Válka o vodu je podle ministra životního prostředí Petra Hladíka reálným geopolitickým problémem, na který je třeba se připravit. Je nutné investovat do ochrany a recyklace vody i obnovy říčních toků pramenišť, uvedl ministr na senátní konferenci o dopadech klimatických změn na vodní zdroje a zajištění vodohospodářských služeb.
Ministr Hladík také podotkl, že třetiny území státu se týká meliorace, na části území chybí kanalizace. Meliorace může být například odvodnění zamokřené půdy nebo naopak zavlažování půd s nedostatkem vláhy. Ministr mluvil i o unijních návrzích proti znečišťování vody fosforem a dusíkem. „Řada témat je již řešena, je třeba se dostat ke konkrétním reálným krokům v terénu,“ dodal. Ministr zemědělství Marek Výborný připustil, že s ohledem na tíživou situaci veřejných rozpočtů se nepodaří současné vládě naplnit všechny projekty, jejichž realizace má stát desítky až stovky milionů korun. Jako příklady projektů uvedl zajištění vody v některých obcích na Vysočině nebo na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje.
Generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala uvedl, že nedostatek sněhu v zimním období má zřetelný vliv na úbytek zásob povrchových i podzemních vod. „Za posledních deset let jsme hluboko pod průměrem,“ řekl a poukázal na to, že zejména v období června a července se podle něj průtoky řek dostávají pod úroveň nejsušších novodobých let 2015 a 2016.
Na snižování zásob vody se podle vědců značně podílí změna klimatu, mimo jiné růst teplot, které se podle scénářů zvýší až o několik stupňů do roku 2100 na rozdíl od dešťových srážek. V ČR činí roční průměrný úhrn srážek 680 mililitrů vody na metr čtvereční.
Na zahájení česko-německého klimatického dialogu pak Hladík řekl, že na otázky klimatu a klimatické krize je potřeba se dívat jedním pohledem, protože klimatická krize nezná hranice. Pro Českou republiku je podle něj zásadní zlomit narůstající tendenci světových emisí skleníkových plynů, a to nejpozději v roce 2025. „Pokud chceme, abychom byli opravdu těmi tahouny ochrany klimatu, tak potřebujeme trošku jiný přístup, na který jsme doposavad v Evropě byli zvyklý. My totiž musíme celou řadu našich aktivit zrychlit, zpřesnit,“ řekl Hladík. Potřeba je podle něj také snížit byrokracii mnoha legislativ a povolovacích procesů. „Je to otázka nás jako politiků, ale je to otázka i celého veřejného nastavení,“ dodal.
Kromě opatření, jejichž cílem je snížení množství emisí skleníkových plynů, jsou podle Hladíka potřebná i opatření adaptační. Na klimatickou změnu se podle něj musí připravit obce, města i přírodu a krajinu. "To je totiž to, co ovlivní životy naší generace. To je to, co se dotkne každého z nás. I proto musíme více vtahovat občany, obyvatele, a je jedno z jaké strany hranice, k těm věcem adaptačním, které se dotýkají jejich vlastních životů,“ řekl.
Ke globálnímu řešení klimatické krize přispívají i klimatické fondy, jako je například Zelený klimatický fond. Vznikl v roce 2010, je to mezinárodní fond, jehož cílem je financování klimatických opatření v průmyslově méně rozvinutých zemích.
„Je potřeba zamyslet se nad tím, jakým způsobem globální sever globálnímu jihu tu pomoc dává,“ řekl Ladislav Miko, vládní zmocněnec pro mezinárodní vyjednávání v oblasti ochrany biodiverzity. Pomoc rozvojovým zemím se musí podle něj řešit komplexně. „Současně ale platí, že obrovské objemy finančních prostředků odcházejí z globálního severu na globální jih už teď v rámci rozvojové pomoci, v rámci nejrůznějších programů,“ řekl.
Velká část peněz, které jsou na podporu chudších zemí určené, podle něj nebere ohled na dopady na klima a biodiverzitu. Pokud by se rozvojové projekty řešily od začátku s ohledem na dopady na klima a biodiverzitu, byl by rozvoj pravděpodobně pomalejší, ale nemusely by se podle něj vynakládat další peníze na řešení problémů, které způsobily. Peníze podle něj musí být využívané efektivně, proto je potřeba zjednodušit byrokracii, která se s podporovanými projekty pojí.
Podle vedoucího oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu Radima Tolasze je důležité vědět, která opatření dávají smysl z hlediska možností dané země. „Dneska sklízíme, řekněme, problémy z toho, že jsme deset let zpoždění. Kdybychom řešili před deseti lety, jestli je lepší stavět soláry na poli nebo na střechách, kdybychom před deseti lety řešili, kde postavíme větrníky nebo jestli je lepší je stavět jenom na pobřeží, tak jsme o hodně dál, než jsme dneska,“ míní.
JiT (Zdroj. Zemědělec)
