Metodika pro energeticky úsporné renovace cenných budov

Ministerstvo životního prostředí představuje novou metodickou příručku. Ta ukazuje, jak lze renovovat architektonicky a historicky cenné budovy tak, aby byly energeticky úsporné, a přitom si zachovaly svou kulturní a architektonickou hodnotu. Publikace vznikla ve spolupráci s Centrem pasivního domu.

Historicky či architektonicky cenné budovy patří do segmentu budov s vysokou energetickou náročností. Jejich provoz je nákladný, což při rostoucích cenách energie představuje výrazný tlak na jejich vlastníky – ať už jde o obce, církve, spolky, firmy nebo jednotlivce. Při plánování renovací těchto budov je klíčové najít rovnováhu mezi zachováním historické hodnoty a snížením energetické spotřeby. Možnosti, jak tyto dvě stránky skloubit, nabízí investorům, architektům, energetikům i pracovníkům památkové ochrany právě vydaná metodická příručka Energeticky úsporné renovace architektonicky a historicky cenných budov.

Majitelé mohou využít i různé typy dotací

„Historické budovy určují ve velké míře ráz našich měst, obcí i kulturní krajiny. Bohužel na mnoha místech vidíme, že budovy chátrají nebo byly poničeny nahodilými dílčími zásahy. Zároveň svoje majitele, včetně státu, zatěžují vysokými náklady na provoz. Cílem vydané metodiky je proto hledat opatření, která zvýší kvalitu užívání těchto budov, sníží jejich energetickou náročnost a současně pomohou zachovat to, co je na nich skutečně hodnotné. Chceme, aby historicky a architektonicky cenné budovy sloužily i nadále svému účelu – aby v nich lidé mohli bydlet, mít kanceláře nebo je využívat ke kulturním či společenským účelům,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

K financování takových renovací mohou majitelé využít také různé typy dotací, které nabízí resort životního prostředí, například z programu Nová zelená úsporám nebo z Modernizačního fondu.

„Od roku 2021 jsme schválili 112 žádostí na opravy památkově chráněných budov za bezmála 75 milionů korun z programu Nová zelená úsporám. Další stovky památek získaly v minulých letech podporu z Modernizačního fondu nebo z Operačního programu Životní prostředí. V létě navíc plánujeme vypsat další výzvu na podporu renovací památkově chráněných budov, a právě vydaná metodika má přispět nejen k lepší přípravě těchto projektů, ale i k většímu rozvoji renovací těchto budov,“ doplnil ministr Hladík.

Rozhodujícím zůstává stanovisko památkářů

„Problematiku energeticky úsporných renovací architektonicky a historicky cenných budov považuji za velmi citlivé téma. Vydávaná metodika je v této oblasti přínosem, na druhou stranu však nepředjímá podmínky rozhodnutí nebo závazných stanovisek orgánů státní památkové péče, když zejména při obnově kulturních památek musí dojít k individuálnímu posouzení návrhu obnovy,“ uvedl ministr kultury Martin Baxa (ODS).

Publikace nabízí konkrétní doporučení, jak postupovat při návrhu úsporných opatření na jednotlivých částech stavby – od střechy přes fasádu a okna až po technické systémy. Důraz je kladen na respekt k hodnotám památkové ochrany, stavebně-fyzikální souvislosti, kvalitu vnitřního prostředí i na zachování původního architektonického výrazu budovy. Součástí příručky je rovněž přehled legislativních požadavků souvisejících se snižováním energetické spotřeby a ochranou nemovitých kulturních památek. Zároveň se věnuje zpracování komplexního energetického konceptu, který je základem pro úspěšnou renovaci. Nechybí ani konkrétní příklady dobré praxe, kdy se podařilo propojit citlivou obnovu architektonické kvality s výrazným snížením energetické náročnosti.

Klíčem je sestavení energetického konceptu 

Na zpracování metodické příručky se podíleli odborníci z Centra pasivního domu (CPD), kteří mají s renovacemi těchto budov praktické zkušenosti. „Chtěli jsme vytvořit praktický dokument ve stravitelném rozsahu, ne obsáhlé vědecké dílo. Nechtěli jsme definovat, která opatření jsou tabu, nebo říkat vlastníkovi, co přesně má dělat. Prezentujeme celou šíři možností a přístupů, které se dají realizovat. Zaměřili jsme se především na souvislosti, tedy jak se jednotlivá opatření vzájemně ovlivňují. Cílem bylo, aby se investor rychle zorientoval a mohl se odpovědně rozhodnout, kterou cestou se nakonec vydá. Klíčem k úspěchu je pro něj sestavení energetického konceptu a dostat k jednomu stolu a diskusi všechny zúčastněné – investora, architekta, projektanta, energetického specialistu, odborníky i pracovníky památkové péče – a společně hledat vyvážené řešení,“ vysvětluje Michal Čejka, technický expert Centra pasivního domu a autor metodické příručky. „I přes všechna možná omezení je možné u architektonicky a historicky cenných budov dosáhnout na úspory v rozpětí 20 až 60 % a díky promyšlenému návrhu splnit i energetickou třídu B, tedy velmi úspornou,“ doplnil Michal Čejka. Metodickou příručku naleznete zde.

JiT (Zdroj: MŽP) 

V praxi již existují dobré příklady propojení citlivé obnovy architektonické kvality s výrazným snížením energetické náročnosti (Solnice, České Budějovice). Foto/archiv soutěže Stavba roku 2019