Vysoké ceny energií výrazně nasvítily řadu možností, jak na této položce ušetřit. Firmy, municipality či SVJ tak podobně jako běžné domácnosti více tíhnou k fotovoltaice, výjimkou ale nejsou ani výměny starých kotlů či osvětlení. Jaké jsou nejčastější postupy?
Podniky a obce se zároveň více než dříve snaží ušetřit na distribuční složce u elektřiny, do popředí se v posledních měsících dostává také takzvaná flexibilita. Firmy díky ní mohou pronajímat své zdroje energie nebo zařízení a monetizovat jejich fungování. V některých případech pak podniky vyrábí elektřinu i pomocí dieselových agregátů, náklady na produkci jsou totiž nižší než spotové ceny na trhu.
Energetická nezávislost
Jedním z nejčastějších způsobů vedoucích ke snížení ceny energie je vlastní výroba elektřiny prostřednictvím fotovoltaiky. Obrovský nárůst poptávky po tomto řešení se přitom neobjevuje pouze u klasických domácností, výrazně více po něm sahají i firmy či obce. Podle dat společnosti MJEnergie, která je předním externím prodejcem energií pro firmy v České republice, je mezi těmito subjekty s většími odběry možné pozorovat meziroční nárůst poptávky po fotovoltaice o stovky procent. „Našimi typickými zákazníky jsou například výrobní podniky, které díky fotovoltaice nemusí čelit tak vysokému nárůstu nákladů. Často pak k tomuto řešení sahají i zřizovatelé škol, ať už jde o obce či městské části, impulsem pro ně byl nedávno vypsaný dotační program pro municipality. Na elektřině ve spoustě případů ušetří i půl milionu korun ročně. Návratnost investice se přitom často pohybuje okolo tří let,“ doplnil Pavel Urubek, jednatel společnosti .
Výměna starého zařízení
K úsporám přistupují obce, podniky či bytové domy kromě levnější výroby elektřiny také výměnou starých a energeticky náročných zařízení. Typickým příkladem jsou v současnosti staré kotle, děje se tak přitom navzdory nejistotě řady subjektů ohledně dodávek plynu. Klíčovým faktorem je v takovém případě cena, každý den provozu starých atmosférických kotlů je totiž velkou zátěží pro rozpočet, ať už se jedná o firmu či SVJ. „Pokud je to možné, sahají po výměně za moderní kondenzační plynové varianty s výrazně vyšší účinností, které oproti starým zařízením mají i o 30 procent nižší spotřebu. Návratnost je u tohoto řešení vzhledem k současným cenám plynu i necelé dva roky. Investice je tedy pro podnik či bytový dům naprosto smysluplná,“ uvedl Jan Šmíd, obchodní ředitel společnosti.
Jiným častým jevem je pak výměna elektrických zařízení s výrazně nižší spotřebou, typicky osvětlení. „Týká se to hlavně výrobních podniků, které spotřebu z nevhodného či zastaralého osvětlení často podceňují. Úspora je ale v takových případech v řádech desítek tisíc korun ročně, samotná výměna osvětlení přitom nebývá často příliš náročná. Setkali jsme se s tím například u vinařství, jde zpravidla o starší stavby s malými světlíky a naopak stovkami lamp. Návratnost i u složitějších realizací bývá pod dva roky, pro řadu provozů je přitom strašákem blížící se konec fixace cen energií a očekávaný skokový nárůst,“ sdělil Jan Šmíd.
Optimalizace provozu a jističů
Aktuální vysoké ceny elektřiny se v rámci smlouvy o dodávce energie promítají do takzvané obchodní složky. Neméně důležitou složkou je však i ta distribuční, na kterou se aktuálně začínají více soustředit municipality a podniky z řad maloodběratelů, tedy připojených ze sítě nízkého napětí. Optimalizací distribučního tarifu totiž mohou ušetřit stovky tisíc korun ročně. Městům a obcím pomáhá nejčastěji výměna naddimenzovaných jističů. Podle Urubka se často jedná o historickou záležitost. „Jističe se zbytečně vysokými hodnotami byly dříve velmi levné. Na odběrné místo se instalovaly i z důvodu obav, aby v případě připojení dalších spotřebičů nedocházelo k výpadkům. Pokud nyní dojde k výměně jističů v celé obci či městské části s více než stovkou odběrných míst, znamená to pro daný subjekt za dvanáct měsíců úspory v řádech statisíců, a to i na další roky dopředu,“ dodal.
Důležitosti této části kontraktu si stále častěji začínají všímat i tuzemské podniky. Jedná se zejména o průmyslové firmy, jež úspory v distribuční složce hledají v souvislosti s rezervovanými čtvrthodinovými kapacitami, které mají pro svůj provoz. Tyto kapacity ale často překračují kvůli zapnutí více strojů najednou, typicky v začátcích směn. Z hlediska nákladů se jedná o desetitisíce korun měsíčně.
Monetizace energetického zdroje
Současná situace kromě výše uvedeného tlačí zejména firmy do objevování nových způsobů, jak náklady na energie uspořit. Takovým řešením je i flexibilita, tedy změna množství odebírané či dodávané energie v reakci na povel či cenové signály. Typickým příkladem mohou být firmy nebo objekty s vlastními výrobními zdroji jako kogenerační jednotky nebo záložní dieselové agregáty, které mohou poskytnout takzvanému agregátoru flexibility.
„Samotné náklady na agregát jsou poměrně vysoké, ať už jde o pořizovací cenu, palivo či údržbu. Zařízení mu ale neleží ladem, neboť ho operátor spouští, kdy potřebuje. Majitel tak provoz takového agregátu či kogenerační jednotky může zároveň monetizovat a i při aktuálně vysokých cenách na jeho používání vydělávat. Nemusí se přitom jednat pouze o plusovou dodávku v podobě vytápění, ale i mínusovou pro chlazení. Zajímavé je toto řešení aktuálně i pro datová centra vyžadující neustálé chlazení serverů,“ dodal Pavel Urubek.
Absurditou současného dění přitom podle něj je, že řada provozů, která má aktuálně zasmluvněné spotové ceny, využívá jako primární zdroje právě dieselové agregáty. Ty přitom donedávna sloužily pouze jako záloha. „U agregátu stojí 1 kWh elektřiny okolo 8 korun, podnikům se tedy ve srovnání se spotovými cenami vyplatí vyrábět ji tímto způsobem. Ve finále to znamená, že do těchto provozů míří cisterny s tunami nafty, ze kterých se vyrábí elektřina a teplo. S hojně skloňovaným Green Dealem to však má pramálo společného,“ uzavřel jednatel společnosti.*
/TZ/
