Zkušenosti z výzkumu a praxe předávali na Mendelově univerzitě v Brně odborníci na agrolesnictví z celého světa. Konference Evropské agrolesnické federace (EURAF) se koná vždy jednou za dva roky. Experti na „agroforestry“ řešili v Brně příležitosti a výzvy, které by pomohly diverzifikovat produkci, zlepšit zdraví půdy, zvýšit biologickou rozmanitost v krajině a zmírnit dopady změny klimatu.
Agrolesnictví – pěstování dřevin společně s rostlinnou výrobou nebo chovem hospodářských zvířat se pozvolna začíná prosazovat i mezi zemědělci v České republice. Podle Martina Klimánka z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně se to daří díky novým dotačním titulům a relativně nedávné změně legislativy. Zejména ve Francii, ale také ve Velké Británii jsou však v agrolesnictví o desetiletí napřed.
„Za hlavní příčinu toho, že jsme pozadu, vidím 40 let jednotného zemědělství před rokem 1989. V 90. letech se do zemědělství investovalo spíše materiálně, nedošlo k myšlenkovému přerodu. Neměli jsme ani legislativní nástroje a až v poslední době mohou zemědělci využívat nové dotační tituly. Zájem o tento obor významně roste, přispívá k tomu výzkum, ale například i konání akcí jako je konference EURAF,“ řekl novinářům Martin KLimábek na tiskové konferenci, která se konala na závěr brněnské konference Evropské agrolesnické federace.
Ředitel francouzského národního institutu pro agronomický a environmentální výzkum a zakládající prezident Mezinárodní unie pro agrolesnictví Christian Dupraz zde uvedl, že ve Francii existuje řada klimatických oblastí a v některých z nich šlo v minulosti o přirozený způsob hospodaření, o který se věda začala zajímat zhruba před 40 lety. V současné době se toto hospodaření přizpůsobuje novým poznatkům a moderním technologiím.
Martin Klimánek zdůraznil, že agrolesnictví kombinující pěstování dřevin se zemědělskými plodinami na jednom pozemku je jedno z významných krajinných adaptačních opatření v době klimatické změny. Primárně jde o ochranu půdy, bez které nelze nic vypěstovat. Zvyšuje se také biodiverzita, pozemek je zastíněný, což může vyhovovat plodinám či pasoucím se zvířatům. Stromy také napomáhají ukládání uhlíku do půdy. Hustota stromů na pozemcích se postupem času snižuje.
Podle obou zahraničních expertů je agrolesnictví jedním z mnoha řešení změny klimatu, není ale zcela vhodné pro všechny zemědělské podniky. S tím souhlasil také Martin Klimánek, který připomněl, že Mendelova univerzita v Brně má výzkumné agrolesnické plochy, a to na Školním lesním podniku Masarykův les Křtiny a na Školním zemědělském podniku v Žabčicích. „Naše školní podniky hospodaří na velké výměře lesní i zemědělské půdy a všechny naše fakulty spojuje aktuální téma globální klimatické změny a udržitelnosti. Školní podniky poskytují ideální místo, kde se potkávají vzdělávací aktivity s poloprovozním a aplikovaným výzkumem v podmínkách reálně hospodařícího subjektu v oblasti zemědělské či lesnické činnosti. V Žabčicích je to silvoorebný systém založený v roce 2019. Dřevinami jsou topol a ořešák, jako zemědělské plodiny se využívají ozimá pšenice, mák nebo kukuřice. Na ŠLP je také silvoorebný systém na pastvině, a navíc i koncept jedlého lesa a pastevního lesa. Uplatňují se tam dřeviny odolné vůči suchu, které kromě dřeva poskytují také jedlé plody, případně další užitky v krajině,“ popsal způsob hospodaření Martin Klimánek Agrolesnictví se tak postupně stává jedním z nejvýznamnější adaptačních a mitigačních opatření proti globální klimatické změně.*
JiT (Zdroj: Zemědělec)
Mendelova univerzita v Brně má výzkumné agrolesnické plochy na Školním lesním podniku Masarykův les Křtiny a na Školním zemědělském podniku v Žabčicích. Foto archiv/Mendelu
