Vzorem naší civilizace by měla být příroda se svou kreativitou, rozvážným tempem rozvoje, obnovitelnými materiály, úspornými technologiemi, nulovými odpady, využíváním sluneční energie a převažujícím horizontálním uspořádáním. Narůstající klimatická katastrofa představuje šanci osvobodit se od materiálního balastu k tradičním hodnotám života.
Výtah z rozhovoru, který vyšel v časopise Energie 21 č. 3/2018.
Právě i tento vzkaz si můžeme přečíst na obálce knihy s příznačným názvem Energie v přírodě a v nás. Knihu v únoru letošního roku vydalo sdružení Eurosolar.cz, národní sekce evropského sdružení pro obnovitelnou energii Eurosolar. Autorem je Milan Smrž, chemik, publicista, autor a spoluautor mnoha publikací a patentů a také viceprezident evropské asociace Eurosolar, která usiluje o úplnou náhradu fosilních a jaderných zdrojů obnovitelnými. U příležitosti vydání knihy jsme Milana Smrže požádali o rozhovor.
Život na zemi je možný jen díky sluneční energii. Slunce je prakticky nevyčerpatelným zdrojem, ale efektivita solárních technologií je stále poměrně nízká. Můžeme se v tomto směru více inspirovat v přírodě?
Popravdě řečeno – v zachycování sluneční energie jsme již efektivnější než příroda. Současný výnos elektřiny z fotovoltaiky je asi 30krát větší, než výnos elektřiny z fotosyntézy (prostřednictvím bioplynové transformace) na stejné ploše. A to nepočítám energetické náklady na pěstování, pohonné hmoty, agrochemikálie na ochranu rostlin, hnojiva a ani posklizňovou úpravu. List je ale obnovitelný, vyroste prakticky všude, ze slunce, vody a oxidu uhličitého a mála minerálních látek. Jeho recyklace je zcela bezproblémová.
Způsoby získávání energie, obrana proti chladu, konstrukční řešení a obnovitelné a recyklovatelné materiály – to jsou ony přírodní strategie, u nichž se můžeme stále učit. A nejde jen o technickou stránku, ale také v posledních letech odhalovanou horizontální propojenost a komunikaci biologických systémů, rozvážné tempo přírodního rozvoje a schopnost adaptace. Ekosystémy tady jsou o mnoho řádů déle, než náš druh, a tak měly čas na postupnou a důkladnou optimalizaci.
Jedna kapitola v knize má název Patologie fosilního města, hned ta následující Sluneční město. V čem hlavním se tyto soustavy liší? Budou celá města fungovat jako sluneční elektrárny?
Právě město je jedinečnou strukturou pro využití sluneční energie, a to jak ve formě slunečního záření, kde lze využít fotovoltaiku a solární termiku, tak i pro menší větrné elektrárny integrované do staveb.
Města, ale i některé celé země, se dnes staly hlavně centry zábavy, spotřeby, kulisami pro masovou turistiku, místy, v nichž se mnoho nevyrábí, ale především spotřebovává. Takové celky ale nemají budoucnost ani ekologickou, ani sociální.
Naproti tomu již dnes existuje mnoho „chytrých“ měst (smart cities), které se vydaly cestou inovací nejenom energetických, ale i dopravních, lokálně zemědělských (dvory a střechy slouží i pro pěstování plodin) a organizačních. Pro jejich obyvatele se nyní razí výstižný název „prosumer“, což je spojení slov producer a consumer, tedy výrobce a současně spotřebitel.
Poměrně rozsáhle se věnujete lidským omylům či nepochopením i v souvislosti s energetikou. Z mnoha, které popisujete, jsem vybral tři: úskalí úsporných technologií, malý zájem o skutečnou alternativu a jiný koncept svobody. Můžete je čtenářům více přiblížit?
Úsporné jednání nemůže být založeno pouze na úsporných technologiích, k tomu existuje mnoho příkladů. Úsporné technologie často přinášejí zvýšenou spotřebu, základem musí být úsporné chování. Všichni ale vidíme, že k tomu má převážná část populace velmi daleko. Stále si myslíme, že více je lépe.
Společnost se atomizuje, k tomu přispívají mj. i sociální sítě (z počátku se tak netvářily), myslím, že by se jim možná mělo říkat asociální sítě. Osamělí jedinci, bez dostatečných sociálních kontaktů jsou nešťastní, a frustraci zahánějí zvýšenou spotřebou.
Svoboda vlastnictví a pohybu jsou asi důležité, ale nemohou být základem svobod, protože, jak vidíme, nemají hranice a na konci těchto pofiderních svobod nás s velikou pravděpodobností čeká ekologický a sociální kolaps.
Rozhodující je uměřenost a dobrovolná skromnost. Tyto vlastnosti ale vidím v populaci v rozsahu pod jedním procentem. Lidé se chtějí bavit a spotřebovávat. Opravdu veliké problémy se vytěsňují a nastupují problémy zástupné. Z přebytku možností a informací se lidé spíše nudí. Jørg Randers, norský ekolog, říká, že v 50. letech, za jeho mládí, neměl nikdo hlad, nikomu nebylo zima a nikdo se nenudil. Spotřeba energie na hlavu byla tehdy přitom pětkrát nižší, než je dnes.
První kapitola knihy pojednává o Zemi bohaté sluncem. Já jsem si tohle téma nechal až nakonec. Protože, jak uvádíte v podtitulu, ta trocha filozofie nikoho nezabije …
Je otázkou, co je z pohledu energetiky vlastně tradicí, na to bude mít každý jiný názor. Je to dřevo, uhlí, plyn – nebo co vlastně? Původní přírodní tradicí je ale Slunce. Z jeho záření vznikl celý život na Zemi, v neuvěřitelně kreativní bohatosti tvarů, barev a způsobů přežití. Na naši Zemi dopadne ze Slunce za hodinu tolik energie, kterou vyrobíme v našich elektrárnách a spálíme v našich domech a autech za celý rok. To by nám mělo stačit!*
Připravil Jiří Trnavský ve spolupráci s Eurosolar.cz (www.eurosolar.cz)
Obrázky:
Město je jedinečnou strukturou pro využití sluneční energie (Solarplus domy Rolfa Dische ve Freiburgu v Německu). Foto archiv/Eurosolar.cz
Milan Smrž. Foto archiv/Eurosolar.cz
