Česká bioplynová asociace (CzBA) uspořádala, po vzoru vyspělých evropských zemí, pod názvem Spokojená bioplynka 2011 anketu zákaznického hodnocení dodavatelů bioplynových stanic. Výsledky byly vyhlášeny na říjnové konferenci o bioplynu v Třeboni. Nejlépe byla ohodnocena společnost agriKomp Bohemia, s. r. o.
Podle předsedy CzBA Miroslava Kajana nebylo hlavním cílem ankety zvýraznit tu či onu dodavatelskou firmu. Důležitější bylo získání informací pro budoucí investory, zpětné vazby pro dodavatele, zjištění silných a slabých stránek projektů a v neposlední řadě obecného povědomí o bioplynových stanicích v ČR. Proto bude anketa volně pokračovat i v dalším období.
Vyhodnocení ankety
Organizátoři ankety oslovily všechny provozovatele všech bioplynových stanic v České republice internetovým dotazníkem. Měli jednoduchým způsobem ohodnotit svého dodavatele z několika podstatných hledisek: příprava projektu, průběh výstavby, kvalita technologie, uvedení do provozu a následný servis. Ohodnotit měli také instalovanou kogenerační jednotku.
V této fázi byly získány názory 61 provozovatelů na celkem14 dodavatelů technologie a šest dodavatelů kogeneračních jednotek, což již má určitou vypovídací hodnotu.
Závěrečné slavnostní vyhlášení ankety proběhlo v rámci tradiční konference Výstavba a provoz bioplynových stanic, která se konala v říjnu 2011 v lázních Aurora v Třeboni. Nejlépe investoři ohodnotili společnost agriKomp Bohemia, s. r. o., a ocenění bylo předáno i v pořadí druhému a třetímu dodavateli – společnostem MT-Energie Česká republika, s. r. o. a Farmtec, a. s. Součástí prezentace výsledků ankety bylo i hodnocení kogeneračních jednotek, ve kterém zvítězily výrobky Schnell-Scania.
Příjemné překvapení připravil pro respondenty hlavní partner ankety, společnost Nano Energies, když věnovala vylosovanému výherci 2 MWh silové elektřiny zdarma.
Co je za úspěchem
Martin Mrůzka, jednatel vítězné společnosti, v diskuzi poukázal na hlavní přednosti technologie agriKomp Bohemia a poskytovaných služeb.
V prvé řadě to je zázemí velké společnosti, která má jako hlavní činnost právě dodávku technologie bioplynových stanic a služeb s tím spojených, včetně kompletního biologického servisu a dodávky mikrobiologických látek.
Další výhodou vítězné firmy je, že může klientům poskytovat kompletní technický servis s využitím výsledků výzkumu, který provádí mateřská firma agriKomp GmbH v Německu a které má plně k dispozici.
„Úspěch v anketě byl navíc i tuzemským potvrzením výsledku naší mateřské firmě v SRN. V roce 2008 tam totiž proběhlá velká anketa, organizovaná zemědělským odborným časopisem Profi, ve které bylo osloveno asi 2600 provozovatelů bioplynových stanic. A ukázalo se, že celých 95 procent klientů společnosti agriKomp by si stejnou technologii opět koupili,“ připomenul
Trendem jsou úspory
Podle Martina Mrůzka bude pro investory i dodavatele důležité vyrovnat se s tím, že již nebudou na stavbu BPS poskytovány dotace. Zájem o stavbu bioplynových stanic v ČR totiž trvale rostl a bylo jen otázkou času, kdy se alokované dotační prostředky vyčerpají.
Pravdou ale je, že investiční dotace jsou zavedeny především v nově přistupujících zemí EU. V západní Evropě poskytovány prakticky nejsou a přesto se tam bioplynové stanice staví. Důvodů jsou patrně stabilní výkupní ceny elektřiny a rentabilita provozu. Tuzemští dodavatelé, kteří investorům prokáží, že s jejich technologií budou vyrábět dostatečné množství elektrické energie za odpovídající tržbu, budou mít jistě zakázek dostatek.
„Z výsledků provozu BPS našich stávajících klientů víme, že generují dostatečný zisk, aby zajistili zemědělcům rentabilitu. Budou ale muset postupně využívání i jiné vstupní suroviny, než kukuřici, která bude na některých pozemcích limitována. Osobně si myslím, že to budou senáže z intenzivních travních porostů A právě to naše bioplynky umí dobře a navíc, což je podstatné, s nízkou vlastní spotřebou energie. Nabízíme tedy investorům jednoduchou a odolnou technologii s nízkými provozními náklady. To je i důvod, proč by si ji měli vybrat“, zdůraznil
Jiří Trnavský
Celý článek je uveřejněn v čísle 6/11 časopisu Energie 21
