Loňský rok nepatřil z pohledu českých zemědělců k těm nejradostnějším. Řešili vysoké ceny vstupů, nízké výkupní ceny komodit, i nevyzpytatelné počasí v podobě větších dešťů v období sklizně, která degradovala kvalitu sklízeného obilí. K tomu přidejme také neustálé vysvětlování, že zemědělci nemohou za vysoké ceny potravin v obchodech. To jsou jen střípky toho, s čím se museli čeští zemědělci potýkat.
Jak si v loňském turbulentním roce stálo české precizní zemědělství, jak se na něj dařilo přecházet českým farmářům a na jaké překážky naráželi, se ve svém komentáři podíval Lukáš Musil, obchodní ředitel a spoluzakladatel Agdata, největší české firmy poskytující komplexní řešení pro precizní zemědělství, a akreditovaný poradce Ministerstva zemědělství, který říká: "Zájem o precizní zemědělství v Česku loňském roce rostl. Nejenže se o precizním zemědělství více mluvilo ve veřejném prostoru, ale spousta českých zemědělců začala vnímat jeho přínosy a sami se zajímali o to, jak jim může pomoci k efektivnějšímu provozu zemědělského podniku. Roste i počet těch, kteří mají technologie a potřebnou techniku, s níž aktivně pracují a snaží se z ní vytěžit maximální přínos. Aby se ale české zemědělství mohlo opravdu digitalizovat, čeká nás ještě velký kus cesty."
Často se setkávám s tím, že podniky využívají jen malou výseč precizního zemědělství, a musím vysvětlovat, že stroje osazené GPS nebo aplikátor pro variabilní aplikace sám o sobě ještě preciznost nedělá. Precizní zemědělství totiž není jen otázkou techniky, jejíž nákup je poslední roky mohutně podporován v programových obdobích a která je samozřejmě zásadní, nýbrž rovněž sběru dat a charakteru polí, jejich analýzy a tvorby aplikačních map.
Preciznost se tak (ve zjednodušeném pojetí) skládá ze tří kroků. Prvním je sběr dat ze vzorkování půd, ze satelitních snímků, ale i třeba o počasí a vlhkosti půdy, přejezdech atd. Zároveň práce s výnosovými mapami či mapami z N senzorů či dronů. Za druhé je nutné se na data nejen dívat, ale vyhodnocovat je a na jejich základě přijímat vhodná opatření k optimalizaci provozu a výroby. Vznikají tak mapy zonací a již konkrétní aplikační mapy. Za třetí je to práce s těmito informacemi – výsledky je nutné dostat do strojů a k jejich obsluze v takové podobě, aby je bylo možné přenést do praxe a maximálně vytěžit jejich potenciál.
Jaká část českých zemědělců precizní zemědělství opravdu využívá? Podle průzkumu Agrární komory z poloviny minulého roku precizní zemědělství využívá téměř polovina jejích členů a některé jeho prvky ještě více. Například rozbory půdy provádí přes 72 % dotázaných, variabilní aplikace 66 % a se satelitními daty pracuje téměř 64 % dotázaných. Realita je však bohužel jinde. Z mojí zkušenosti precizní zemědělství ve všech třech zmíněných krocích využívá pouze pětina českých zemědělců. Tato data tak krásně ilustrují současnou situaci a to, s čím se v Agdata setkáváme velmi často: Zemědělci nevyužívají potenciál, který precizní zemědělství nabízí. Precizní zemědělství přitom nabízí prokazatelné výhody. S našimi klienty máme ověřeno, že díky variabilním aplikacím hnojiv je možné zvýšit výnosy až o 17 % nebo snížit náklady na hnojiva až o 25 %. U dusíku dokonce o 30 %. A to není vůbec málo.
Odpověď je celkem jednoduchá: Největší bariérou je čas, kterého se zemědělcům nedostává. Stejně jako celý český pracovní trh je trápí nedostatek kvalifikovaných a kvalitních pracovníků. Precizní zemědělství s sebou přináší částečnou automatizaci, úsporu času i zdrojů. Znatelných výsledků ovšem nelze dosáhnout bez vhledu agronoma či jiného pracovníka, který zná místní pole, protože zkušenosti z terénu jsou mnohdy nezastupitelné. Nalezení člověka, který si v daném podniku vyhradí čas na zavádění technologických „novinek“, je často komplikované.
V loňském roce jsme se v Agdata setkávali s tím, že noví klienti precizní zemědělství využívají pro malé výměry. Na jedné strany z nejistoty a částečné důvěry k novinkám, na straně druhé právě z nedostatku času se mu naplno věnovat. Preciznost funguje lépe s každou novou sezónou, a to díky datům, která se nashromáždí, jejich korelaci a samozřejmě aplikování. Jak jinak zjistit nejlepší přístup k dané zemědělské parcele než porovnáním dat z teplých, studených, vlhkých i suchých let? Problém s podzásobeností živinami nebo s nevyrovnaným pH nelze bohužel vyřešit přes jednu sezónu. recizní zemědělství je běh na dlouhou trať a většina klientů po první sezóně přechází k rozšiřování této plochy. Jednoduše proto, že vidí reálné pozitivní dopady i úspory nebo vyšší zisky v podniku. Mimochodem cca 30 % našich klientů využívá precizní zemědělství tak, aby z jeho potenciálu dostali pokud možno maximum. Každoročně toto číslo roste o 100 %.
Druhou nezanedbatelnou bariérou, která se v loňském roce objevila v cestě k digitalizaci českého zemědělství, byla dotace na precizní zemědělství. Tu po letech plánování a vyjednávání MZe na poslední chvíli stáhlo zpět k přepracování. Tento krok bohužel vedl k tomu, že velká část zemědělců se rozhodla odložit další kroky k preciznosti. Využívání systémů precizního zemědělství tudíž zřejmě bude i nadále postavené ve větší míře na outsourcovaní služeb. Patřičný dotační titul precizní zemědělství by s nedostatkem pracovní síly a rychlejším zavádění těchto postupů pomohl, ulehčilo by to přechod na precizní zemědělství i těm, kteří mají problém se adaptovat na nové technologie. Anabáze s dotací ovšem přinesla i pozitiva. V loňském roce se totiž začalo ve veřejném i oborovém prostoru o precizním zemědělství a jeho přínosech více mluvit.
Precizní zemědělství už není jednou z variant přístupu. Jedná se o absolutní nutnost. Prokazatelně pomáhá k úsporám v provozu a zvyšování výnosů, ale zároveň dokáže díky optimalizaci procesů nahradit část pracovní síly. Jeho využíváním se dá pouze získat. Do budoucna určitě půjde o rozdílový faktor konkurenceschopnosti nejen mezi českými zemědělci, ale také ve srovnání se zahraničím.
Startovní čára je pro všechny stejná a je na každém, zda vyrazí teď nebo bude čekat na dotační podporu státu. Bohužel ta je ovšem pro mnohé velmi důležitá a kvůli tomu se celý proces digitalizace u nás zpozdí. V končeném důsledku se tak ještě více rozevřou nůžky mezi těmi, kteří k preciznímu zemědělství přistoupili a sbírají data už teď, a těmi, kteří budou čekat na stát. Čas ukáže, že bez precizního zemědělství nemůže zemědělství 4.0 fungovat. Pro některé bude ale bohužel už pozdě.
/LM, Zdroj: AGdata/*
