Plastové znečištění je už dávno považováno za kritický problém, který ovlivňuje nejen ekosystémy, ale i zdraví lidí. Žádá si komplexní, vědecky podložená řešení, přijatá transparentně a s ohledem na názory a potřeby občanské společnosti a zasažených skupin. Klíčovým krokem na cestě k nápravě by mohla být silná plastová úmluva OSN.
Zatím poslední jednání, na kterém se plastová úmluva připravovala, proběhlo minulý týden v jihokorejském Pusanu (Busanu). K dohodě o ní však nedospělo a skončilo odkladem. Státy se opět nedokázaly shodnout na klíčových aspektech úmluvy. Rozhodujícím faktorem bylo zablokování ambiciózních návrhů některými zeměmi těžícími ropu a producenty plastů. Kromě Ruska k nim patřila například Saúdské Arábie, která dokonce zpochybnila vědecky podložený fakt, že mikroplasty poškozují lidské zdraví.
“Plastová úmluva mohla být zásadním krokem k řešení globální plastové krize, která znečišťuje ekosystémy, ohrožuje veřejné zdraví a klimatický systém. Aby ale dokument skutečně přispěl k nápravě, musí stanovit konkrétní závazky ke snižování produkce plastů a regulaci nebezpečných chemických látek znečišťujících životní prostředí během celého životního cyklu plastů. Dále je nutné nastavit mechanismy pro monitorování a financování, v souladu s principem ‘znečišťovatel platí’,” říká Jindřich Petrlík – expert na toxické látky v odpadech a životním prostředí z nevládní organizace Arnika, který byl v Pusanu jako jediný zástupce české občanské společnosti.
Právě Rusko, Saúdská Arábie a Írán, tedy státy zaměřené na těžbu a zpracování ropy, blokovaly veškeré návrhy, které by vedly k výraznému omezení produkce plastů. Poslední den jednání však vystoupily Rwanda a Mexiko s jasným stanoviskem téměř stovky států požadujících silnou plastovou úmluvu, jež by zahrnovala i opatření pro snižování produkce plastů a regulaci nebezpečných chemických látek. Zástupci těchto zemí se shodli na potřebě globální dohody, která se nebude spoléhat na dobrovolná opatření.
Postoj dalších zemí, především největších producentů plastů – Číny a USA není zcela zřejmý. Čínská delegace se vyjadřovala podobně jako státy blokující úmluvu a její přístup byl označen za silně ovlivněný lobbingem fosilního průmyslu, který se na jednáních aktivně podílel. V Pusanu se totiž sešlo přes 220 lobbistů, což je třikrát více než počet vědců. Podobně jako další zástupci občanské společnosti, také Jindřich Petrlík upozorňoval již v průběhu vyjednávání, na vyloučení nejen expertů a ochránců životního prostředí, ale i zástupců skupin nejvíce zasažených znečištěním z jednání: "Po tři dny ze sedmi jednaly jen zástupci vlád za zavřenými dveřmi. Oproti jiným úmluvám byla účast pozorovatelů značně omezená, což nesvědčilo o ničem dobrém."
Zdržení jednání ale není nejhorší možný scénář, protože slabá a nezávazná úmluva by mohla spíše situaci zhoršit než zlepšit. Pokračující diskuse naopak nabízí naději na silnější a konkrétnější kroky v budoucnu. Příští kolo jednání se uskuteční v roce 2025, ale místo a datum zatím nebyly stanoveny.
Celosvětová plastová krize však nečeká. Produkce plastů i nadále roste, a to až o 33 milionů tun měsíčně. Recyklace je nedostatečná a do roku 2050 se očekává zdvojnásobení produkce plastů, což bude mít katastrofální důsledky pro naše životní prostředí i zdraví. Podle odhadů se množství mikroplastů v prostředí zdvojnásobuje každých 15 let. “Velký problém představují také toxické látky uvolňující se z plastů do životního prostředí a nově vznikající toxické látky v důsledku jejich spalování či procesů nazývaných jako chemická recyklace. I jejich emise by měla nová úmluva regulovat, což ty pokrokovější státy navrhují,” poznamenal Petrlík. Na toxické látky v plastech a v místech, kde se nakládá s plastovým odpadem opakovaně upozorňují i studie Arniky a mezinárodní sítě IPEN. Jednu z nich společně s thajskou organizací EARTH zveřejnily také na jednání v Pusanu.
JiT (Zdroj: Arnika)
