V rámci obnovitelných zdrojů produkuje v Evropské unii nejvíce energie bioenergetika. V obecném povědomí přitom dominují spíše fotovoltaické panely na střechách domů nebo větrné parky našich západních sousedů. Jakým způsobem se dominance biomasy změní v následující dekádě, ukáže teprve čas.
Výtah z článku, který vyšel v časopisu Energie 21 č. 1/2020.
Podle aktuálně dostupných dat Eurostatu je podíl jednotlivých obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě v zemích Evropské unie tvořen z 58,6 % energií z biomasy (viz tabulka). Biomasa je tak v Evropské unii v současnosti nejvýznamnějším lokálním a uhlíkově neutrálním zdrojem obnovitelné energie. Od roku 2021 však dojde k legislativním změnám, které mohou pozici biomasy ovlivnit.
Podíl jednotlivých obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v EU. Zdroj: Eurostat 2017
| Bioenergie | 58,6% |
| Voda | 14,7% |
| Vítr | 14,6% |
| Slunce | 6,2% |
| Tepelná čerpadla | 5,1% |
| Geotermální energie | 0,7% |
| Ostatní | 0,02% |
Přestože podíl ostatních druhů OZE na úkor biomasy spíše poroste, tvoří energie z biomasy páteř proměny energetiky opouštějící fosilní zdroje. Evropská bioenergetická asociace Bioenergy Europe spočítala, že sektor, který zastupuje, reprezentuje v EU-28 roční obrat kolem 60,6 miliardy eur a kolem 703 200 pracovních příležitostí.
Přepracovaná evropská směrnice na podporu využívání obnovitelné energie z roku 2018 přináší nové ambicióznější cíle, zároveň však klade i na bioenergetiku nové požadavky.
Evropští výrobci energie z biomasy se nyní postupně připravují na tzv. kritéria udržitelnosti, známá z certifikace kapalných biopaliv. Od roku 2021 by měly platit v celé unii také pro výrobu elektřiny a tepla z pevné biomasy a bioplynu. Producenti biomasy a energie budou muset prokazovat, že splňují takzvaná kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů. Kritéria musí splňovat zařízení spalující pevnou biomasu s tepelným příkonem nejméně 20 MW a zařízení využívající plynná paliva z biomasy s příkonem 2 MW a více.
Problémem provozovatelů v České republice, kteří nyní sázejí na levnější dřevní štěpku nebo již dříve na slámu, může být zajištění dodávek paliva v blízkém okolí v letech, kdy se sláma například vinou sucha neurodí, nebo po prudkém propadu nyní nadměrných kůrovcových těžeb. Další rozvoj sektoru by měl podobné nejistoty brát v potaz.
Evropská legislativa klade také nové požadavky na úsporu emisí skleníkových plynů. Oproti fosilním palivům musí paliva z biomasy v elektroenergetice a teplárenství uspořit nejméně 70 % emisí skleníkových plynů (zařízení zprovozněná po roce 2020) resp. 80 % (zařízení zprovozněná po roce 2025). Snaha o udržitelné zajištění biomasy pro energetické využití je určitě důležitá. Je však otázkou, proč některé sektory musí procházet kolotočem nejrůznějších certifikací a jiné jsou toho ušetřeny. K přírodním zdrojům bychom se měli chovat šetrně bez ohledu na jejich využití.
Stále výraznějším problémem, kolem kterého mnohé členské státy včetně Česka přešlapují, je nedostatečně zohledněná cena uhlíku v sektorech, které nejsou zahrnuty do systému obchodování s emisními povolenkami. S rostoucí cenou emisních povolenek je tato propast stále hlubší. V Česku se práce na ekologické daňové reformě, která měla za cíl zpoplatnit znečištění a na oplátku méně danit například práci, nyní zastavily.*
Red (Zdroj: CZ Biom)
Obrázky:
Biomasa je v Evropě nejvýznamnějším lokálním a uhlíkově neutrálním zdrojem obnovitelné energie. Foto archiv/Vattenfall
Pro bioenergetiku v Česku může být problém dostatek místní dřevní a zemědělské biomasy. Foto Jiří Trnavský
