Vyšlo poslední číslo pátého ročníku časopisu Energie 21 a v rámci bilancování se nabízí otázka: Jakou pozici mají na konci roku 2012 obnovitelné zdroje v energetickém mixu České republiky?
Objektivní skutečností je, že výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů bude letos nejvyšší za několik posledních let. Ale stejně jako v roce 2011 se na tom nejvíce podílejí pole slunečních elektráren. A to není pro domácnosti a podniky dobrá zpráva. Omyl (či záměr) politiků a úředníků z konce roku 2009 budou totiž ještě léta splácet ze svých kapes…
Poněkud jinak jsou na tom malé vodní elektrárny. Před dvěma lety byla schválena novela vodního zákona a zdálo se, že se na vodních tocích opět začne investovat. Ale nezačalo, neboť i nadále platí nařízení bývalého ministra zemědělství Gandaloviče, že se na státních pozemcích v povodí nesmí stavět další vodní elektrárny, respektive jen jako výjimky za nepříliš výhodných podmínek. Novou nadějí by mohla být nově připravovaná ministerská koncepce vodní energetiky, která údajně již příští rok vše navrátí do normálu.
Posun k lepšímu nenastal ani ve větrné energii, spíše naopak. Investoři sice pochopili, že není možné za každou cenu prosazovat větrné farmy na hřebenech hor, ale „větrníky“ nejsou krajskými zastupiteli povolovány ani v nížinách. Obor tak u nás nadále stagnuje. O to více se rozvíjejí větrné parky v Německu, aby naši síť pak zaplavily nadbytečnými kilowatty.
Geotermální energie se v Česku uplatňuje prakticky jen prostřednictvím tepelných čerpadel, využití hlubinného tepla se téměř (kvůli financím) zastavilo.
Největší šanci tak mají biomasa, bioplyn a částečně i biopaliva. Národní akční plán pro OZE a nový zákon o podporovaných zdrojích energie však čisté energetice příliš nepomáhají. A největší zklamání přinesla nová státní energetická koncepce. Vláda se totiž rozhodla dát zcela nepokrytě přednost jaderné a uhelné energetice – a lobbisté toho náležitě využívají. Obnovitelným zdrojům neustále vyčítají „nezaslouženou“ dotační podporu, která domácnostem a firmám „dramaticky“ zdražuje elektřinu. Doufají, že když budou dotace omezeny či zrušeny, obnovitelné zdroje jim přestanou konkurovat.
Jenže pravda je jiná. Největší veřejnou podporu ve skutečnosti mají jaderné elektrárny. Částečně to je díky bezplatnému využívání veřejné distribuční sítě, ale hlavně kvůli nízkým technologickým zárukám bezpečného provozu. Opravdu bezpečný provoz je totiž stále dražší a investoři v rozumných státech již přišli na to, že vkládat peníze do jaderných reaktorů se nevyplatí.
Bezpečný a současně i levný provoz je naopak jednou z výhod technologií postavených na obnovitelných zdrojích. A tato výhoda časem ještě poroste. V konkurenci jádra a fosilních paliv tak určitě obstojí i bez dotací. Jenom je třeba neztrácet naději a ještě pár let vydržet v opozici. Pak půjdou obnovitelné zdroje do čela – a časopis Energie 21bude u toho.
