Transformace energetického systému na nízkoemisní zdroje je v Nizozemsku snad ještě prominentnějším politickým tématem než ve zbytku Evropy. Právě s touto zemí je totiž spojen zásadní právní milník související s využíváním fosilních paliv: v roce 2019 to byla nizozemská vláda, která jako první na světě prohrála v soudním sporu (s neziskovou organizací Urgenda a několika sty občany) o tom, zda činí dostatek pro zpomalení globální klimatické změny. V důsledku tohoto historického rozsudku nařídil soud v Haagu nizozemské garnituře zpřísněný cíl pro snížení emisí mezi lety 1990 a 2020, a to na 25 % (oproti původním 17 %).
Proto nepřekvapí, že ani datacentra, která mají malý, ale nezanedbatelný podíl na celkové nizozemské spotřebě elektřiny (2,3 % s 2,7 TWh) i energie (0,32 % s 9,9 PJ), neunikla pozornosti. Z pohledu udržitelnosti jsou datacentra problematická, protože běžné techniky jejich chlazení (např. prohánění chladného vzduchu serverovnami) způsobují poměrně velké tepelné ztráty, když vyprodukované teplo jednoduše vypouštějí do ovzduší. Podporovatelé cirkulární ekonomiky, v níž jsou minimalizovány vstupy (ať už materiálové či energetické) a limitováno plýtvání, tudíž v zachycování zbytkového tepla z datacenter vidí příklad dobré praxe, během níž energetické vstupy (v tomto případě ideálně elektřina z OZE) nachází dvojí využití, ve dvou různých fázích spotřebního cyklu.
A jak by mělo využívání zbytkového tepla z datacenter vypadat? Nejjednodušší kroky lze podniknout na firemní úrovni, kdy teplo zůstává v budově, v níž bylo vyrobeno, a je využíváno k vytápění jejích kancelářských prostor. Z podobného systému pak mohou těžit i sousedící budovy, nicméně zde již je nutno počítat s tepelnými ztrátami při distribuci. Nejambicióznější plány pak počítají se zapojením datacenter do zmíněných tepelných sítí jako jeden z vícera zdrojů. V této vizi je vlažná voda (mezi 25 a 30 stupni) z chladicích systémů datacenter přepravena buď do teplárny, kde ji tepelná čerpadla dohřívají na požadovanou vyšší teplotu, nebo do konkrétních budov s vysokou spotřebou vody (například bazén, sportovní hala, škola, zahradnictví), které disponují vlastními způsoby ohřevu. V podobných systémech se pak nabízí také příležitost pro vzájemnou výměnu, kdy datacentrum dodává teplárně či jinému objektu vlažnou vodu a na oplátku obdrží vodu studenou.
Více si přečtete vy čtvrtém vydání časopisu Energie 21.
/mu/
