V Bruselu bylo schváleno mimořádné nařízení Rady Evropské unie, které s okamžitou účinností povyšuje výstavbu obnovitelných zdrojů energie na “převažující veřejný zájem”. Pod vedením ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely se na něm shodli ministři členských států EU zodpovědní za energetiku. Například podle sdružení a Aliance pro energetickou bezpečnost a Svaz moderní energetiky jde o revoluční úpravu legislativy.
Nařízení zakotvuje vyvratitelnou domněnku, že při povolování stavby OZE je zájem na jejich rozvoji silnější než ostatní možné veřejné zájmy (např. na průchodnost nebo estetičnost krajiny). Neprokáže-li se v konkrétním řízení, že povolení záměru bude mít výrazně negativní a neodvratitelné dopady na životní prostředí, nemá veřejný zájem pro příště výstavbě OZE bránit.
Předpis je odůvodněný nutností urychleně posílit výrobu elektrické energie v Evropě, postiženou ruskou manipulací s dodávkami zemního plynu. Zacílení na energetickou nezávislost je podle Evropské komise a Rady jedním z klíčových nástrojů pro stabilitu cen na energetických trzích.
Nařízení začne platit během několika dní. Vzhledem k tomu, že unijní nařízení mají v členských státech přímý účinek a právní sílu zákona, se mohou změny v povolování čistých energetických zdrojů promítnout okamžitě.
Znamená to ale, že tím byla developerům odstraněna důležitá překážka pro plošný rozvoj OZE? Ne nezbytně. Článek 2 totiž členským státům umožňuje omezit privilegium obnovitelných zdrojů “pouze na vybrané technologie nebo oblasti, a to v souladu s národními klimaticko-energetickými plány (tzv. NECPs)”. Na ministerstvech už se začalo debatovat o tzv. go-to zónách, které mají státy podle další chystané evropské legislativy povinně a rychle nalézt. Těmi mohou být do budoucna bývalé uhelné doly nebo průmyslové lokality, případně další části našeho území bez významných přírodních nebo kulturních hodnot.
Zatímco jiné státy už mají klíčové lokality vytipované, v Česku se o strategických místech pro rozvoj moderní zelené energetiky příliš nemluvilo. Přitom jen ukázat prstem na mapě nestačí. Vhodnost jednotlivých lokalit ovlivňují desítky faktorů, od přírodních podmínek až blízkost k technické a dopravní infrastruktuře či vzdálenost od obci nebo kulturních památek.
“Dosavadní pokusy o sestavení mapy go-to zón na Ministerstvu životního prostředí nicméně ukázaly, že se tento úkol neobejde bez soustavné a intenzivní práce, na kterou vysoce zaneprázdněné resorty v této době nemají kapacitu. K vymezení go-to zón přitom bude muset dojít formou zákona, což ani ve zrychleném projednání nebude ze dne na den,” říká Martin Abel, analytik Aliance pro energetickou soběstačnost.
Unijní ministři mysleli i na dosluhující obnovitelné zdroje. Lhůta pro rozhodnutí o povolení modernizace nebo rozšíření stávajících výroben se úřadům zkrátí na 6 měsíců. Účinnost větrných i solárních elektráren se totiž rok od roku zvyšuje a výroba energie se tak bude moct v budoucnu výrazně navýšit, aniž by provozovatelé elektráren museli hledat nové lokality.
Povolování nových solárních elektráren umístěných na budovách pak nesmí překročit tři měsíce. Tyto instalace budou navíc osvobozeny od požadavku na posouzení vlivu na životní prostředí. U instalací do 50 kW bude lhůta zkrácena na jeden měsíc a pokud úřady nestihnou rozhodnutí v této lhůtě vydat, povolení se bude považovat za udělené. Státy budou mít možnost limit 50 kW snížit v případě, že by nový režim vedl k příliš velké administrativní zátěži nebo omezoval provoz distribuční soustavy.
Nové unijní nařízení nic nemění na tom, že investoři do obnovitelných zdrojů budou muset připravit veškerou projektovou dokumentaci, získat potřebná povolení a zajistit si připojení k síti u distributora. Bez dalších legislativních změn budou muset i nadále nechat posoudit dopady nové výrobny na životní prostředí (EIA). Do stavebního řízení zatím stále mohou vstupovat i vlastníci sousedních pozemků nebo občanská společnost.
„Jde o revoluční novelu, která podstatně urychlí rozvoj domácích obnovitelných zdrojů energie. Povolovací procesy u nových fotovoltaických parků v Česku se mohou táhnout i jednotky let, ještě delší dobu si vyžádá příprava větrných elektráren. Zkrácení lhůty na maximálně tři měsíce nepochybně urychlí současnou českou solární vlnu, umožní většímu množství domácností v příštím roce získat přístup k levnější energii,“ připomíná programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
„Nová pravidla povolování obnovitelných zdrojů a zejména solárních elektráren jasně ukazují, kde jsou priority evropských zemí. Novelu je nutné číst tak, že k zajištění energetické bezpečnosti je nutné navýšit výrobu energie z větrných a solárních elektráren jako domácího a levného zdroje,“ komentuje novelu Pavel Doucha, partner právní kanceláře Doucha Šikola advokáti.
Novela také zásadně urychluje zavádění tepelných čerpadel, která představují úspornou formu vytápění domácností a mohou snížit spotřebu energií i ve firmách a průmyslu. Povolovací řízení k připojení tepelných čerpadel nově nesmí přesáhnout tři měsíce. Připojení k přenosové nebo distribuční soustavě pak bude u čerpadel s výkonem 12 kW povoleno po oznámení příslušnému orgánu. Podobně jednoduché bude i povolení čerpadel s výkonem do 50 kW, pokud samospotřebitel zároveň provozuje obnovitelné zdroje energie o výkonu alespoň 60 procent výkonu tepelného čerpadla.
Nedávno představená zpráva Mezinárodní energetické agentury (IEA) kalkuluje, že právě rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie a tepelných čerpadel je příležitostí, která může již příští rok nahradit téměř 10 mld. m3 zemního plynu. IEA doporučuje Evropě například zdvojnásobení ročních přírůstků větrných a solárních elektráren v roce 2023 a k tomu potřebné kroky: zkrácení lhůt pro povolování, zvýšení jistoty investorů a podpora integrace obnovitelných zdrojů do elektrárenských sítí.*
(Zdroj: SME a ALiES)
Foto archiv/Kotelzakotel
