Cesta k udržitelnému zemědělství i k účinnější ochraně klimatu

Moderní zemědělství čelí výzvám klimatické změny, které vyžadují inovativní přístupy k ochraně půdy. Odborníci se shodují, že omezení intenzity zpracování půdy, precizní aplikace organických hnojiv a využívání meziplodin jsou klíčem k lepšímu zadržení vody, snížení emisí CO₂ a udržení dlouhodobé půdní úrodnosti. Jednou z cest i k ochraně  klimatu jsou trvalé travní porosty.

Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., uspořádalo seminář,  který se zabýval zemědělskou půdou z několika odborných perspektiv. Zaznělo přitom, že bude nutné revidovat část dosavadních postupů hospodaření a podle nejnovějších poznatků výzkumu i praxe zavádět účinnější a cílenější řešení. Jeden z příspěvků se zabýval trvalými travními porosty jako významným rezervoárem uhlíku.

Trvalé travní porosty jako rezervoár uhlíku

Management trvalých travních porostů (TTP) má v podmínkách probíhající klimatické změny – projevující se mimo jiné růstem průměrných teplot – klíčový význam pro zachování půdní úrodnosti i dynamiku organické hmoty. Na semináři to zdůraznil Ing. Ladislav Menšík, Ph.D., (CARC).

Přestože TTP představují významný rezervoár uhlíku, jejich schopnost tuto funkci plnit přímo závisí na způsobu hospodaření; nevhodný management může vést k výrazným ztrátám. Dlouhodobé výzkumy ukazují, že minerální hnojení (NPK) má acidifikační efekt a snižuje obsah půdního organického uhlíku (SOC), zatímco aplikace statkových hnojiv – zejména hnoje – SOC prokazatelně zvyšuje. Podobný efekt má i kejda, u digestátu je přínos slabší. Komplexní hodnocení půdního zdraví tak potvrzuje, že pro stabilitu ekosystému nestačí sledovat jen výnosy, ale také biologické a fyzikální parametry, které lze díky moderním statistickým metodám interpretovat v širších souvislostech.

Nejnovější výsledky z roku 2025 opět ukázaly nejvyšší obsah oxidovatelného uhlíku u variant s aplikací hnoje a kejdy (nejnižší zjištěn u NPK). Hnůj navíc vychází nejlépe i z hlediska obsahu huminových kyselin a poměru huminových a fulvokyselin.

U variant s digestátem se sice potvrzuje dobrý produkční potenciál, v půdě však bývají ve srovnání s klasickým hnojem zjišťovány nižší obsahy vápníku, hořčíku a organického uhlíku. „Ačkoliv je digestát zásaditý a má vyšší pH vzhledem k vysokému obsahu amonného dusíku může při jeho přeměnách v půdě docházet i k částečnému okyselování. U minerálního hnojení je acidifikace ještě výraznější,“ uvedl Ing. Menšík.

Podle řečníka se v praxi jako nejvhodnější jeví středně intenzivní až intenzivní využívání porostů se zatížením zhruba 1,2–1,4 tzv. dobytčích jednotek na hektar půdy (DJ/ha). Ve čtyřsečném systému a při dávce okolo 120 kg N lze dosahovat výnosů 7–9 t sena/ha. Dlouhodobé pokusy zároveň potvrzují, že hnojení hnojem a kejdou poskytuje nejlepší parametry kvality píce, zejména obsah dusíkatých látek v rozmezí 15–17 %.

JiT (Zdroj: Zemědělec)*

Trvalé travní porosty jako významný rezervoár uhlíku přispívají ke zpomalení klimatické změny v krajině. Foto archiv/Úroda