Hlavním argumentem odpůrců spaloven komunálních odpadů (resp. zařízení pro energetické využití odpadů – ZEVO) je, že jsou zdrojem škodlivých emisí. Jako problém to bývá vnímáno také u velkých tepláren na uhlí a biomasu. Jaký je skutečný vliv těchto zařízení na kvalitu ovzduší? Má tlak státu na další snižování emisí ještě smysl?
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 1/2020
Požadavky veřejnosti a přísné limity v oblasti emisí jsou pro provozovatele tepláren i spaloven v současnosti velkou výzvou. Přitom v nadcházejícím období, kdy chce Evropa přijmout svůj Green Deal, se bude tlak úřadů ještě zvyšovat. Provozovatelé často neskrývají obavy, že to již může být kontraproduktivní.
Klasické teplárny, ve kterých se spaluje směs hnědého uhlí a dřevní štěpky, mohou mít problém především s emise polétavého prachu. Jak však upozorňují zástupci Teplárenské sdružení ČR (TSČR), emisím prachu jasně dominují lokální topeniště, jejichž emise navíc rostou. Paradoxem je, že zatímco teplárny platí za vypouštění emisí značné poplatky, lokálních topenišť se tato povinnost netýká. Stát fakticky ekonomicky podporuje ekologicky méně vhodné způsoby vytápění.
U spaloven komunálního odpadu (ZEVO) jsou nejvíce diskutované emise dioxinů, jejichž přítomnost ve spalinách se používá jako argument proti výstavbě ZEVO. Toxické, potenciálně karcinogenní dioxiny (polychlorované dibenzodioxiny a dibenzofurany, PCDD/F) jsou látky z 80 % přírodního původu a jsou běžnou součástí přírodního prostředí. Vzhledem k tomu, že jsou součástí potravin, které jíme, nutně se vyskytují také v komunálním odpadu. „Ze studie EU/Final Report ze srpna 2005 vyplývá, že obsah dioxinů v SKO odpovídá zhruba 37 000 pikogramů (10-15) na kilogram,“ říká Jana Suzová, environmentální specialista společnosti SAKO Brno.
Teplárny podle TS ČR již investovaly do snížení emisí, zejména polétavého prachu, kolem 23 miliard korun. „Emise oxidu siřičitého a prachu z tepláren díky tomu klesly mezi lety 2013 a 2018 o více než polovinu, emise oxidů dusíku pak o 37 %,“ komentuje aktuální statistická data z tepláren, které jsou členy Teplárenského sdružení ČR, předseda výkonné rady Tomáš Drápela. Od poloviny roku začnou platit přísné emisní limity podle směrnice o průmyslových emisích a v roce 2021 pak dojde k dalšímu zpřísnění emisních limitů. U velmi přísných limitů, které se někdy blíží nulovým hodnotám, však začíná být problém i sama přesnost měření. V současnosti fakticky neexistují analyzátory, které by tak nízké emisní limity uměly kontinuálně měřit.
– jst –
Obrázky:
Teplárny a spalovny se vyrovnávají s přísnější legislativou v oblasti emisí. Foto archiv/SAKO Brno
Vývoj emisí jemného prachu v České republice. Zdroj: ČHMÚ
Bilance dioxinů ve vztahu k množství PCDD/F, obsažených ve směsném komunálním odpadu. Zdroj: SAKO Brno
Složení spalin a znečišťujících látek. Zdroj: SAKO Brno
