Menu
e-shop
Metropole a města ve střední a východní Evropě mají strategie pro udržitelnou mobilitu, které většinou vznikly na počátku druhého desetiletí tohoto století. Chybí jim ale peníze a nástroje na vypracování a realizaci nové generace plánů udržitelné městské mobility (SUMP), které mají pokrývat nejen vlastní jádrové město, ale i spádovou oblast. Strategie se stává standardem, problémem zůstává příprava implementačního plánu, jeho financování a realizace v hranicích spádového území.
Na financování městské mobility z fondů EU spoléhá 72 % měst. Specifické finanční nástroje, jako jsou zelené dluhopisy nebo PPP projekty, využívá pouze 24 %. Velká většina měst (89 %) už používá nebo plánuje zavést ukazatele pro měření chytré mobility. Funkční centralizovanou datovou platformu má ale jen 44 %. A 9 z 10 (89 %) měst zohledňuje při plánování dopravy energetickou odolnost, soběstačnost a využití alternativních paliv. V praxi se však nejčastěji zaměřují na obnovu vozového parku a rozvoj související infrastruktury. Modernizace a elektrifikace veřejné dopravy tak představují 71 % všech opatření zaměřených na snižování emisí z dopravy. Konkrétní plán pro zlepšení kvality ovzduší, včetně opatření, termínů a jasně rozdělené odpovědnosti, má jen polovina (56 %) měst.
Plánování udržitelné městské mobility se přesouvá z roviny doporučení či podmínky financování do legislativní povinnosti. Revidované evropské nařízení o transevropské dopravní síti (TEN-T) ukládá 431 městským uzlům v Evropě přijmout strategický plán udržitelné mobility do konce roku 2027. Zároveň se města musí připravit na požadavky revidované směrnice o kvalitě ovzduší, která zpřísňuje limity pro znečišťující látky do roku 2030, jako krok k cíli nulového znečištění do roku 2050.
Studie Smart Cities Mobility Sprint 2026 ukazuje, že hlavní výzvou CEE regionu už není strategie sama o sobě, ale schopnost připravit kvalitní komplexní plán udržitelné městské mobility založený na spolehlivých datech a pokrývající nejen území města, ale i jeho spádovou oblast (funkční město), a to včetně nového povinného prvku: přepravy a logistiky. Města rámcově vědí, kam chtějí v mobilitě směřovat, často jim ale chybějí relevantní data, finance, institucionální a technická podpora státu a informace o dobré mezinárodní praxi. Pozornost i investice do rozvoje mobility se soustřeďují na přípravu a realizaci jednotlivých projektů. Slabším místem ale zůstává jejich integrace do sladěného plánu udržitelné městské mobility ve spádové oblasti se všestranným využitím digitálních řešení, který by zahrnoval i konkrétní implementační plán a systém jeho koordinace, řízení, financování a monitoringu realizace. Výzvou je také začlenění měřené udržitelnosti, bezpečnosti a resilience, jakož i využít potenciál digitalizace a AI.
„Studie Smart Cities 2026 ukazuje, že regionu nechybí ambice, strategie ani inovace. Rozhodující bude v příštích letech schopnost převést plány do praxe: propojit strategii s investicemi, data s konkrétními kroky, inovace s jejich rozšířením a plnění předpisů s měřitelnými výsledky pro obyvatele. A také co nejvíce využívat digitální aplikace a moderní informační management, včetně digitálních dvojčat. Žádné město tuto proměnu nezvládne samo. Mobilita je stále víc propojená s odolností, konkurenceschopností, energetickou bezpečností a rozvojem měst. Pokrok proto bude záviset na silných partnerstvích mezi městy, státem, průmyslem a celým inovačním ekosystémem,“ říká Jan Pejter, expert na udržitelnost PwC ČR.
CEE Smart Cities Mobility 2026 je kvalitativní výzkumná iniciativa PwC ve střední a východní Evropě. Hodnotí stav chytré mobility v 18 městech: Bělehrad, Bratislava, Bukurešť, Budapešť, Gdaňsk, Katovice, Košice, Lublaň, Lodž, Lvov, Ostrava, Praha, Riga, Řešov, Tallinn, Varšava, Vratislav a Záhřeb. Zkoumá, jak města zapojují do plánování mobility práci s daty, financování, bezpečnost, životní prostředí, správu a sociální aspekty, a jak se tato zjištění propisují do strategie pro udržitelnou mobilitu (SUMP) jednotlivých měst a do dalších rámců.
/ev, zdroj: PWC/*
