Rekonstrukce veřejných budov byly tématem dalšího dílu ze série přednášek Rethink Architecture spolupořádané Rethink Architecture Institute, Českou radou pro šetrné budovy (CZGBC) a Centrem architektury a městského plánování CAMP.
Mnoho veřejných objektů již nevyhovuje současným nárokům a potřebám. Některé svou funkcí, jiné kvůli vysokým nákladům na provoz a údržbu. Řešením jsou komplexní transformace. Příkladem zdařilé proměny je Kongresové centrum Praha. „Veřejné budovy plní důležitou komunitní funkci. Veřejnost by se měla cítit součástí těchto prostor, měla by být zapojena do jejich budování i využívání. Je důležité si uvědomit, že i na veřejné budovy se bude vztahovat evropská směrnice o energetické náročnosti. Podmínky pro ně budou dokonce přísnější než pro ostatní objekty. Hlavním cílem směrnice je dekarbonizace a bezemisní status všech budov v EU do roku 2050. Stávající objekty bude proto nutné komplexně renovovat. Směrnice tak může být pro veřejné budovy velkou příležitostí k nastartování potřebných změn,“ říká Simona Kalvoda, výkonná ředitelka České rady pro šetrné budovy.
Ze školy je knihovna
Veřejné budovy se nestaví nahodile, ale z potřeby se setkávat, společně něco sdílet, tvořit nebo řešit. Čím více veřejných budov v daném území je, tím je lokalita důležitější pro větší skupinu lidí. Tradičně jsou tyto objekty situovány v okolí náměstí. Dříve to byly hlavně městské úřady a radnice, kostely či hospody. Později k nim přibyly například knihovny a kulturní centra. „Často je výstavba veřejné kulturní budovy důležitým iniciačním bodem proměny. Může přinést rozvoj celého města nebo alespoň jeho části,“ říká urbanistka Eliška Havla.
Veřejné budovy mají svým zaměřením i fungováním odpovídat moderní společnosti. Pokud tomu tak není, měly by projít komplexní transformací. „Je nutné zkoušet a hledat jejich nové využití. Je důležité, aby byly otevřené veřejnosti,“ dodává Eliška Havla. Příkladem zdařilé proměny je rekonstrukce bývalé Základní školy Jana Amose Komenského v Písku, do které se přestěhovala městská knihovna. Ta ve městě působí již 180 let a je jednou z nejstarších veřejných knihoven v Česku. „V nových podmínkách došlo k transformaci provozu i programu knihovny,“ říká Roman Dub, ředitel Městské knihovny v Písku.
Před zahájením rekonstrukce bývalé budovy školy byly stanoveny cíle – bezbariérovost, zahrnutí vzdělávací funkce, multifunkčnost prostor i programu, orientace na potřeby komunity a navázání spolupráce s dalšími subjekty, jako jsou školy a soukromý sektor. Součástí písecké knihovny je dnes mimo jiné přednáškový sál, kde se konají přednášky, besedy či divadelní představení, jazyková učebna nabízející vzdělávací kurzy pro veřejnost, a to včetně konverzačních klubů s rodilými mluvčími, řemeslná dílna, výcviková kuchyňka, digitální učebna, polytechnická učebna či astronomická pozorovatelna. O tom, že se bývalá škola skutečně otevřela veřejnosti, svědčí i statistická data. V roce 2022 zaznamenaly turnikety přes 200 tisíc vstupů. Písek má přitom zhruba 28 tisíc obyvatel.
Proměna berlínského kongresového centra
Postupně se oživuje také budova dokončená v roce 1979 v tehdejším Západním Berlíně. Objekt byl původně určen na pořádání velkých kongresů, tehdy šlo o jeden z největších západoberlínských developerských projektů. Kapacita dvou největších sálů dosahovala 2000 respektive 5000 lidí. Komplex se využíval až do roku 2013. Brzy po jeho uzavření sice vznikla iniciativa, která se zabývala transformací budovy, nový koncept se ale podařilo připravit až za téměř deset let. Dle koncepční studie by měl objekt sloužit jako International Centre for Contemporary Culture. „Budova byla v dobrém stavu. Při revitalizaci jsme chtěli zachovat a využít maximum původního,“ tvrdí architektka Elena Schütz.
Častým problémem veřejných budov, které byly postaveny před několik desítkami let, jsou jejich vysoké náklady na provoz a údržbu. To se týkalo i Kongresového centra Praha. Neofunkcionalistická budova byla dokončena v roce 1981 a měly se v ní konat sjezdy strany. V 90. letech byla přejmenována na Kongresové centrum Praha. „Jde o kvalitně postavenou budovu, která je funkční a má tři části – kongresovou, společenskou a reprezentativní. Její součástí je přes 200 umělecký děl. Její výhodou je 11 vstupů, což umožňuje pořádat najednou i několik akcí,“ vyjmenovává přednosti centra Lenka Žlebková, generální ředitelka KCP.
Nižší náklady i uhlíková stopa
Revitalizace kongresového centra započala před šesti lety. První fázi představuje energeticky úsporný projekt. V jeho rámci byla například instalována LED světla, čidla na CO2, šetrné splachování na toaletách, vybudována byla také kogenerační jednotka. Celková investice v rámci energeticky úsporného projektu dosáhla 135 milionů korun. Náklady se vrátily již po pěti letech.
Ve srovnání s referenčním rokem 2013 se uspoří téměř 50 procent energie, podstatně se také snížila uhlíková stopa budovy. V nejbližší době by měla být spuštěna fotovoltaická elektrárna umístěná na střeše kongresového centra, která by měla pokrýt zhruba deset procent spotřeby energie budovy. Druhá fáze transformace je zaměřena na revitalizaci veřejného prostoru, který se propojí s Vyšehradem a stane se místem pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí. V plánu je i výstavba nové výstavní haly.*
/zr/
