Před šesti tisíci lety byla poušť Sahara savanou. Rozkládala se tu jezera a hospodařil člověk, který vyryl svědectví do skal. Možná právě on poprvé ochočil krávu. Proč se travnatá oblast postupně změnila v poušť? Důvodem byla především globální změna podnebí vyvolaná výkyvem zemské oběžné dráhy. Území bylo vystaveno silnějšímu slunečnímu svitu a radiaci s výsledkem postupné degradace na poušť (desertifikace).
Výtah z článku, který vychází v časopise Energie 21 č. 3/2020.
Existuje však názor, že na vzniku Sahary se významně podílel také neolitický pastevec. Jím zaváděný způsob hospodaření totiž představoval významný zásah do místní krajiny s dopadem na proudění větrů. Podle této teorie tak už i velmi rané lidské společnosti mohly měnit klima ve svém okolí. Také současná civilizace se podílí na změně klimatu. Pro důkaz jejího vlivu nemusíme chodit daleko, dokládá ho krize vyvolaná koronavirem.
Diskuse o potřebě pomoct ekosystému Země je vedena z různých pohledů. Všechny jsou ovšem řízeny jednotnou logikou, a to efektivitou. Je však správné vyjádřit ji penězi?
Koloběh vody je skvělým služebníkem a neustále se obnovujícím zdrojem. Nejběžnější způsob jeho využívání představuje přeměna energie vodního toku v energii elektrickou. Abychom však mohli tvrdit, že způsob její výroby pomocí malých vodních elektráren (MVE) je ekologický a že MVE se zaručeným výkonem a vyráběnou energií představují v souhrnu velký energetický zdroj (a mohou tak ušetřit mnoho tuhých, plynných a kapalných paliv, jejichž spalování škodí), musíme umět týmově spolupracovat.
Poučme se z chyb dvacátého století, které poznamenalo nevratně tvář země velkými vodními díly. Jejich realizace, jak dnes víme, nebyla ve všech případech nutná. Jsme si například jistí, že MVE jsou optimálním řešením?*
Gabriela Licková, MISOT, s. r. o.
Obrázky:
Stavby v krajině vyžadují plánování na desítky let dopředu stejně jako město. Foto archiv/E21
Malá vodní elektrárna může být současně energetickou i ekologickou součástí krajiny. Foto Jiří Trnavský
