sem patří ještě kraj Moravskoslezský a Vysočina. Tyto dva kraje ovšem blokují výstavbu větrných elektráren pomocí různých studií a opatření a od roku 2009 i pomocí Zásad územního rozvoje, které prakticky vylučují výstavbu VtE na jejich území. Není proto překvapením, že v Moravskoslezkém kraji stojí pouze dvě větrné elektrárny s výkonem 4 MW, které získaly stavební povolení v roce 2006. I když není problém získat v tomto kraji pozitivní stanovisko EIA, doposud nikomu dalšímu se nepodařilo získat stavební povolení. Vysočina zareagovala na možný nárůst větrných zdrojů až v roce 2006, a tak se na jejím území podařilo v minulosti zrealizovat téměř 12 MW větrných elektráren. Na druhou stranu ovšem proslula fanatickým odporem k jakémukoliv dalšímu projektu, kdy znemožnila připojení VtE na elektrické vedení kabelem, který by šel pod silnicí, jež je ve vlastnictví kraje.

Projekty větrných elektráren jsou v ČR dlouhodobou záležitostí. U malých projektů je obvyklých 3 – 5 let příprav, kdežto u velkých projektů není ničím neobvyklým projekt, který je ve svém 9. roku přípravy a ještě nezískal územní rozhodnutí. Z tohoto důvodu je dobré brát v potaz i následující tabulku, která ukazuje výkon větrných elektráren, které byly zaslány do procesu EIA, jejich úspěšnost a jejich skutečnou realizaci.

 

 

Tab. 2 – Výkon VtE (MW) v procesu EIA k 31. 12. 2010

 

Rok

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2002-2010

V EIA

239,05

96,585

223,35

246,15

438,707

229,21

591,42

600,05

92

2756,522

Povoleno*

239,05

73,235

169,95

142,75

126,2

112,11

124,5

32,6

6

1026,395

Z toho postaveno*

12

56,5

40,7

18,4

39,95

14

0

0

0

181,55

* Vztahuje se k VtE, vstupujícím do procesu EIA v daném roce, bez ohledu na datum, kdy prošly procesem EIA nebo byly postaveny.

 

Z tabulky 2 jsou patrné dvě věci. Za prvé: Pokud vezmeme v úvahu předpoklad, že zaslání projektu do procesu EIA znamená investici v řádech minimálně sto tisíc korun a investoři se chovají racionálně, tj. investují do projektů s ekonomickou návratností (dostatečnou sílou větru), je počet projektů poměrně vysoký a vyčerpává značnou část vhodných lokalit v ČR. Bohužel ovšem některé projekty se v určitých lokalitách opakují i několikrát, což danou tabulku poněkud zkresluje. Nejmarkantnější je to v roce 2009, kdy polovina z udávaného čísla připadá na projekty, které vznikly recyklací projektu z roku 2002, který nebyl realizován – projekt Chomutov. Odmyslíme-li si toto zkreslení, je patrné, že vrchol projektů v procesu EIA nastal v roce 2008, kdy to byl poslední rok před skutečnou platností ZUR a různých jiných studií, které dále omezují větrnou energetiku na krajských úrovních, kromě úrovně celostátní. Rok 2010 je potom jasným ukazatelem stavu, ve kterém se větrná energetika nachází a jakým směrem se ubírá státní i regionální politika.

Druhým poznatkem je fakt, že v některých letech velká část projektů prošla úspěšně procesem EIA, což ovšem zdaleka neznamená, že tyto projekty budou také postaveny. Ukazuje se zde zcela jasně, že i po úspěšném procesu EIA mají příslušné orgány dostatek prostoru pro zastavení projektu v kterékoliv následující fázi.  Vliv ekonomiky, tj. snížení výkupní ceny, začal být výrazně patrný až v roce 2010, i když má pochopitelně vliv na redukci subjektů, které se o tento obor zajímají. Při pohledu na čísla z roku 2010 je otázkou, jestli bude někdy v roce 2014 realizováno alespoň 10 MW větrných elektráren, či nikoliv. Vzhledem k současným legislativním změnám se to ovšem jeví jako nereálné.

 

Legislativní smršť roku 2010

Nejvýznamnějším počinem roku 2010 bylo zveřejnění Národního akčního plánu ČR pro obnovitelné zdroje energie (NAP). Ten vznikl z požadavků EU a má ukázat plán, jakým způsobem ČR hodlá dosáhnout v roce 2020 celkem 13% podílu OZE na hrubé spotřebě energie. Je to navazující krok na plán dosažení 8% podílu OZE na hrubé spotřebě elektřiny, který měl být splněn v roce 2010. V současné době, začátek ledna 2011, ovšem ještě není možno zhodnotit, jestli tento plán byl splněn, či nikoliv. Dle NAP má ČR počínaje rokem 2010 do roku 2020 stavět 50 MW větrných elektráren ročně je zřejmé, že minimálně pro první dva roky tento plán splněn nebude a vzhledem k vývoji je tu nebezpečná tendence, že se situace bude dále zhoršovat. Diskriminace větrné energetiky může být snadno nahrazena podporou jiným zdrojům OZE, tak jako se to povedlo s fotovoltaikou, díky které se nám podařilo alespoň se přiblížit k 8% cíli pro rok 2010. Je přece „logické“ nevyužívat nejlevnější obnovitelný zdroj, když jsou k dispozici mnohem dražší zdroje. Při této příležitosti je nutno zmínit, že větrná energie se již zařadila ve většině zemí světa mezi nejlevnější zdroje elektřiny, a to i ve srovnání s klasickými zdroji, porovnáme-li výkupní ceny u nových zdrojů.

Rok 2010 byl rokem významných změn ve vnitrostátní energetické legislativě, které mají přímý dopad na větrnou energetiku v ČR. Vše začalo domluvou ČEPSu s distribučními společnostmi ČEZ, E.ON a PRE a s otevřenou podporou ze strany ERÚ byl v polovině února vyhlášen stop-stav přidělování nových rezervací kapacit pro nestabilní zdroje v elektrizační soustavě.

V návaznosti na toto zakonzervování stavu novelizoval ERÚ s účinností od 1. dubna výrazným způsobem vyhlášku č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojování k distribuční soustavě. Výrazná změna spočívá zejména v procesu rezervace kapacity, kdy už jen k žádosti o připojení plánovaného projektu k síti je nutné doložit soulad projektu s územním plánem, přičemž změna územního plánu obce trvá asi 2 roky (i déle), vyžaduje nemalé investice a často k ní příslušné orgány požadují také přesnější podobu projektu včetně připojení. Namísto dřívějšího stanoviska o připojení se nově uzavírá přímo smlouva o připojení a trvání rezervace je podmíněno zaplacením vysoké zálohy na náklady připojení, přičemž podmínky trvání rezervace již nejsou upraveny v žádném předpise, ale jsou otázkou čistě smluvních vztahů mezi provozovatelem sítě a příslušným žadatelem. Na tuto novou smluvní podobu rezervace kapacity museli ve stanoveném období přejít všichni investoři se svými rozpracovanými projekty a v případě ranějších fází projektu již přislíbené kapacity často opustit z důvodu nepoměru mezi relativně vysokými náklady na uhrazení zálohy na náklady připojení a vysokým rizikem ohledně realizovatelnosti projektu při složitých povolovacích řízení v ČR a nejistotě ve všech fázích. Vyhlášený stop-stav v současné době stále trvá a je avizován minimálně pro I. čtvrtletí roku 2011 s tím, že nikdo z kompetentních v současné době není schopen (či ochoten?) říct, zda bude skutečně odvolán a kdy.

V průběhu roku 2010 byl také novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání OZE, a to hned třikrát. První novela č. 137/2010 Sb. nabyla účinnosti 20. května a umožnila Energetickému regulačnímu úřadu snížit výkupní cenu o více než 5 % v případě, kdy návratnost investice pro daný druh OZE poklesne pod 11 let. Toto ustanovení ERÚ pro letošní rok využil při stanovení výkupních cen a zelených bonusů za elektřinu vyrobenou FVE. Další dvě novely byly překotně projednávány a schvalovány na podzim 2010, a to s cílem omezit podporu OZE, zejména fotovoltaických elektráren a zmenšit jejich výnosnost. Novela č. 330/2010 Sb. jednak ruší s účinností od 1. ledna 2011 podporu výroben elektřiny z OZE, které nejsou přímo či nepřímo připojené k elektrizační soustavě (tzv. ostrovní provozy), a dále s účinností od 1. března 2011 omezuje podporu nově připojovaných fotovoltaických elektráren pouze na provozy do 30 kWp instalovaného výkonu umístěné na střeše nebo zdi budovy.

Novela č. 402/2010 Sb. s účinností od 1. ledna mění systém financování podpory výroby elektřiny z OZE, kdy se nově na něm má podílet i státní rozpočet. Dále zavádí zvláštní odvod z elektřiny vyrobené ve FVE s instalovaným výkonem větším než 30 kWp uvedených do provozu v letech 2009 a 2010, a to ve výši 26 % z výkupní ceny a 28 % ze zeleného bonusu. Jako další doplnění prostředků státního rozpočtu má sloužit nová daň na bezplatně nabyté emisní povolenky a zvýšení odvodu za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, obzvláště za odnětí půd vyšší kvality (bonity). Přestože se uvedené změny týkají zejména podpory fotovoltaických elektráren, mají výrazný dopad na celý obor OZE, na důvěryhodnost podnikatelského a právního prostředí a na právní jistotu investorů v celém odvětví. Další výrazné změny podmínek se totiž chystají pro rok 2011.

Již v květnu 2010 začalo projednávání zcela nového zákona o podporovaných zdrojích energie, který by měl v návaznosti na novou evropskou legislativu nahradit nyní platný zákon 180/2005 Sb. Dle dosavadního návrhu by se měl systém podpory výrazně změnit a to ve smyslu omezení podpory, snížení garancí a většího rizika pro investory do OZE. Větší regulaci výstavby a podpory OZE by měla přinést rovněž novela energetického zákona, projednávaná nyní na úrovni vlády, která by měla znovu zavést autorizaci na výstavbu výroben elektřiny od 1 MW udělovanou MPO ČR a povinnost vybavit výrobny nad 100 kW zařízením umožňujícím dispečerské řízení výrobny.

V jaké podobě budou navrhované předpisy a opatření nakonec přijaty, ukáže teprve čas a vůle našich zákonodárců podporovat tento obor. Současnost ovšem mnoho optimismu nenabízí a již učiněné kroky vedou k tomu, že se ČR zařadila v očích investorů mezi země, kterým je lepší se zdaleka vyhnout, pokud již neudělali tu chybu a nejsou zde finančně zaangažováni. Bude trvat několik let a bude se muset udát několik významných změn, aby ČR získala status země, do které se vyplatí investovat a to nejen v sektoru OZE.

Omlouvám se za poněkud pesimistický závěr, ale je to pravděpodobně přesně to, co nepokrytě vyhovuje příznivcům klasických zdrojů energie, kteří tím dosahují legální likvidace konkurence, které již cenově konkurovat nemohou.

 

Větrná energetika ve světě

Rok 2009 byl rokem velkého růstu větrné energetiky, kdy přibylo na světě asi 37 000 MW, nejvíce v Číně 13 000 MW, v USA 10 000 MW a v zemích EU také 10 000 MW. Celkově bylo dosaženo hodnoty 158 000 MW. V zemích EU již druhým rokem větrná energetika kralovala žebříčku nově instalovaných elektráren před plynovými elektrárnami. Data pro rok 2010 ještě nejsou známa, je ale zřejmé, že opět to budou Čína a USA, které budou kralovat žebříčkům nových instalací. Lze předpokládat, že byla roku 2010 překonána hodnota 200 000 MW ve větrných elektrárnách. Jen pro srovnání, globální instalovaný výkon jaderných elektráren je 376 000 MW (http://www.world-nuclear.org/info/inf01.html) a jejich přírůstek je stále velice omezený. Dá se tedy předpokládat, že nejspíše v roce 2014 bude dosaženo parity mezi těmito dvěma zdroji, ale vzhledem k výrobním nákladům je nepravděpodobné, že by někdy větrné elektrárny ztratily své vedení před jadernými, i když jsou oba zdroje důležitou součástí energetických soustav.

Z mezinárodních přehledů je zřejmé, že v letech 2009 a také 2010 kralují žebříčkům USA, Čína a Německo, které jediné překonaly metu 25000 MW. Španělsko mělo na konci roku 2009 asi 19 000 MW a posledním z velké pětky je Indie s více než 10 000 MW v roce 2009.  Podrobný seznam jednotlivých zemí je na stránkách www.ewea.org, kde budou již koncem ledna kompletní data za rok 2010. I přes instalované výkony je zřejmé, že je rozdíl mezi 25 000 MW v energetické síti Německa a 19 000 MW Španělska. V Německu větrné elektrárny vyráběly v roce 2009 asi 9 % elektřiny, kdežto ve Španělsku 16 % a rekordmanem je již mnoho let Dánsko s 25 %. Těchto hodnot nelze vlivem přírodních podmínek v ČR dosáhnout, i když se čeští energetici ve srovnání s Evropou chovají tak, jako by bylo reálných přinejmenším 40 %. Větrný potenciál ČR by při svém maximálním využití umožňoval dosažení hodnoty kolem 8 %.  Jen pro srovnání, velikostně o něco menší Rakousko má v současnosti instalováno 1000 MW a toto číslo plánuje v příštích 10 letech zvětšit o další 2400 MW. Ovšem je pochopitelné, že rakouský postoj k OZE nelze srovnávat s českým.

Meziroční nárůsty instalací ve světě jsou zcela jistě určitým povzbuzením pro developery v této zemi, že přeci jen má větrná energetika před sebou nějakou budoucnost, která snad někdy dorazí i do České republiky. Prozatím z tohoto boomu profitují jen asi dva tisíce českých pracovníků, kteří u nás dodávají součástky pro větrné elektrárny.

 

Mgr. Jiří Přikryl, Mgr. Pavla Cinková

 

Celý článek je uveřejněn v čísle 1/2011 časopisu Energie 21.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *