Trochu s nadhledem pohlížíme na moderní BPS, které se ale v posledních deseti letech staly efektivním a udržitelným zdrojem elektrické energie. Nejen pro spousty zemědělských podniků vytvářejí stabilní zdroj příjmů, který balancuje jeho ekonomiku v průběhu celého roku.
Výtah z článku, který vyšel v časopisu Energie 21 číslo 2/2021.
Kolik toho ale takové zařízení spotřebuje, aby dokázalo bioplynem uživit běh spalovacích motorů o výkonu až několika megawattů, běžících kromě údržby v režimu 24/7? U menších BPS to jsou desítky, u větších až stovky tun materiálu denně.
Efektivní manipulace je obrovské téma především kvůli zpracování materiálu v silážních jamách. Jejich objem totiž nepokrývá pouze potřebu dobytka, který bývá základním prvkem pro využití bioplynového provozu, ale také pro potřeby samotné stanice. Největší nároky bývají při sklizni a ukládání do žlabu, kdy desítky tun za hodinu je třeba nejen rozhrnout, ale především zhutnit pro omezení nežádoucího vzduchu v řezance.
V tu chvíli se nejlépe uplatní velký kolový nakladač o hmotnosti například až 25 tun, nejlépe se rozhrnovacími vidlemi, který dokáže tento příval zvládnout. Sekunduje mu často „kolega“ s pěchem. Siláže jsme zvládli, ale co dál s velkým nakladačem?
Efektivní provoz těchto nejdražších strojů v zemědělském podniku, kde jejich použití je pouze ve špičce, je čím dál větší výzvou pro manažery farem. Pokud totiž rozpočítáte jednotkové hodinové náklady na tak drahý stroj, dojdete k děsivému číslu, kdy ani jeho nasazení při nakládce hnoje a dalšího materiálu výslednou cifru nezachrání.
Jako daleko výhodnější se tedy jeví využití těžkých teleskopických manipulátorů nebo středních nakladačů, které se mnohem lépe uplatní i v běžných činnostech na farmě během celého roku a pořizovací náklady rozloží například při celoročním plnění BPS. Nefungovalo by to tak třeba i u vás?*
Adam Bauer, STROM PRAHA a. s.
Foto archiv
Obrázek:
Nejenom v provozech BPS najdou práci teleskopické kolové nakladače Kramer, na snímku model KL55.8T
