Legislativa: Solární instalace na nových budovách

Solární zařízení by se měla postupně instalovat na nových a rekonstruovaných budovách. Od roku 2026 na nových veřejných a jiných než obytných budovách nad 250 m², na všech nových obytných budovách a zastřešených parkovištích do konce roku 2029. Stávajících veřejných budov se to týká postupně: nejprve nad 2000 m² (2027), poté nad 750 m² (2028) a nakonec nad 250 m² (2030). Na stávajících jiných než obytných budovách nad 500 m² musí být instalována při větší renovací nebo zásahu vyžadujícího povolení (do roku 2027).

Výtah z článku z časopisu Energie 21 č. 3/26.

Dne 18. 12. 2025 bylo v Úředním věstníku Evropské Unie publikováno Sdělení Komise, kterým se vydávají pokyny k novým nebo podstatně změněným ustanovením přepracovaného znění směrnice o energetické náročnosti budov (EU) 2024/1275 (C/2025/6438). Sdělení shrnuje praktické pokyny k novým a zásadně změněným ustanovením přepracované směrnice, které mají členské státy převést do svého práva. Slouží jako nezávazný interpretační dokument. Příloha č. 8 obsahuje pokyny ohledně solární energie v budovách (článek 10).

Energie z obnovitelných zdrojů

Energie z obnovitelných zdrojů vyrobená na místě se vztahuje na výrobu přímo v rámci budovy nebo na jejím pozemku. Pro solární instalace to znamená především fotovoltaiku a solární termiku umístěnou na střeše či fasádě, případně na přilehlém pozemku. Tyto zdroje se započítávají jako plně „místní“, pokud výroba i spotřeba probíhá v rámci dané budovy.

Energie z obnovitelných zdrojů vyrobená v blízkém okolí se uplatní tehdy, když je výroba sdílená mezi více budovami v bezprostřední blízkosti, jako např. solární tepelné soustavy nebo větší fotovoltaické instalace napojené na vyhrazenou distribuční síť v určitém areálu. Aby byla energie považována za „blízké okolí“, musí splnit tři podmínky: mít vyhrazenou distribuční soustavu, mít vlastní faktor primární energie a být dodávána prostřednictvím zvláštního připojení umožňujícího přesné měření. U solárních instalací to v praxi znamená například centrální solární pole zásobující několik budov přes dedikovanou infrastrukturu.

Pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie i budovy s nulovými emisemi jsou tyto definice zásadní, protože určují, jak se započítává solární energie do energetické bilance. U budov s nulovými emisemi je navíc definice „blízkého okolí“ užší: započítává se pouze ta solární energie, která je skutečně dodávána přes speciální připojení ke zdroji výroby, nikoli jakákoli bezuhlíková energie z širší sítě. Tento přístup by měl motivovat k maximálnímu využití místního solárního potenciálu.

Výpočet primární energie

Výpočet celkové roční spotřeby primární energie budovy s nulovými emisemi musí vycházet z metodiky přílohy I směrnice, která vyžaduje časově detailní modelování energetických potřeb (měsíční, hodinové či kratší intervaly) a použití budoucnostně orientovaných faktorů primární energie. Tyto faktory musí reflektovat očekávaný vývoj energetického mixu podle vnitrostátních plánů. Směrnice zároveň stanoví, že roční primární energie musí být plně pokryta možnostmi uvedenými v čl. 11 odst. 7, přičemž fosilní paliva na místě nejsou přípustná.

Budova však může být dočasně napájena i energií s obsahem uhlíku, pokud tuto nevyhovující energii na roční bázi kompenzuje obnovitelnou energií vyrobenou na místě – buď spotřebovanou na jiné než energetické účely budovy, nebo vyvedenou do sítě.

Technická proveditelnost

Technická proveditelnost pokrytí roční spotřeby primární energie výhradně stanovenými možnostmi závisí na místních podmínkách a fyzických omezeních budovy. V husté městské zástavbě může být nedostatek plochy pro solární instalace nebo nemožnost umístit tepelná čerpadla. U odlehlých budov v horských oblastech může být solární kompenzace technicky nemožná kvůli zastínění nebo klimatickým podmínkám. Ekonomická proveditelnost se posuzuje podle poměru očekávaných přínosů a nákladů v rámci životnosti systému (solární kompenzace je ekonomicky proveditelná, pokud dlouhodobý ekonomický přínos převýší investiční náklady).

Nemůže-li budova splnit stanovené požadavky, musí být stanovena vnitrostátní kritéria maximalizující využití obnovitelných zdrojů. Současně lze zavést doplňková opatření, aby tyto budovy přispívaly k dekarbonizaci, jako např. povinné využití určité části střechy či fasády pro solární systémy. Výjimka z plného pokrytí se vztahuje pouze na energetické zdroje; ostatní požadavky budovy s nulovými emisemi (nízká energetická náročnost a nulové emise z fosilních paliv) musí být splněny vždy.

JiT (Zdroj: Helena Doležalová)