Ve sdělovacích prostředcích se stále objevují návody, jak lze v domácnosti snížit spotřebu energie a tím uspořit peníze. Obvykle se argumentuje nařízeními Evropské unie, ale v pozadí je především snaha výrobců a prodejců nových zařízení o zvýšení odbytu. Informace o možných úsporách a připomínání různých legislativních „povinností“ proto bývají nepřesné až zavádějící. Například se nikdy nezmiňuje důležitý fakt, že všechny domácí elektrospotřebiče při provozu vyrábějí také teplo.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 4/2019.
V loňském ročníku Energie 21 jsem ve dvou článcích dokazoval, že zákaz prodeje „obyčejných“ i halogenových žárovek je nesmysl, který nás nejen zbytečně stojí spoustu peněz, ale především ve většině případů ještě zhoršuje kvalitu osvětlení. A podobné je to i s ostatními spotřebiči v našich domácnostech.
Abychom věděli, co je „úsporné“ a co už ne, existuje za posledních let již několik novelizací nařízení Evropské unie ke snižování energetické náročnosti, podle kterého musí všichni výrobci povinně štítkovat své výrobky písmeny A až G, kde A značí nejúspornější. Méně „úsporné“ spotřebiče mohou prodejci pouze doprodávat ze svých starých zásob.
Na to logicky reagují výrobci reklamou, že právě jejich spotřebič je tím nejúspornějším. Na tom by nebylo nic špatného (jsme v tržním hospodářství), pokud by se používaly jen úplné a relevantní informace. Například se nikdy nezohledňuje fakt, že všechny domácí elektrospotřebiče při svém provozu vyrábějí také teplo.
Přitom vlastně není žádný pádný důvod ke zbrklé výměně domácích spotřebičů, pokud dobře slouží, a už vůbec ne kvůli domnělým úsporám energií, které jsou opravdu marginální či dokonce žádné. A že o nákupu domácích spotřebičů by měly rozhodovat, podobně jako u světelných zdrojů, především jiné parametry než jen jejich elektrický příkon.
A hlavně – je třeba s velkou rezervou brát v úvahu některá nařízení Evropské unie, schvalovaná, jak na běžícím pásu, jejichž hlavním smyslem jsou zisky z výroby a prodeje mnohem dražších nabízených „úsporných“ spotřebičů, vyráběných navíc hlavně v západních zemích EU (či s dumpingovými platy dělníků ve východních zemích), kam plynou veškeré zisky, z nichž část nám sice Evropská unie „vrací“ ve formě dotací, které ale stejně nakonec z velké části někam zmizí.
Takže jestliže na tyto „úsporné“ a především drahé a vlastně zbytečné spotřebiče občané západních zemí (s trojnásobným platem, než je u nás běžné) mají dostatek peněžních prostředků, tak ať si je kupují. Nám plně stačí i ty původní, a ještě pomůžeme ochránit naše životní prostředí.*
JUDr. Ing. et Ing. Mgr. Petr Měchura
Obrázky:
Pokud opravdu chceme šetřit energii, tak novou a „úspornější“ ledničku umístíme na chalupu. Foto archiv/Gorenie
Než při běžné poruše elektrospotřebiče hned jít kupovat nový, je moudřejší jej odnést do opravny. Foto archiv/Nbservis
Sporný je legislativní požadavek, že nová oběhová čerpadla v domě musí být minimálně v energetické třídě A. Foto archiv/Namir
O nákupu spotřebičů by měly rozhodovat i jiné parametry než elektrický příkon. Foto archiv/Datart
