K přírodě se dlouhodobě nechováme tak, jak bychom měli. V důsledku nešetrného zacházení se mění k horšímu ráz krajiny i struktura půdy. K tomu mnohdy přispívá i způsob hospodaření na zemědělské půdě. Nezastupitelnou roli zde hrají i stromy. Kombinací pěstování plodin či chovu zvířat společně se výsadbou různých stromů se zabývá agrolesnictví, které se začíná rozvíjet i na našem území.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21.
Rozvoji agrolesnictví nejen v Česku se z části věnoval seminář Strom v zemědělské krajině, který se před časem konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v. v. i., v Praze Ruzyni (VÚRV). Odborníci se shodli, že agrolesnictví pomáhá jak zemědělské krajině, tak i pěstování dřevin například pro energetické využití.
Agrolesnictví může mít množství různých podob. Při tomto způsobu hospodaření lze využívat ovocné i lesní stromy. Jednu z možností představují rychlerostoucí dřeviny, například vrby a topoly. Na problematiku uplatnění vrb a topolů v agrolesnických systémech se zaměřil doc. Ing. Antonín Martiník, Ph.D., z Mendelovy univerzity v Brně. Ve své odborné praxi se zabývá pěstováním pionýrských dřevin, nebo zakládáním a pěstováním porostů dřevin v agrolesnických systémech.
Vysvětlil, že rod topol (Populus) v mírném pásmu zahrnuje více než třicet druhů. V Evropě i v České republice se jedná o druhy tři, a to o topol bílý, černý a osiku. Existuje však několik stovek registrovaných odrůd kříženců pěstovaných v produkčních porostech po celém světě. Rod vrba (Salix) obsahuje přes tři stovky druhů v mírném pásmu severní polokoule. V Evropě lze napočítat zhruba 65 druhů. Na území České republiky je možno nalézt 21 druhů, ale až sedm desítek taxonů. Vrby mohou být stromovité, keřovité, zakrslé i plazivé.
Vrby i topoly za rok dokážou vyprodukovat v první dekádě růstu kolem deseti metrů krychlových dřeva na hektar. K výhodám jejich pěstování patří rychlý růst do výšky o jeden až tři metry za rok, snadné a levné rozmnožování, pařezová výmladnost, lehké a pružné dřevo nebo vysoká výhřevnost.
Jako rychlerostoucí dřeviny se v podmínkách mírného pásma nejčastěji tradičně využívají také olše, jasany, smrky, modřín, javory a ořešáky. K výmladkovým dřevinám patří i duby, buky, jilmy a lísky. Lze využít i u nás nepůvodní druhy akát, pavlovnii nebo liliovník. V tuzemsku v současnosti nejsou rychlerostoucí dřeviny příliš rozšířené. Pěstují se na ploše zhruba patnácti tisíc hektarů. Topoly (hybridy a černý) zaujímají 6270 ha, osiky 6710 ha a vrba bílá 2488 ha.
Výmladkové porosty rychlerostoucích dřevin mohou v krajině plnit řadu funkcí. Lze je například využít jako protierozní pásy, větrolamy nebo „bufrační“ pásy, které filtrují a dekontaminují půdu a podzemní vodu od přebytečných živin a rizikových prvků.
Pokusy i s rychlerostoucími dřevinami probíhat například ve spolupráci s VÚOZ v Průhonicích. Na mírném svahu se zde ověřuje účinnost proti erozi. Porovnávají se dvě varianty – výmladkový pás dřevin a úhor. Umělým zadešťováním se simulují stoleté srážky. Ukazuje se, že pás dřevin zadrží veškerou vodu, zatímco na úhoru odteklo 64 % srážek při zadešťování na jaře a 5 % na podzim. Vrby a topoly se mohou také využít pro včely. Květy vrb představují významný zdroj včelí pastvy, poskytují pyl i nektar. Topoly jsou zdrojem balzámu pro propolis. Včelí pastvu lze kombinovat s produkcí biomasy.
K dalším výhodám pěstování rychlerostoucích dřevin patří to, že ochlazují krajinu. V teplých dnech snižují teplotu přízemní vrstvy vzduchu. Dokážou omezit počet tropických dnů až o třetinu. Chladivý efekt se začíná projevovat v blízkém okolí dřevin přibližně od výšky dvou až čtyř metrů. Také snižují rychlost větru, ve čtyřmetrové výšce až o více než polovinu. Kvalitu půdy rychlerostoucí dřeviny spíše zlepšují. Zvyšují obsah uhlíku v půdě listovým opadem a kořeny. Podporují rozvoj mykorrhizních a dřevokazných hub, které zajišťují rozklad uhlovodíků na humus. Zvyšují stabilitu půdní struktury a tím zajišťují větší odolnost proti vodní i větrné erozi. Zásoba živin v ornici se mění jen málo, a to i bez hnojení.
Jak důležitou roli v krajině hrají stromy, vysvětlil Ing. Radim Kotrba, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU). Mimo jiné hovořil o jejich prospěšnosti nejen při hospodaření na zemědělské půdě. Ve svém vystoupení vyzdvihl kladný vliv agrolesnictví na stav přírody i klimatu.
Ing. Hana Honsová
Různé druhy stromů mohou v zemědělské krajině plnit řadu významných funkcí. Foto archiv/Český spolek pro agrolesnictví
Kypření orné půdy v blízkosti pásové výsadby rychlerostoucích topolů. Foto archiv/Jan Weger a kolektiv (VÚOZ)
