Hlavním palivem pro centrální výrobu tepla je u nás stále uhlí. Máme-li přejít na nízkouhlíkovou energetiku, bude nutné tento základní rys našeho teplárenství změnit a využívat jiná paliva, příznivější klimatu. Nedávno zveřejněná studie ČVUT zkoumá, jaké investice budou potřeba v teplárenství, aby bylo dosaženo cílů v oblasti klimatu. S přechodem na energetické využití odpadů nebo spalování tuhých alternativních paliv (TAP) se ve studii počítá pouze v lokálním měřítku.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 4/2021.
Pro nízkouhlíkovou transformaci odvětví teplárenství Česko dosud nemá speciální strategii, přestože ke změně bude muset dojít velmi rychle. Postupné ukončení těžby a spalování uhlí má proběhnout do roku 2038. Ve skutečnosti to však může být mnohem dříve, protože jednání v rámci unie stále probíhají a tlak na tuto změnu je silný. Nedávno zveřejněná studie ČVUT, zpracovaná i ve spolupráci s Teplárenským sdružením ČR (TS ČR) předpokládá, že zásadní změny by měly nastat v průběhu následujících několika let, do roku 2030. Je však otázkou, jak by měla vlastní transformace vlastně vypadat, a zejména, kolik bude stát. Jisté je, že investice potřebné na transformaci sektoru budou značné.
Odklon od uhlí, tedy faktická dekarbonizace celého odvětví, bude muset být provedena v souladu s tak zvanou taxonomií. Jde o klasifikační systém, jež je součástí Akčního plánu Evropské komise pro financování udržitelného růstu. Taxonomie ověřuje, zda je plánovaná investice v souladu s nastavenými cíli a má omezit „greenwashing“, kdy jsou za udržitelné označovány technologie, které ve skutečnosti udržitelné nejsou.
Jelikož spalování uhlí v teplárenství taxonomii rozhodně nevyhovuje, proto bude nutné ho v budoucnu opustit. Při opouštění uhlí se jako logická volba jeví přechod na zemní plyn. Jeho využitím dochází ke snížení emisí o 40–50 %, což je ale pro dosažení uhlíkové neutrality málo. Spalování zemního plynu pro výrobu tepla se proto podle taxonomie považuje pouze za přechodné řešení.
V nejbližší budoucnosti budou tedy teplárny stát před úkolem, aby jako palivo pro výrobu tepla přestaly používat uhlí, a byly připraveny nepoužívat ani plyn. Teoreticky sice mohou spalovat biomasu, snížení emisí ze spalování je však podle studie vyváženo náročným transportem velkých objemů biomasy, takže nedává smysl. Totéž uvádí studie pro energetické využití komunálního odpadu.
U středních tepláren 50–300 MWt se uvažuje o modernizaci zařízení na spalování zemního plynu nebo hybridním řešení na spalování zemního plynu a biomasy. Studie nepředpokládá, že by teplárny využívaly pouze na biomasu – opět se opakuje námitka, že náklady na dopravu takového množství biomasy jsou příliš vysoké a produkují velké množství skleníkových plynů.
U tepláren pod 50 MWt je výběr potenciálních paliv přece jen větší. Vedle zemního plynu nebo biomasy se uvažuje i o zařízeních založených na energetickém využití komunálního odpadu a alternativních tuhých palivech. O těchto řešeních však zpráva říká, že nejsou vždy proveditelná, protože potřebují spolehlivý přísun odpadu nebo alternativních paliv, který je specifický pro dané místo. Navíc by se podle zprávy měla tato paliva používat pouze v nových zařízeních, protože stávající teplárny na ně není možné rekonstruovat. Připomeňme, že materiály MŽP předkládají využití 40–50 tisíc tun odpadu energeticky a jako TAP, ale nehovoří se v nich explicitně o využití TAP v teplárnách.
Do roku 2030 by tak dvě třetiny současných tepláren na uhlí mělo být nahrazeno rekonstruovanými nebo novými zdroji na zemní plyn, zhruba pětina uhlí bude nahrazena biomasou a pouze asi 13 % dodávaného tepla z uhlí bude nahrazeno novými zdroji, založenými na energetickém využití komunálního odpadu a TAP vyrobených z odpadů.
Podle studie může biomasa nahradit uhlí pouze v malých zařízeních, která fungují pouze pro své blízké okolí a také využívají menší lokální zdroje. Pro velké teplárny by zajišťování velkých objemů biomasy bylo příliš náročné jak z hlediska pravidelných dodávek, tak transportu značných objemů. TAP by měla být masivněji využívána pouze do nově budovaných zařízení, většinou v kombinaci se spalováním biomasy. Tato nová zařízení budou vybavena fluidními kotli.*
Jarmila Šťastná (časopis Odpady)
Moderní linka na výrobu TAP v areálu skládky v Úholičkách u Prahy. Foto archiv/FCC Regios
Nové ZEVO v areálu elektrárny Mělník bude mít roční kapacitu 2 x 150 tisíc tun, což je kategorie pod 50 MWt Foto archiv/ZEVO Mělník
