V diskuzi o účincích paliv na životní prostředí se ukázalo, že jen porovnání výfukových emisí není dostatečné a musí být brány v úvahu i dopady při výrobě paliva, jeho přeměně a dopravě. Proto byly vyvinuty metody pro hodnocení ekologických rizik biopaliv „od kolébky do hrobu“. V tomto článku jsou vyhodnoceny závěry vybraných studií zaměřených na bioetanol, zpracovaných v různém období. V příštím čísle budou vyhodnoceny studie zaměřené na bionaftu.
Hodnocení životního cyklu je poměrně novým oborem, takže metody použité různými týmy a interpretace výsledků nezřídka odráží zájem určitých klientů. V roce 1997 došlo ke standardizaci postupů pro LCA normami ISO 14040/43. Nicméně analýzy životního cyklu je stále obtížné porovnat, neboť jen výjimečně používají stejný referenční scénář.
Z hlediska vlivu na podnebí je používání bioetanolu jako obnovitelného paliva dosud nezřídka pokládáno za kontroverzní. Kritici zejména poukazují, že z důvodu komplexních procesů přeměny nebyly vyžadované a limitované zisky energie, rovnováha skleníkových plynů při výrobě bioethanolu a její využití příliš příznivé.
Současné studie o rovnováze energie a skleníkových plynů uvádějí velký rozsah výsledků, závisející na přijatých předpokladech. Mnoho studií zatím neobsahuje zlepšení účinnosti výroby zemědělských surovin ani optimalizace a inovace v konverzním procesu. Navíc se nezohledňuje využívání vedlejších produktů.
Mnoho dřívějších studií o energetické rovnováze a rovnováze skleníkových plynů bylo založeno na zastaralých předpokladech a údajích, týkajících se technologií používaných v zemědělské výrobě a při přeměně zemědělských surovin na bioethanol. Studie z osmdesátých a z počátku devadesátých let docházely někdy dokonce k závěru, že neexistuje žádný prospěch čisté energie, tj. vstupy energie během celého procesu výroby energie byly vyšší než je obsah energie v konečném produktu – bioetanol.
Studie z období přelomu tisíciletí a předpovědi IEA již prokázaly zlepšené výsledky a významné úspory čisté energie. Dvanáct nedávno vypracovaných studií, které byly vybrány, jsou obzvláště relevantní pro současnou studii a byly začleněny do analýzy za účelem provedení přehledu o současném stavu rovnováhy energie a skleníkových plynů pro výrobu bioethanolu, jak je popsáno v literatuře. Tyto studie potvrdily trend směrem k neustálému zlepšování rovnováhy energie a skleníkových plynů. Všechny tyto studie uvádějí značný zisk čisté energie, přičemž největší zisky energie jsou zjištěny mezi 8 - 15 MJ/l.
Nicméně rozdíly ve výsledcích jsou poměrně významné a to zejména z důvodu odchylek v přístupu k ekologickému a ekonomickému hodnocení vedlejších produktů a dále v přeměně zemědělských surovin na bioetanol a z důvodu rozdílnosti limitů stanovených pro různé systémy.
Celý článek je otištěn v čísle 3/09 časopisu Energie 21 (dokončení v příštím čísle).
Autoři: Ing. Petr Jevič, CSc., Ing. Jan Malaťák, Ph.D., Ing. Zdeňka Šedivá
Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i. Praha, Česká zemědělská univerzita v Praze, Technická fakulta, Katedra technologických zařízení staveb
