Požár v Národním parku České Švýcarsko hluboce zasáhl i členy a příznivce ekologické organizace Greenpeace. Plameny se snažily zničit unikátní přírodu, ohrožovaly lidská sídla i životy. Jakmile požár vypukl, začali se lidé z Greenpeace ptát, proč vůbec vznikl, co s tím lze dělat a co bude dál. Ptali se odborníků, konzultovali situaci s vědci a hasiči, pročítali knihy. A chtějí se o tom, co se dozvěděli, podělit s veřejností.
Proto, aby vznikl jakýkoliv lesní požár, a to tak mimořádně rozsáhlý a nezdolná, jako v Národním parku České Švýcarsko, je klíčové, aby se ve vhodné konstelaci a na jednom místě o ploše i jen několika čtverečních metrů, sešly tři faktory:
- Hořlavý materiál – dřevo, tráva, pařezy atd.
- Dostatek kyslíku – lesní požár obvykle vzniká na otevřeném prostranství.
- Zápalná teplota – iniciační “první jiskra”, která oheň zažehne.
První dva faktory si Národní park „zajistil“ samovolně, z podstaty své funkce. Ale je velmi pravděpodobné, že za třetí faktor – zažehnutí – je u tohoto požáru odpovědný člověk, ať již nedbalostí, nebo dokonce úmyslně. Z dlouhodobých dat hasičů totiž vyplývá, že člověk je iniciátorem požáru vegetace (i lesa) na území ČR v 95 % případů.
Ideální podmínka pro vznik a hlavně rychlé šíření požáru je kombinace horka, sucha a silného větru (odborný termín je Požární počasí). Takové počasí v současnosti přibývá na všech kontinentech. Na českém území v posledních 60 letech roste počet dnů s počasím příznivým pro vznik a šíření požárů vegetace (tedy i lesa), přičemž po roce 2000 došlo u tohoto trendu k výraznému zrychlení.
Pro rozšiřování ohně v Národním parku hrála zásadní roli i jeho geomorfologie. Nedostupné soutěsky jsou obtížně přístupné nejen pro samotné hašení, ale i pro těžbu porostu. Zároveň samotná geomorfologie zvyšuje pravděpodobnost, že se požár začne rychle šířit v korunách stromů.
Struktura lesa v Národní park České Švýcarsko je v mnohém unikátní, skoro by se dalo říci, že měl park několikanásobnou smůlu. Park vznikl v roce 1. ledna 2000, drtivá většina stromů byla klasická smrková monokultura, parku vládl nepůvodní druh.
Plánem bylo nechat přirozeně vyrašit původní druhy a časem smrk nahradit. Pak ale přišlo sucho (o vlivu klimatické změny na sucho případně zde) a s ním i kůrovec. Smrková kalamitě se nedalo vyhnout. (Podrobněji o důvodech, proč umírají české lesy, viz Fakta o klimatu.)
Dalo se ohni předejít těžbou smrkových sušin? Nikoli. Oheň by se rozšířil tak jako tak, kolem lidských obydlí těžba dokonce proběhla (bez velkého vlivu na požár).
Katastrofa pro lidi, příležitost pro přírodu. Zhruba tak lze shrnout vyjádření hasičů, občanů v postižených obcích, správy národního parku a botaniků. Požár takového rozsahu je děsivá událost, která ohrožuje lidská sídla a životy. Pro samotnou přírodu i pro samotný park je ale příležitostí k novému růstu.
Ačkoli vypadá nyní krajina v parku šíleně, příští rok vyraší první semenáčky, za několik let se příroda plně vzchopí, park se promění a bude silnější a odolnější. Podrobněji popsáno například zde. I taková katastrofa tak v sobě skrývá kapku naděje.
Požáry takového rozsahu nejsou v ČR obvyklé. Bohužel musíme ale počítat s tím, že jich bude přibývat. Fyzika atmosféry i data hovoří neúprosně. Pokud budeme dále spalovat fosilní paliva, zvyšujeme riziko “požárního počasí”, vyschlá příroda a naše lesy zároveň nejsou na takové změny připraveny.
Zástupci Greenpeace proto chtějí čtenáře požádat, aby se připojili k tisícům dalších, kterým není lhostejný stav naší krajiny, naše budoucnost: Připojte se k výzvě českým politikům, aby odpovědně řešili klimatickou krizi.
(Zdroj: Milan Vítek, Greenpeace)
Obrázky:
Při hašení požáru v Národním parku České Švýcarsko hrála zásadní roli i jeho geomorfologie. Foto archiv/Novinky.cz
