Využití fotovoltaických elektráren a kogeneračních jednotek v obytných či jinak využívaných budovách může pokrýt část jejich energetické spotřeby a znatelně tak zvyšovat jejich energetickou efektivitu. V článku se zabýváme hlavními zásadami povolovacích procesů, spojených s výstavbou těchto výroben elektřiny právě za účelem zvyšování energetické efektivity budovy.
Článek vyšel v časopise Energie 21 č. 6/2021.
Pro výstavbu a následný provoz výrobny elektřiny stavební zákon standardně vyžaduje kladná rozhodnutí vydaná v územním, stavebním a kolaudačním řízení. V konkrétních případech mohou být požadavky stavebního zákona mírnější. Zejména v závislosti na tom, kdo bude výrobnu provozovat a komu bude vyráběnou energii dodávat, jaký je plánovaný výkon výrobny a zda konkrétní budova podléhá zvláštní ochraně (např. památkové).
Vydání územního rozhodnutí nebude potřeba v případě, že výrobnu bude provozovat vlastník budovy a elektřinu bude využívat ke spotřebě právě v dané budově. Typicky půjde o fotovoltaickou elektrárnu umístěnou na střeše či fasádě stavby. V tomto případě bude výstavba výrobny optikou stavebního zákona úpravou technického zařízení budovy, která územní rozhodnutí nevyžaduje.
Jiná bude situace v případě, že takto umístěnou výrobnu hodlá provozovat jiný subjekt a elektřinu vlastníkovi budovy prodávat. Tehdy bude zajištění územního rozhodnutí nutné, neboť z pohledu stavebního práva bude výrobna samostatnou stavbou.
V otázce povinnosti pro zajištění stavebního povolení je klíčový výkon plánované výrobny. Stavební povolení není vyžadováno, jestliže výkon nepřesahuje hodnotu 20 kW. Nutnosti pro získání stavebního povolení se lze vyhnout i v dalších případech. Stavební zákon jej nevyžaduje pro takové úpravy budov, které nezasahují do nosných konstrukcí budov, nemění vzhled budov ani způsob jejich užívání, netýkají se budov chráněných jako kulturní památky, nemohou negativně ovlivnit požární bezpečnost budovy, nevyžadují posouzení EIA.
Ačkoli instalace výroben elektřiny tyto podmínky zpravidla naplňuje, rozhodovací praxe stavebních úřadů v této věci (zejména co do posuzování zásahů do vzhledu budov a jejich požární bezpečnosti) není jednotná a úřady leckdy pro výrobny stavební povolení vyžadují. Chcete-li realizovat výrobnu bez nutnosti vedení stavebního řízení, doporučujeme ji proto vybudovat s výkonem do 20 kW, neboť toto kritérium pochybnosti spolehlivě nepřipouští.
Z pohledu stavebního práva je tak administrativně nejjednodušší varianta, kdy výrobnu zajišťující dodávky energie do konkrétní budovy bude provozovat vlastník této budovy a výkon výrobny nepřesáhne 20 kW. Protože v takovém případě není potřeba územní rozhodnutí ani stavební povolení, zákon nevyžaduje ani kolaudaci.
Situace je specifická v případech, kdy je budova, v níž má být výrobna umístěna, památkově chráněna (ať už je budova chráněna samostatně, nebo jako součást památkové rezervace, či se nachází v jejich ochranném pásmu). V důsledku památkové ochrany podléhá záměr výstavby výrobny posouzení ze strany orgánu památkové péče (obecní či krajský úřad), a to bez ohledu na shora popsaná kritéria určená stavebním zákonem.
Úřad zejména zkoumá, zda a do jaké míry může plánovaná výrobna předmět památkové ochrany narušit. V praxi se úřady k záměrům, které mohou do charakteru chráněných budov zasahovat byť jen minimálně, staví často až příliš přísně. Možnosti obrany proti případnému negativnímu stanovisku úřadu památkové ochrany pak vždy závisejí na okolnostech konkrétních případů, praxe zde není jednotná.
Energetický zákon standardně podnikání v energetice podmiňuje získáním licence. Podnikáním v energetice je mj. výroba a prodej elektřiny nebo tepla. Ve vybraných případech však energetický zákon získání licence nevyžaduje. Bude přitom záležet zejména na osobě provozovatele předmětné výrobny, výkonu výrobny, osobě odběratele vyráběné elektřiny či tepla.
Licence na výrobu elektřiny nebude nutná, pokud bude tentýž subjekt provozovat výrobnu a vyráběnou elektřinu odebírat a současně výkon výrobny nepřesáhne 10 kW. Obdobně není nutná licence pro výrobu tepla, pokud bude teplo vyráběno spolu s elektřinou v kogenerační jednotce a dodáváno pouze vlastníku dané budovy.
Jestliže bude výrobnu provozovat třetí subjekt a elektřinu vlastníku budovy dodávat, licenci na výrobu elektřiny potřebovat bude. Rovněž je nutné, aby provozovatel výrobny a odběratel uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny. Protože výrobna bude technicky spojena s konkrétní budovou, doporučujeme v těchto případech sjednat cenu i trvání smlouvy dlouhodobě, aby pokryly náklady na výstavbu a provoz výrobny a přiměřený zisk.
Výrobu energie ve fotovoltaických elektrárnách lze, na rozdíl od kogeneračních jednotek, obtížněji regulovat. V praxi často dochází k tomu, že panely ve špičkových hodinách vyprodukují více elektřiny, než kolik jsou uživatelé budovy schopni spotřebovat. Tyto přebytky se k pozdějšímu využití standardně ukládají do baterií, které mohou být instalovány spolu s výrobnou, nebo dodávají do distribuční soustavy. Před zprovozněním výrobny je proto nutné vyřešit i tuto problematiku, neboť úzce souvisí s parametry připojení výrobny k distribuční soustavě v odběrném místě budovy.
Mgr. Jakub Krejčí, Doucha Šikola advokáti s.r.o.
Obrázky:
Energetickou efektivitu domu může cíleně zvýšit i malá kogenerační jednotka. Foto archiv/TZB-info
Proces povolování instalace střešní fotovoltaické elektrárny je ovlivněn i charakterem budovy. Foto archiv/E21
