Komunitní energetika představuje způsob sdílení energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, které vlastní občané, obce nebo soukromé firmy. Do systému mohou být kromě fotovoltaiky zapojené i další typy obnovitelných zdrojů, jako větrné a vodní elektrárny nebo bioplynové stanice. Členové energetických komunit díky tomu mají možnost získat levnější energie za stabilní ceny a zároveň se podílet na dekarbonizaci energetiky.
Prostor ke zlepšení české novely je například v navrhované podmínce, že jeden zákazník nebo člen společenství se může účastnit sdílení elektřiny pouze v jedné skupině.
„Inspirací pro Česko v tomto může být Rakousko, které nechce zbytečně omezovat potenciál komunitní energetiky a flexibilitu domácností a umožní jim proto snižovat své náklady na elektřinu členstvím v několika energetických společenstvích najednou,“ říká Martin Ander, specialista na komunitní projekty ze Svazu moderní energetiky. „Domácnosti tak budou moct už od příštího jara odebírat například fotovoltaickou elektřinu z místních zdrojů i elektřinu vyrobenou větrnými elektrárnami v širším regionu.“
Důležitou součástí rakouského, ale i německého a belgického systému komunitní energetiky je také dostupná síť poradenských služeb pro domácnosti a obce. V tomto ohledu má Česko zatím ve srovnání s úspěšnými zeměmi rezervy. „Chybí tu sjednocující národní poradenská kancelář, která by pomáhala vytvářet vzory potřebných dokumentů, šířila osvětu a usnadňovala sdílení dobré praxe,“ dodává Martin Ander ze Svazu moderní energetiky. Podobná kancelář už více než 2 roky funguje v sousedním Rakousku a nabízí místním domácnostem i obcím důležitou pomoc.
Obecně nejinspirativnější je pro Česko start komunitní energetiky u našich jižních sousedů. Aktuálně zde působí přes 1400 energetických komunit, které mohou sdílet vyrobenou elektřinu a další postupně přibývají. Rakousko zavádí jednotlivé modely energetických společenství postupně, po fázích, od jednodušších ke složitějším. Zároveň klade důraz na lokální spotřebu lokálně vyrobené elektřiny. Tu podporuje například sníženou sazbou distribučního poplatku u elektřiny sdílené na krátké vzdálenosti.
Důležité je umožnit, aby stejně jako v Rakousku, byl k rozdělování vyrobené elektřiny mezi členy společenství využíván také dynamický alokační klíč. Ten totiž zajistí vyšší úsporu nákladů zapojených domácností na platbách za elektřinu. Zatímco rakouský zákon garantuje energetickým společenstvím možnost využít obou klíčů (statického i dynamického), českou vládou projednávaný návrh zákona Lex OZE 2 garanci neposkytuje a odkazuje na budoucí rozhodnutí Energetického regulačního úřadu.
Z Belgické praxe je inspirativní především přístup, kdy testování pilotních projektů sdílení elektřiny bylo umožněno již v předstihu před účinností zákona danou výjimkou. Do ostrého startu komunitní energetiky tak země vstupovala již s potřebnými zkušenostmi pilotních provozů.
Materiál Outlook komunitní energetiky v Evropě je dostupný ZDE.
Srovnání systémů se věnuje rovněž článek v rubrice Souvislosti v čísle 3 časopisu Energie 21.
/zr/
