Emise z dopravy se podílí 27 % na celkových emisích skleníkových plynů v EU. Aktuální cíle Směrnice evropského parlamentu a rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů požadují nejméně 14% podíl obnovitelných zdrojů (OZE) do roku 2030 na konečné spotřebě energie v dopravě. Významnou úlohu při plnění těchto cílů stále mají a budou mít i moderní motorová biopaliva vyrobená z produktů našich zemědělských podniků a z různých biologických zbytků a odpadů, vznikajících v České republice.
Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 5/2021.
Podle aktuálních cílů evropské Směrnice 2018/2021 nesmí podíl biopaliv vyrobených z potravinářských a krmných plodin, jako je řepka nebo cukrová řepa, přesáhnout sedm procent. Pokročilá biopaliva a bioplyn, tedy paliva, která nejsou vyrobena z potravinářských plodin, mají dosáhnout alespoň 3,5 % do roku 2030.
Exekutiva EU však plánuje tyto cíle v nové směrnici RED III zpřísnit. Podíl OZE v dopravě by měl být ambicióznějších 26 % v roce 2030 a pokročilá biopaliva by měla přispívat 5,5% podílem. Biopaliva I. generace by však i při těchto cílech měla zůstat „zastropována“ podílem sedmi procent.
Biopaliva I. generace čelí mnohé kritice od způsobu pěstování, vytváření monokultur, konkurence s produkcí potravin a užité chemie až po kácení deštných pralesů kvůli palmovému oleji dováženému z Ameriky a Asie. Z těchto důvodů jsou biopaliva již od roku 2012, kdy nabyla účinnosti nová podoba zákona o ochraně ovzduší, podrobována prokazování plnění kritérií udržitelnosti.
Tzv. prvogenerační biopaliva ve skutečnosti u nás navíc spíše přispívají k vyšší pestrosti osevních postupů, protože nabízí tržní uplatnění plodinám, které by jinak nebylo možné pěstovat. Jedná se především o řepku a cukrovou řepu.
Pokročilá biopaliva nepochází z plodin, které se pěstují na zemědělské půdě. Tzv. biopaliva 2. generace se vyrábějí z biologických zbytků, jako je například bioodpad z domácností, gastroodpad, čistírenské kaly, hnůj, kejda, dřevní odpad, štěpka, piliny, sláma nebo použité oleje z restaurací a odpad z kafilerií.
Hlavní výzvou výroby těchto pokročilých biopaliv, je vytvořit dostatečné zdroje surovin. V současné době je okolo 50 % zpracovávaných surovin do Česka dováženo. Zpracování vlastních odpadních materiálů na výrobu biopaliv tuzemské produkce však není jen výzvou, ale především příležitostí.
Je nasnadě poukázat na příležitost bioplynových stanic, které nabízí lokální a cirkulární výrobu obnovitelného paliva, a to nejen pro dopravu, protože mají vyřešený tuzemský dodavatelský řetězec, který se navíc pohybuje převážně na území okresů nebo regionů.
Biometan, v dopravě značený jako BioCNG/BioLNG, vyráběný z odpadů patří mezi pokročilá biopaliva s vysokou až 90% úsporou emisí skleníkových plynů oproti fosilním pohonným hmotám. Využití biometanu jako paliva nevyžaduje žádné zvláštní úpravy, a to ani motorů poháněných běžným CNG/LNG ani čerpacích stanic, které CNG/LNG nabízí.
V současnosti se bioplyn využívá hlavně k výrobě elektřiny a tepla, ale budoucnost sektoru vybízí především k přechodu na biometan. Také větší využití odpadů pro výrobu bioplynu. Tu je v současných BPS možné navýšit ještě asi o 6 %. Navíc je v ČR stále prostor pro stavbu nových převážně komunálních bioplynových stanic, které se budou zaměřovat na likvidaci gastroodpadů a dalších bioodpadů. S takovýmto nárůstem počítá i Národní klimaticko-energetický plán.
Biometan tedy může kolem roku 2030 zajistit 8 TWh obnovitelné energie, což představuje zhruba 850 miliónů m3 plynu, kterými může nahradit 10 % celkové spotřeby zemního plynu v České republice, nebo může zcela pokrýt spotřebu plynu pro dopravu.*
Připravil CZ Biom
Obrázky:
Cukrová řepa může dnes u nás jen díky využití na bioetanol diverzifikovat nežádoucí monokulturu obilovin. Foto Jiří Trnavský
Biometan nevyžaduje zvláštní úpravy běžných motorů na CNG/LNG ani čerpacích stanic. Foto archiv/CZ Biom
Jiří Hájek ze společnosti Unipetrol představuje moderní biopalivo druhé generace. Foto archiv/Unipetrol
