Dříve byla naše zemědělská krajina velmi rozmanitá, což bylo dáno i držbou malovlastníků. Pozemky však běžně byly ohraničeny remízky s dominantou dřevin. Výsledkem scelování zejména v období kolektivizace jsou i několikasethektarové lány. Jednou z možností, jak hospodaření v krajině zlepšit, jsou agrolesnické systémy. V nich se mohou uplatnit i rychlerostoucí dřeviny pro energetické využití.
Výtah z článku, který vychází v časopise Energie 21 č. 3/2020.
Agrolesnické systémy (ALS) jsou ucelené systémy pěstování dřevin v kombinaci se zemědělskou komoditou nebo chovem zvířat na stejné jednotce plochy. Existuje více klasifikací ALS, v zásadě ale rozlišujeme dva hlavní způsoby: a) pěstování stromů spolu se zemědělskou plodinou – silvoorebné systémy (silvoarable) a b) chov zvířat pod stromy – silvopastevní systémy (silvopastoral).
ALS jsou více rozšířené v subtropických a tropických oblastech, v posledních letech jsou však stále více zakládány (resp. znovuzaváděny) i v mírném pásmu Evropy či Severní Ameriky.
U nás i jinde v Evropě existují tradiční a také nově vznikající („moderní“) typy ALS. V zemích EU se jedná o 15,4 mil. ha (3,6 % celkové rozlohy, 8,8 % rozlohy zemědělské půdy), přičemž největší zastoupení je ve Středozemí, kde tento způsob hospodaření nebyl nikdy přerušen. V České republice se jedná přibližně o necelých 46 tis. ha (1,3 % zemědělského půdního fondu).
ALS mohou být jak extenzivní (např. pasené sady) tak velmi intenzivní (alley cropping), zaměřené na produkci s využitím těžké mechanizace. I ty však mají ve srovnání s konvenčním zemědělstvím mnoho pozitivních vlivů na krajinu a její stabilitu.
Z hlediska zavádění ALS coby environmentálního opatření je jejich výhodou schopnost dlouhodobé produkce. Mnozí farmáři nejsou zvyklí přemýšlet o ekonomickém přínosu v řádech let nebo desetiletí. To však může být v době málo předvídatelných klimatických událostí výhodou, neboť riziko malé úrody zemědělské plodiny během jednoho roku (nebo i více let) může být kompenzováno výnosem z dřevinné složky systémů, tj. dřevní hmoty nebo plodů. Je však nutné počítat s tím, že ekonomický benefit stromů přijde až za „relativně dlouhou dobu“.
Při hospodaření v naší krajině jsou často dávány do protikladu ekonomické zájmy a zájmy ochrany životního prostředí a krajiny. Na příkladu ALS však lze ukázat, že tyto dva principy nemusejí jít nutně proti sobě. Jde pouze o časový horizont, ve které se obě složky vyhodnocují. Pokud se farmář stará o kvalitu půdy, znamená to nižší výnos v krátkodobém horizontu, ale vyšší zisk v horizontu středně nebo dlouhodobém.
Jakub Houška, Ph.D., Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví
Informace jsou také na www.agrolesnictvi.cz nebo https://euraf.isa.utl.pt/welcome. V příštím čísle Energie 21 se budeme zabývat ALS s využitím rychlerostoucích dřevin.
Obrázky:
Farma Terres de Roumassouze, Vézénobres (Francie), organická zelenina a ovoce ve spolukultuře s ořešákem. Foto Jakub Houška
Belgické Ardenny – sylvopastevní sytémy se skotem, plemeno „highland cattle“. Foto Patrick Worms
Agrolesnický systém (interplanting topolů a pšenice) v jižní Francii produkuje více obilí a dřeva na hektar, než odděleně. Foto archiv/Christian Dupraz
