Závěry vědců v aktuálně zveřejněné studii jsou v rozporu s „bojem s kůrovcem“, který prosazuje Ministerstvo zemědělství, a to i v nové rajonizaci. Rajonizace totiž kůrovcovou kalamitu neřeší, protože dál požaduje i v nejvíce napadených oblastech zbytečné zásahy, které vedou k velkým holosečím a výraznému používání chemie. Ministerstvo zemědělství se přitom na vzniku odborné studie finančně podílelo.
Za přítomnosti ministra zemědělství Miroslava Tomana a zástupců ministerstev dalších evropských zemí, vlastníků lesů a odborníků z celé Evropy proběhla v Praze mezinárodní konference Evropského lesnického institutu (EFI) v Praze). Účastníci se také seznámili se závěry studie Jak reagovat na lesní disturbance v Evropě. Analýza mezinárodní skupiny vědců byla zpracována v reakci na „alarmující nárůst dopadů kůrovce v evropských jehličnatých lesích”. Řešení pro ozdravění našich lesů prosazovaná kampaní Zachraňme lesy, které se s návrhy analýzy v mnohém shodují, dosud podpořilo přes dvaadvacet tisíc lidí.
Konferenci zahájil Göran Persson, bývalý premiér Švédska, který řekl: „Není žádná jistota, že se situace s kůrovcem vrátí do normálu. Každý z nás bude mít dříve či později spojenou svou osobní situaci se změnou klimatu.”
Závažná sdělení a také návrhy přednesl ve svém příspěvku Rupert Seidl, člen vedení Institutu lesnictví vídeňské univerzity BOKU: „Kalamity budou silně narůstat a nedostaneme je pod kontrolu. Budeme se muset naučit s poškozeními lesa jako přirozenými procesy žít. Musíme to vidět jako šanci, jako příležitost vytvořit nové adaptované lesy. Když vše vytěžíme, vyčistíme a znovu vysadíme smrky, tak tu příležitost zahodíme. Pojďme využít tu krizi. Není dobré holiny nyní zalesnit znovu smrkem jenom proto, že ho máme ve školkách.”
Rajonizace mohla omezené těžební kapacity lesníků uvolnit, pokud by byli vlastníci zbaveni povinnosti těžit napadené stromy v silně napadených oblastech, například na Vysočině nebo v Jeseníkách. Smrkové porosty jsou v těchto oblastech již za hranicí možné záchrany, a tak další kácení napadených stromů pozbývá z hlediska ochrany hospodářského lesa proti kůrovci smysl a navíc škodí lesní půdě a obnově budoucího lesa. Kdyby zde vlastníci nemuseli zasahovat, mohli by se naplno soustředit na lesy, kde lze postup kůrovce ještě zpomalit. Původní návrhy rajonizace tato území, v kterých by byli vlastníci zcela zbaveni povinnosti zasahovat proti kůrovci, vymezovala. Původní, ovšem nakonec ministerstvem nevyhlášený návrh by tedy uvolnil vlastníkům lesů ruce a umožnil bránit kůrovci v postupu tam, kde ještě zpomalit jde.
Naproti tomu nyní vyhlášená podoba rajonizace žádné takové účinné řešení neobsahuje. Ministerstvo zemědělství nutí lesníky dál zasahovat i tam, kde je to neúčinné. Zrušení nutnosti kácet souše lesníky nespasí, když podle zpráv MZe a MŽP jen nově napadených stromů, které se dál musejí podle zákona všude asanovat, bude dvojnásobek, než jsou kapacity lesnického resortu. Lesníkům pak nezbude, než zákon ignorovat nebo velkou část stromů pokácet a postříkat chemií i v místech, kde již není možné kůrovce zastavit.
Rupert Seidl na konferenci dále uvedl: „V ČR tu máte rigidní zákonné požadavky na zásahy, na povinnost těžit napadené porosty. Doporučil bych je uvolnit. Těžba je v řadě případů zbytečná. Jen ničí biodiverzitu a deformuje i trh se dřevem. Způsoby minulého lesního hospodaření zvýšily pravděpodobnost kůrovcových kalamit zhruba stejně jako změna klimatu. Rychlost rozpadu lesů bude v budoucnu růst a nebudeme schopni jej kontrolovat. Navrhuji přehodnotit pravidla, která vedou k nutnosti okamžitého zalesnění. Proč totiž zalesňovat smrkem na místech, kde umírá? Je lepší vysadit stromy ve vhodné druhové skladbě za čtyři roky než smrky nyní. Inženýrský přístup kontroly a dohledu v lesích používaný v současném lesnictví už nebude fungovat.”
Ruperta Seidla doplnil docent Tomáš Hlásny z České zemědělské univerzity, který blíže představil analýzu opatření proti rozpadu lesů, na které rok pracoval široký mezinárodní tým. „Nevyužili jsme účinně posledních dvacet let, kdy byly již známé dopady změny klimatu i problémy spojené s pěstováním smrku. Kalamity kůrovců, které dříve byly ojedinělé a geograficky rozptýlené, budou v budoucnu suchem synchronizované na ploše stovek kilometrů a nebudeme schopni je zvládat. Postupy tradičně používané vůči kůrovci budou v teplejším klimatu ztrácet účinnost. Nejsme schopni zastavit kalamitu a nebudeme toho schopni ani v budoucnosti. Je zde riziko, že vypěstujeme opět stejnorodé lesy, a to zvláště pokud budeme plošně těžit kůrovcové stromy.”
Jan Skalík, koordinátor kampaně Zachraňme lesy Hnutí DUHA, řekl: „Vědci z mezinárodní lesnické konference vzkazují české vládě, že tzv. boj s kůrovcem nemá smysl, je při změně klimatu předem prohraný. Ministr Miroslav Toman přitom zavádí rajonizaci lesů, která oproti jeho slibům napadené lesy neochrání pro budoucnost před holinami a chemií, protože neuvolní kapacity pro zpomalení kalamity tam, kde to ještě má smysl. Lesy před dlouhodobou a opakovanou krizí tak může zachránit především novela lesního zákona, pokud poslanci zlepší Ministerstvem zemědělství navrženou předlohu."*
Red (Zdroj: Hnutí Duha)
Obrázky:
Katastrofální stav smrkových porostů v podhůří Jeseníků
Foto archiv/Lesy ČR
Rajonizace by měla uvolnit těžební kapacity lesníků, pokud by byli zbaveni povinnosti těžit napadené stromy v silně napadených oblastech, kde probíhá přirozená obnova
Foto archiv/Silvarum
Kalamitu musíme vidět i jako příležitost vytvořit nové adaptované lesy
Foto archiv/Les aktuálně.cz
