Zrušení patentu na výrobu pelet

Dne 19. 4. 2007 jsem na webu CZ - Biom uveřejnil článek s názvem Zemědělští výrobci pelet, braňte se „vynálezům“. V tomto článku jsem tvrdil, že patent Ing. Lubomíra Vernera (resp. firmy Ekover) s názvem Palivo na bázi rostlinných materiálů a způsob jeho výroby, který se týká pelet z biomasy a jejich výroby, je „novinka“ stará čtyřicet let. A že musí být úřadem průmyslového vlastnictví zrušen.

Trvalo to sice dlouhých tři a půl roku, ale nakonec moje iniciativa slavila úspěch a předpověď se do puntíku vyplnila. Konkrétně dne 8. 9. 2010 nabylo právní moci rozhodnutí úřadu průmyslového vlastnictví o zrušení tohoto notně fousatého „vynálezu“. A nejen to. Do současné doby byly z mého popudu vymazány nebo zanikly další tři Vernerovy užitné vzory týkající se výroby a využití pelet a u dalších dvou ochranných dokumentů probíhá v současné době zrušovací řízení.

 

Se zpětnou účinností, ale…

Je důležité na tomto místě konstatovat, že zrušení patentu, stejně jako výmaz užitného vzoru, má zpětné účinky. To znamená, že nikdy v minulosti žádná práva z těchto zrušených ochranných dokumentů ing. Lubomíru Vernerovi, potažmo jeho firmě Ekover, ve skutečnosti nevznikla, a že tedy mu nikdy nevzniklo právo vybírat z titulu těchto ochranných dokumentů jakékoliv (například licenční) poplatky. Důvod je ten, že už v době přihlašování těchto „vynálezů“ nebyly splněny zákonné podmínky pro jejich udělení, zejména novost a nezřejmost jednotlivých řešení.

Co z toho vyplývá pro výrobce pelet? Že Ing. Verner a jeho Ekover nemá a ani nikdy v minulosti neměl žádný právní důvod pro vymáhání jakýchkoliv poplatků od výrobců pelet z titulu využívání svých zrušených „vynálezů“, ať již chráněných patenty nebo užitnými vzory. Proto všechny zaplacené poplatky jsou, použijeme-li právnicky přesnou kvalifikaci, neodůvodněným obohacením. Z tohoto důvodu mají všichni, kdo tyto poplatky již zaplatili, právo požadovat jejich vrácení a samozřejmě je ani v budoucnu dál neplatit. A jen pro doplnění, už dvojnásobný neúspěch Ing. Vernera ve dvou soudních sporech v této věci dává všem postiženým naprostou jistotu, že se svých práv domohou.

Tady by mohl můj článek skončit  konstatováním, že sice dost pozdě, ale přece jen bylo nakonec zdravému rozumu a zároveň i liteře zákona učiněno zadost. A pokud by ti, ze kterých si ing. Verner na pár let udělal dojné kravky, využili svých práv a důsledně vyžadovali vrácení bezdůvodně zaplacených poplatků za poslední tři roky – dřívější platby jsou již bohužel promlčené – pak by to mohlo mít i určitý výchovný účinek. Zároveň by to mohlo mnohým výrobcům zlevnit produkci topných pelet z biomasy, a tím zvýšit jejich využití jako ekologicky výhodného biopaliva. Tím by bylo možné považovat celou tuto historii za relativně šťastně ukončenou. Což by nebyl v dnešní době, plné podvodných příběhů, kdy si bezskrupulózní šibalové a podvodníci s hroší kůží dělají z lidí „oslíky otřes, se!“, zas až tak špatný konec. Happy end se bohužel zatím ještě nekoná. A to hned ze dvou důvodů.

 

Zůstává další užitný vzor

Ten první spočívá ve faktu, že i přes uvedené zrušení patentu ještě není všem fousatým „vynálezům“ úplně odzvoněno. Zatím je totiž pořád ještě platný (nikdo zatím nepodal návrh na výmaz) užitný vzor o názvu Palivo a/nebo krmivo na bázi rostlinných materiálů, na jehož totožnou verzi je dokonce podána žádost o udělení patentu. Název je prakticky shodný s patentem nedávno zrušeným, stejně tak je velmi podobný i obsah „nového vynálezu“. Ing. Verner totiž opět „znovuobjevil“ to, co už před čtyřiceti lety bylo napsáno v každé průvodní technické dokumentaci dodávané veřejně, nikoliv jako tajný dokument, ke každému z více než tisícovky prodaných granulačních alias peletovacích lisů (např. typů G 600, G 700, TL 600…) z produkce Továren mlýnských strojů Pardubice. A nebyly používány pouze v Československu, ale ve více než desítce států RVHP. Lisy byly používány dříve v socialistické zemědělské velkovýrobě zejména k výrobě krmiv a ještě dnes se velmi hojně používají, tentokrát už v kapitalistické velkovýrobě, nejen pro výrobu krmiv, ale i paliv (pelet) z biomasy.

Pokud se začteme do stářím již notně zažloutlých stránek Technických podmínek ke tvarovacímu lisu řady TL 600 a TL 700 s platností od 1. 4. 1974, pak se hned v úvodu dočteme, že „Tvarovací lis se používá pro granulování nebo briketování krmných směsí, jejichž podstatnou složku tvoří obilní šroty a mlýnská krmiva, sušené pícniny, řepné řízky a další suroviny, jejichž fyzikálně-mechanické vlastnosti umožňují jejich stmelování.“ O několik stránek dále (str. 5) se zase dozvíme „Složení zkušební směsi: 30 % drcená sláma, 20 % drcené úsušky, 45 % šrotované obilí a 5 % tekutiny“. Tolik doslovné citace z dobového, veřejně přístupného dokumentu. A jaké že je složení pelet „vynalezené“ Ing. Vernerem v roce 2007 a chráněné zatím ještě platným užitným vzorem a jištěné podanou patentovou přihláškou? Z nároků na ochranu tohoto „vynálezu“ vyplývá, že jsou to pelety z rostlinného materiálu, tvořeného nadzemními částmi zemědělských rostlin, přičemž následuje obsáhlý seznam jednotlivých druhů obilovin, luštěnin, olejnin… Zkrátka plodin, o jejichž existenci a možnosti granulovat je – zřejmě podle názoru „vynálezce“ – nemají naši zemědělci ani potuchy. Nepřipadá vám, stejně jako mně, tento „nejnovější vynález“ věcně až nápadně věrně podoben textu ze skoro čtyřicet let staré veřejně dostupné dokumentace?

Zřejmě jsme svědky historického milníku. Po mnoha vysokoškolských studijních, doktorandských a kdovíjakých dalších plagiátorských a jiných podvodných aférách, které už veřejnost pro častý výskyt přestávají udivovat, přichází do české kotliny díky páně Vernerova zásadní osvěžující inovace: Text čtyřicet let starého dokumentu jako základ úspěšně podané žádosti o patent s puncem současné světové novosti! Bude zajímavé teď sledovat, jak se k tomuto skutečnému patentovému novátorství postaví úřad průmyslového vlastnictví…

 

Dotace na neexistující pelety

Druhý důvod, proč se happy end v oblasti peletizace biomasy zatím ani zdaleka nekoná, je ještě mnohem závažnější, než co bylo sděleno až dosud. A také důsledky pro nás, spotřebitele elektřiny a daňové poplatníky, jsou podstatně citelnější. Existuje totiž silné podezření, že na tento pravděpodobný patentově-právní podvůdek navazuje další, ve finančním vyjádření ještě mnohonásobně větší. Spočívající v čerpání dotací za vykazování neuskutečněné výroby dotovaných peletizovaných biopaliv. Tento podvod je založen na záměrně nesprávném zařazování vyráběných topných pelet do kategorie s podstatně vyšší podporou na vyrobenou elektřinu z OZE – biomasy, než odpovídá skutečnosti. Státní správa, konkrétně Ministerstvo životního prostředí, byla o tomto závažném problému písemně informována začátkem června t. r., a to hned ze dvou stran. Následné opatření k zabránění tomuto evidentnímu masovému zneužívání uvedených podpor však trvalo jen pár dní. Pak bylo odvoláno. A nyní se dál neřeší proto, že údajně tato agenda – vyhláška č. 482/2005 Sb. o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy má přejít z kompetence MŽP na MPO.

Rád bych se mýlil, ale stále objemnější dotace vyplácené často jen údajně na ochranu životního prostředí, stále častěji končí v kapsách kmotrů lobbistických klik a stále dál zvyšují již tak obrovské zadlužení nás všech. Využívání biomasy je dnes na křižovatce: Buďto se vydá cestou racionálního a průhledného využívání svého velkého potenciálu, nebo se stane po fotovoltaice další oblastí pro inkasa de facto podvodných, štědře dotovaných zisků.

(Poznámka redakce: V článku popisované aktivity firmy, resp. družstva Ekover, vedené Ing. Lubomírem Vernerem, nemají žádnou spojitost s výrobcem kotlů na biomasu firmou VERNER a.  s., z Červeného Kostelce, vedenou ředitelem Ing. Vladimírem Vernerem.)

Autor: Ing. Zdeněk Valečko

Celý článek vyšel v čísle 6/10 časopisu Energie 21

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *